Neveřejným heslem socialismu bylo dohnat, a pak předehnat imperialistické mocnosti, a ukázat tak sílu „ekonomiky“, v níž všechno patřilo všem. Lhali jsme si do kapsy, že východní blok, a naše země s ním, je vyspělou a prosperující oblastí. Ale bylo to naopak. Stále více jsme zaostávali. S příchodem kapitalismu jsme již slevili z idejí a stačila nám svobodná naděje, že Západ, často zosobňovaný Německem, snad jednou doženeme. Doufali jsme v 10 … 15 let. Ale ono se nám pochopitelně, i přes svůj ekonomický handicap plynoucí ze sloučení se svojí východní „Tante“, nadále vzdalovalo. Bylo rychlejší než my. Často jsme se snažili hledat důvody, proč se již nikdy na našeho souseda nedotáhneme.
Srovnáme-li Německo s námi, je hodně věcí, které máme kromě státních hranic společné, ale v jedné se obě ekonomiky zásadně odlišují. Němci jsou národem kapitalistů, my převážně námezdních pracovníků. Samozřejmě ne každý Němec je podnikatelem a ne každý Čech zaměstnancem, ale v každé zemi je uvedená společenská vrstva historicky zakotvena. Německo má silnou podnikatelskou třídu složenou z dobrých organizátorů, výborných obchodníků a rozvážných investorů. Díky ní tak můžeme najít nápis Made in Germany na všem možném. Proč? Mimo jiné vždy kladli důraz na kvalifikaci a nikdy nepropadli falešné modle terciárního vzdělání pro široké masy. Zatímco my ve velkém chrlíme sociology, politology, manažery a odborníky na evropské dotace, německé školy produkují strojaře, elektrotechniky, chemiky a celou řadu dalších užitečných profesí. Kromě toho si Německo díky své lokaci vytvořilo levnou výrobní základnu ze zemí bývalého východního bloku, které se ho před 30 lety vydaly dohánět. Bohatství totiž není tam, kde se pracuje a investuje, ale tam, kde se inkasují dividendy a kapitálové výnosy. Česká ekonomika byla, je a bude nastavena tak, aby sloužila, nikoli aby bohatla.