Jaderná bezpečnost má jako hlavní ty principy, které vedou k ochraně okolí jaderného zařízení a životního prostředí. Přímo z ní vyplývají základní náležitosti, které musejí být současně a na vysoké úrovni zajištěny:
* stav jaderného zařízení, kterým se rozumí jeho "okamžitý" (nejčastěji provozní) stav. Ten je podmíněn přísným dodržováním provozních předpisů a provozních kontrol a údržbou zařízení. Jejich součástí jsou vždy i odpovídající programy zajištění jakosti;
* schopnost jaderného zařízení, která vyjadřuje kvalitu a splnění všech požadavků jeho projektu, technologii, celkové vybavení zařízení, zálohování systémů, logiku řízení, bezpečnostní systémy, bariéry apod.;
* stav obsluhy zařízení, který vyžaduje nejen dostatečné početní stavy obsluhujících osob, ale i jejich zdravotní a psychickou způsobilost, celkovou osobní pohodu a odpovědný přístup k vykonávaným činnostem;
* schopnost obsluhy zařízení, která vyjadřuje její dovednosti dané systémovým přístupem k jejich přípravě a výcviku, pravidelným opakováním postupů při důležitých činnostech, seznamování se všemi změnami, ke kterým na zařízení dochází apod.;
* stav a schopnost zařízení omezovat následky nehod, které zahrnují aplikace moderních poznatků z oblasti pasivních a inherentních systémů a tendence k vývoji reaktorů, které již svou podstatou nemohou dosáhnout podmínky pro těžké havárie spojené s tavením paliva;
* stav a schopnost obsluhy omezovat následky nehod, které jsou zaměřeny především na perfektní havarijní připravenost, vyjádřenou v havarijních plánech a ověřenou i praktickým nácvikem nezbytných postupů a přístupů.
Hlavní rozdíl mezi definicí jaderné bezpečnosti používanou dříve a nyní je v důrazu na schopnost omezovat následky nehod. Praxe ukazuje, že přes velmi malé pravděpodobnosti jaderných havárií je při jejich vzniku právě schopnost omezit jejich následky mimořádně důležitá.