Veřejná podpora financování inovací

Inovační platforma si stanovila dva hlavní cíle. Prvním je poskytovat poradenství na základě „science-based“ politik příslušným orgánům EU a národním vládám v rámci vybraných oblastí zájmu. Ke druhému cíli náleží stanovit „best practices“ v oblasti národních inovačních strategií v Evropě. Poziční dokumenty vzešlé v rámci aktivit Inovační platformy jsou dostupné v angličtině na stránkách www.euro-case.org. Pro web: www.euro-case.org/index.php/activites/euro-case-position-papers.html

Inovační platforma Euro-CASE v pozičním dokumentu Innovation Financing upozorňuje na klíčový přístup vlád v poskytování nebo zprostředkování financí pro inovační podniky. Dokument rovněž obsahuje doporučení evropským zemím a EU, které se týkají nejen implementace programu Horizont 2020, jehož cílem je mj. i zlepšení přístupu k financování pro inovační podniky pomocí finančních nástrojů k přilákání soukromých investic.

V pozičním dokumentu Innovation Procurement se uvádí, že zavedení programu Small Business Innovation Research by se pro zadávání veřejných zakázek v oblasti inovací mohlo stát dalším důležitým nástrojem stejně jako vzdělávání nové generace.

Inovační platforma Euro-CASE v pozičním dokumentu Transforming Manufacturing navazuje na fakt, že Evropa byla a stále je kolébkou zpracovatelského průmyslu. Nicméně trend v průběhu posledních několika desítek let jasně ukazuje, že pokud bychom nepřijali žádná opatření, výrobní sektor EU by jako celek by mohl být v bezprostřední budoucnosti vážně ohrožen.

Obecně lze říci, že z různých důvodů během posledních desetiletí nebyl kladen dostatečný důraz na výrobní sektor. Politici a představitelé vzdělávacího sektoru nyní více chápou sektor výroby jednak jako klíčový prvek k překonání současné krize a zároveň k uvědomění si své pozice ve stále více konkurenční globální ekonomice založené na znalostech a novém energetickém paradigmatu: nové globální ekonomice, která je nazývána jako třetí průmyslová revoluce. Do značné míry je hybnou silou technologické revoluce a globalizace digitální revoluce, která je řízena exponenciálním vývojem technologií souvisejících s mikroprocesory.

Přijetím dokumentu Evropa 2020 všemi členskými státy nastavila EU plán k novému ekonomicko-průmyslovému modelu ve stále více globalizovaném a rychle se měnícím světě. Evropská komise vytyčila nový cíl: zvýšení podílu průmyslu na HDP ze současných 16 % na 20 % do roku 2020. V současné době existuje široká shoda v tom, že není možné vytvořit kvalitní podmínky pro zaměstnanost bez konkurenceschopné průmyslové a technologicky vyspělé a ekonomicky životaschopné základny.

Tento poziční dokument je založen na předpokladu, že budoucí evropská průmyslová základna by měla být zaměřena především na udržení vedoucího postavení v pokročilých výrobních procesech, na výrobu s vysokou komplexitou a na výrobu produktů s vysokou přidanou hodnotou, protože takový typ výroby je skutečnou hnací silou technologií a inovací. V současné době se snažit odhadnout, jak produktivní budou průmyslové podniky za 10 let, je velmi obtížný a riskantní úkol. To nejlepší, co lze udělat, je odhadnout trendy s ohledem na předpokládaný vývoj podle určitých obecných předpokladů a podle klíčových technologií. Inovace v robotice, umělé inteligenci, 3D tisku, nových materiálech a nanotechnologiích způsobí revoluční změny ve výrobě, jak ji známe dnes, a proto hluboce změní současnou společenskou organizaci práce.

První závěr, který lze udělat, je, že budoucí produktivní továrna bude určena vývojem digitalizace. Digitální revoluce umožní připojení, automatizaci, robotizaci a virtuální simulace na takové úrovni, že dokáže změnit celou výrobu v továrně. Digitální neomezené připojení v reálném čase a s celosvětovým pokrytím umožní propojení všech prvků v hodnotovém řetězci bez ohledu na jejich zeměpisné umístění. Technologie přispívající k rozsáhlému zavádění digitální revoluce do výrobních struktur vytvářejí integrovanou tvorbu hodnot.

Pro EU je naprosto nezbytné, aby se transformace výrobního sektoru do základního prvku udržitelného rozvoje stala zdrojem kvalitního a stabilního zaměstnání a hnací silou inovací. Technologická revoluce, kterou procházíme, si říká o přezkoumání samotné definice pojmu „výroba“, rozšiřujíc hranice svého tradičního významu na mnohem širší pojem, který zahrnuje také biotechnologie a kombinace mechanických, elektronických, softwarových a biologických sektorů.

Určitou pozitivní zkušenost s veřejnou podporou financování firemních inovací (tedy reálným čerpáním a úspěchem v soutěži o veřejnou podporu) má přes 80 % inovačních firem, což značí, že veřejných prostředků pro kvalitní projekty je víceméně dostatek. Nadpoloviční většina malých a středních podniků v realizovaném výzkumu tvrdí, že jsou dobře obeznámeni s možnostmi veřejné podpory pro firemní inovace, což se zdá být spíše slabý výsledek. Určité rozčarování panuje také nad neustálými změnami veřejných výdajových programů, které se musejí firmy znovu a znovu učit. Naopak panuje nezvyklý optimismus v otázce budoucího čerpání veřejné podpory.

Zklamání je zaznamenáno u firem čerpajících veřejnou podporu zejména v různých překážkách čerpání (formálních i reálných), samotném riziku nepřidělení podpory (utopené náklady spojené s přípravou projektu), ale také s administrativní zátěží v průběhu čerpání veřejné podpory. Z  průzkumu dále vyplynulo, že čím je firma menší, tím je menší obeznámenost s možnostmi veřejné podpory a nereálnost vlastního čerpání z důvodů rizika nepřidělení, nákladovosti, kapacitních a rozpočtových omezení firmy a často také neochoty vlastníků či manažerů o veřejnou podporu soutěžit.

Projevuje se vysoký vliv předchozích zkušeností; pokud firma již úspěšně čerpala veřejnou podporu, často se snaží o návazné či zcela nové projekty. Pokud firma jednou či dvakrát neuspěje, zcela veřejnou podporu vyloučí ze svých aktivit. Významný je osobní postoj vlastníka či manažera k veřejné podpoře. Ve zvýšené míře se propagují výsledky výzkumu vzniklého ze zisku společnosti (bez použití dotací).

Zvýšená frustrace firem plyne z překážek čerpání veřejné podpory, jako jsou délka mezi podáním žádosti a první platbou (inovace často běží rychleji než státní aparát), nemožnost financovat projekt dopředu ze zisku (je nízký) či bankovního úvěru (banky malé firmy v podstatě neúvěrují anebo jen symbolicky formou zvýšeného kontokorentu). Další častou překážkou je nějaká nesplnitelná podmínka typu spolupráce s firmou z Izraele nebo každoroční dosahování zisku v posledních pěti letech, každoroční růst počtu pracovníků vývoje firmy apod.

Některé firmy se rozhodly vůbec nesoutěžit o veřejnou podporu pro riziko vyzrazení duševního vlastnictví, riziko utopených nákladů na přípravu projektové dokumentace, administrativní rizika při čerpání projektu, frustraci výzkumníků s reportingem pro poskytovatele veřejné podpory, ale i pro nepředvídatelnost firemního cash-flow.

Ing. Jiří Janošec, Ph.D.
Technologické centrum AV ČR
Inženýrská akademie České republiky