Zvýšená únosnost
Podle mezinárodní normy ISO 281 lze dosáhnout zvýšené únosnosti při zachování standardizovaných hlavních rozměrů dvěma způsoby:
- zvětšením rozměrů válečků při zachování jejich počtu,
- zvýšením počtu válečků při zachování jejich rozměrů.
První způsob vyvolává další technické problémy: zvětšení rozměrů válečků vyžaduje zmenšení tloušťky vnitřního a vnějšího kroužku i šířky vodicích přírub, což se však projeví nižší tuhostí kroužku a pevností příruby a současně vyšší pravděpodobností, že dojde ke zkrácení provozní trvanlivosti ložiska vlivem zvýšeného opotřebení, stykové koroze a deformování či dokonce prasknutí kroužku.
Druhý způsob představuje teoreticky lepší řešení. Všichni výrobci ložisek si to uvědomují a mnozí z nich toto řešení využívají v největším možném rozsahu. Tato konstrukce umožňuje vložit do ložiska největší počet válečků a pak se nazývá ložisko s plným počtem valivých těles. V ložisku, v němž se nachází maximální počet válečků, však nezbývá prostor na klec. Tento typ ložiska dodává celá řada výrobců. Vyznačují se funkčními omezeními, protože válečky se vzájemně dotýkají, což se projevuje jejich prokluzováním, zvýšením tření a vznikem tepla. Za určitých okolností, především při vyšších otáčkách, se to projeví nadměrným opotřebením a předčasným selháním ložiska.
U ložisek s klecemi (většina ložisek vyráběných na celém světě) se tento problém nevyskytuje, protože válečky jsou vedeny v otvorech klece, která brání jejich vzájemnému dotyku. Klec však současně zabírá určitý prostor, a tím omezuje počet válečků v ložisku.