Další důležitou oblastí je vypracování jednotného systému zajištění bezpečnosti technických zařízení a životního prostředí. Aktuálnost tohoto úkolu je dána exponenciálním růstem vědeckého a technologického potenciálu, častými přírodními katastrofami (zemětřesení, tsunami, tornáda aj.) a hrozivým narůstáním ekologických problémů v mnoha regionech. Diagnostika technických zařízení si ovšem vyžaduje podrobné zkoumání faktorů, se kterými je třeba počítat. Čím větší je měřítko, ve kterém se příslušná událost očekává, tím komplexnější musí být diagnostická technika a tím rozsáhlejší je pak také soubor různých polí a záření, jež s jednotlivými aspekty té události korelují. Tak třeba při předpovídání zemětřesení se nelze omezit jen na vibroakustická měření. Je nezbytné sledovat vedle toho též změny elektromagnetického záření spojené s nahromaděním zemské energie, rozložení teplotního pole, výšku vodní hladiny, složení atmosféry a mnoho dalších doprovodných (předcházejících) jevů a geofyzikálních polí v pospolitosti a vzájemné souvislosti s cílem zvětšit určitost (signifikantnost) nálezu o anomálním charakteru příslušného aspektu monitorovaného jevu.
Pro racionální rozhodování o organizačních opatřeních, jež by měla zajistit bezpečnost lidí a zařízení, je nezbytné matematicky zpracovávat velké množství multivariantních údajů získaných kontinuálním i periodickým monitorováním území stacionárními i mobilními pozorovacími stanicemi, laboratořemi, družicemi a leteckým snímkováním. Diagnostika ekologické situace na daném území by se měla stát integrální součástí aktivit všech podniků působících v daném regionu a jejich rozvoje. Měla by být přímo a systémově propojena s diagnostikou zařízení a všech pracovišť každého takového podniku. Vzhledem k tomu, že mnohé měřicí kanály, diagnostické algoritmy, metody pro předzpracování dat, fyzikální a chemické jevy, jakož i technické pomůcky používané pro diagnostiku výrobního zařízení a přírodního prostředí jsou identické, nebude fyzické ani logické sjednocení systémů zajišťujících bezpečnost obyvatelstva a technických instalací obtížné. Metody a zařízení pro NDT mají také hodně společného s mikroanalytickými technikami, které se v současné době rychle rozvíjejí v souvislosti s potřebami mikroelektroniky, biotechnologie a dalších odvětví vědy a techniky, pro výzkum a vývoj nových materiálů a objektů v mikroskopickém měřítku (mikrotomografie, rtg televizní mikroskopie, mikrotomoskopie, mikroendoskopie). To zvyšuje účinnost vývoje NDT zařízení a vytváří předpoklady pro optimalizaci a sjednocení měřicí techniky, jež by nebyla omezena velikostí nedestruktivně testovaných objektů ani shora, ani zdola.