Témata
Zdroj: Dmitry Kalinovsky / Shutterstock

Laser jako nástroj: Dělení bez břitu

Laserové řezání je jedním z nejčastějších průmyslových využití této technologie. Na první pohled může působit jednoduše – paprsek se propálí skrze materiál a tím jej rozdělí. Kvalitní a opakovatelné výsledky však závisejí na přesném nastavení jednotlivých parametrů, jako je technika řezu, rychlost či například správná volba asistenčního plynu.

Tento článek je součástí seriálu:
Laser jako nástroj
Díly
Anna Jirásková

Vystudovala umělecko-průmyslovou střední školu v Turnově a následně strojírenský management na Vyšší odborné škole ve Strakonicích. Většinu svého profesního života se věnuje překladatelství z angličtiny, ve volném čase pak například literatuře, počítačům, řemeslné tvorbě či vzdělávání se v dalších jazycích. V MM Průmyslovém spektru pracuje jako redaktorka od roku 2024.

Reklama

Jak bylo podrobněji rozepsáno v předchozích dílech, jednotlivé materiály reagují na dopad laserového paprsku značně odlišnými způsoby – a tato rozdílnost reakcí je během procesu řezání obzvlášť patrná. Aby vznikající řez zůstal otevřený a paprsek mohl postupovat dál po zvolené dráze, materiál musí být v oblasti řezné spáry nataven, odpařen nebo chemicky ovlivněn. A ačkoliv je laserové řezání v podstatě bezkontaktním procesem, ani ten se neobejde bez technologických kompromisů.

Základním místem děje je řezná spára – úzký prostor, v němž probíhá odstraňování materiálu a jehož šířka, tvar a stabilita zásadně ovlivňují výslednou kvalitu. Pokud je energie příliš nízká, materiál se neprořízne nebo se tavenina nedostatečně odvede; pokud je energie naopak příliš vysoká nebo je pohyb příliš pomalý, může dojít k nadměrnému natavení, nežádoucímu rozšíření tepelně ovlivněné oblasti nebo k deformaci hrany.

Technologie, kterou proslavil film

Když Theodore Maiman v roce 1960 sestrojil první prototyp laseru, veřejnost na jeho úspěch reagovala zprvu vlažně; dobové komentáře novou technologii skepticky popisovaly jako „řešení problému, který dosud nenastal“. Mnozí vědci však ve výzkumu laseru pokračovali ve snaze rozpoznat jeho potenciál. Významným milníkem se stal rok 1964, kdy Kumar Patel ve výzkumném středisku Bell Labs vyvinul CO₂ laser – právě tento typ laseru totiž pak díky vysokému kontinuálnímu výkonu otevřel cestu k řadě pozdějších průmyslových aplikací.

Ačkoliv skutečné průmyslové využití laserového řezání se teprve rozbíhalo, představa laseru jako přesného řezacího nástroje se do povědomí veřejnosti dostala velmi rychle. Zajímavostí je, že o rozšíření této představy se ještě téhož roku zasloužila i bondovka Goldfinger, v níž se stejnojmenný filmový padouch pokusí „průmyslovým laserem“ rozčtvrtit hlavního hrdinu. Pro demonstraci je zde ukázán přesně vedený paprsek světla, jak řeže ocelový plát. A protože skutečné průmyslové aplikace laserového řezání se tehdy teprve rodily, pro mnoho diváků šlo o první setkání s laserem jakožto praktickým nástrojem pro dělení materiálu.

O popularizaci dosud nevídaného řezání laserovým paprskem se v roce 1964 postaral režisér Guy Hamilton, a to prostřednictvím filmu Goldfinger. (Zdroj: Záběr z filmu / MGM)

Kvalitní řez proto neznamená jen samotné oddělení, ale i adekvátní kolmost a rovnoměrnost hran, drsnost povrchu řezu a šířku řezné spáry, jakož i minimální výskyt otřepů či navařené strusky. Vliv má dále i zbarvení hrany či tepelné ovlivnění okolního materiálu.

Tři základní typy řezání

V průmyslové praxi se nejčastěji rozlišuje několik základních režimů řezání podle toho, jakým způsobem se materiál ze spáry odstraňuje. U konstrukčních ocelí se často využívá oxidační řezání kyslíkem – paprsek zahřeje materiál na teplotu, při níž začne železo reagovat s kyslíkem, přičemž exotermická oxidace dodává procesu další energii. To umožňuje efektivně řezat i materiál o větší tloušťce, avšak výsledná hrana je pak zoxidovaná a proces je přímo závislý na čistotě povrchu i kvalitě plynu.

Laserové řezání – zde v podání stroje od firmy HSG Laser – si našlo širokou oblibu především díky své přesnosti a rychlosti. (Zdroj: archiv redakce, HSG Laser)

Jiným principem je tavné řezání, typické například pro nerezové oceli, hliník nebo další materiály, u nichž je žádoucí čistší neoxidovaná hrana. Zde dochází především k tavení materiálu, kdy vysokotlaký inertní neboli neaktivní plyn – často dusík, případně argon – taveninu mechanicky vyfukuje z řezné spáry. Tímto způsobem lze dosáhnout velmi čistého řezu, nicméně proces klade vyšší nároky na výkon, tlak plynu, kvalitu svazku i přesnost nastavení ohniska.

Reklama
Reklama
Reklama

U tenkých materiálů, nekovů nebo přesných mikroaplikací se lze setkat také s takovým řezáním, při němž je materiál odstraňován převážně odpařováním či ablací. Tento postup se používá u některých plastů, skla, keramiky nebo při aplikaci krátkých a ultrakrátkých pulzů. Výhodou je omezené tepelné ovlivnění okolí a vysoká přesnost, zatímco mezi nevýhody patří nižší procesní rychlost a vyšší náročnost na řízení procesu.

Například při řezání trubek lze docílit extrémní přesnosti, efektivity a kvality řezu, jakých by se tradičními postupy dosahovalo jen těžko. (Zdroj: Dmitry Kalinovsky / Shutterstock)

Plyn jako aktivní součást procesu

K samotnému emitování laserového paprsku jsou nezbytné tzv. procesní plyny, kterými mohou být buď jednotlivé plyny (helium, dusík, oxid uhličitý), nebo jejich předem namíchané směsi. Druhou skupinou jsou tzv. asistenční plyny, které v mnoha případech zásadně ovlivňují efektivitu i úspěšnost procesu. Při kyslíkovém řezání se asistenční plyn účastní chemické reakce a dodává energii, při tavném řezání především odvádí taveninu ze spáry a chrání hranu před oxidací.

Tlak plynu, čistota, proudění i geometrie trysky zároveň mají přímý vliv na kvalitu řezu. Příliš nízký tlak plynu může vést k nedostatečnému odvodu taveniny a vzniku strusky na spodní hraně, zatímco příliš vysoký nebo špatně směrovaný proud může proces rozkolísat, zhoršit kvalitu hrany nebo narušit stabilitu řezné spáry. V případě tenkých plechů se jako podstatná ukazuje rychlost a čistota řezu, u silnějších dílů naopak schopnost udržet spáru otevřenou a zajistit bezpečný odvod taveniny. Důležitá je rovněž vzdálenost trysky, její souosost s paprskem i stav ochranného skla – to vše ovlivňuje, zda plyn vstoupí do spáry tak, jak má. I drobná odchylka může způsobit nerovnoměrný odvod taveniny a tím i viditelné zhoršení kvality hrany.

Reklama

Další faktory kvality řezu

Kritický okamžik nastává již na samotném počátku procesu. Než začne paprsek plynule sledovat konturu, musí se v materiálu vytvořit vstupní otvor neboli propich. Ten bývá tepelně náročný, protože energie působí po krátkou dobu na jednom místě a vzniká zde tavenina, rozstřik i riziko znečištění ochranné optiky. Moderní stroje proto pracují s řízeným náběhem výkonu, pulzním nebo modulovaným režimem a vhodně nastaveným tlakem plynu, aby byl propich co nejstabilnější a co nejméně riskantní pro okolí.

Jakmile je proces laserového řezání správně nastaven, dokáže velice rychle zpracovat velké množství komplexních dílů. Na fotografii je vidět v provozu stroj značky Bystronic. (Zdroj: Bystronic / Wikimedia Commons)

Jakmile je řez otevřený, je nutno udržet stabilní spáru po celé dráze. Rychlost posuvu určuje, kolik energie připadne na jednotku délky řezu; poloha ohniska ovlivňuje tvar spáry a schopnost paprsku pronikat materiálem a asistenční plyn musí průběžně odstraňovat taveninu. Pokud se některý z těchto prvků vychýlí, na hraně řezu se to projeví například vyšší drsností, otřepy, nežádoucím zkosením nebo zbarvením.

Příliš pomalý posuv například znamená větší zahřátí materiálu a může vést k širší tepelně ovlivněné oblasti. Nevhodně nastavené ohnisko může vychýlit kolmost řezu nebo rozšířit spáru, nedostatečný tlak plynu zase mnohdy zanechá na spodní hraně navařenou strusku. Bez nadsázky lze tedy říct, že výsledná kvalita řezu závisí na každém okamžiku, kdy paprsek prochází materiálem.


Laser jako nástroj: Specifika nekovových materiálů

Laserové zpracování nekovů se řídí odlišnými zákonitostmi než práce s kovy. Plasty mohou měnit barvu, pěnit či degradovat, sklo je průhledné jen pro určité vlnové délky a keramika kombinuje tvrdost s křehkostí. Klíčové je proto vědět, jak se tyto vlastnosti jednotlivých materiálů projevují, v čem tkví jejich úskalí a jak je naopak lze efektivně využít.

Související články
Laser jako nástroj: Když světlo dostane směr

Letos v květnu uběhne 66 let ode dne, kdy byl vědecké veřejnosti poprvé v praxi představen vynález laseru. V dnešní době již laserové technologie, generování a zesilování elektromagnetického záření pronikají téměř do všech oborů lidské činnosti. Od svého objevu prošla tato inovativní technologie významným vývojem, který postupuje i nadále.

Laser jako nástroj: Specifika nekovových materiálů

Laserové zpracování nekovů se řídí odlišnými zákonitostmi než práce s kovy. Plasty mohou měnit barvu, pěnit či degradovat, sklo je průhledné jen pro určité vlnové délky a keramika kombinuje tvrdost s křehkostí. Klíčové je proto vědět, jak se tyto vlastnosti jednotlivých materiálů projevují, v čem tkví jejich úskalí a jak je naopak lze efektivně využít.

Laser jako nástroj: Paprsek v pohybu

Je-li řeč o laseru ve výrobní praxi, nejedná se již jen o paprsek vysílaný ze zdroje, ale o celý systém, který zajišťuje potřebné parametry i opakovatelnost požadovaných úkonů. O jejich výsledné kvalitě rozhoduje souhra výkonu, optiky, pohybu i řízení procesu. Jaké parametry se v praxi skutečně nastavují a proč nestačí mít jen „silnější zdroj“?

Související články
Revoluce udržitelnosti: Bezuhlíková ocel je pouze zdánlivý paradox

Výroba oceli je dlouhodobě strategickým odvětvím, na němž nevyhnutelně stojí obrovská část strojírenské výroby. Jak může být ocel „bezuhlíková”, když je uhlík její nedílnou součástí? Odpovědí je změna výrobního procesu – nové technologie, které místo uhlíku využívají vodík a zelenou elektřinu, již v dnešní době přispívají k dekarbonizaci tohoto odvětví.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Výherci Zlaté medaile MSV 2024

Součástí 65. Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně se i letos stalo udělování cen Zlaté medaile. Tyto ceny byly předány za celkem šest veletržních exponátů, které komisi oslovily inovativním provedením, a v sedmém případě také za celoživotní přínos oboru. Tradice této soutěže sahá až do roku 1964.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 9. a 10. díl: Jak se staví odborníci k e-mobilitě

V minulém díle našeho seriálu jsme dali prostor pověřenci ministra dopravy pro čistou mobilitu Mgr. Janu Bezděkovskému pro vyjádření se k jednotlivým problematickým aspektům, které s sebou přináší deklarovaný úplný přechod na elektromobilitu. V tomto díle jsme s podobnými otázkami oslovili odborné garanty našeho seriálu – prof. Macka a Ing. Morkuse –, již na ně velmi obšírně odpověděli. Zároveň tímto rozhovorem s odborníky, kteří náš seriál dozorovali, připomínkovali jednotlivé díly a motivovali nás k tvorbě dalších, seriál Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu končí. Snad svůj účel – jímž bylo představit některé problematické stránky úplného přechodu na elektromobilitu a předložit je k další diskuzi – splnil.

Aktuální možnosti v laserovém svařování

Laserové svařování lze v dnešní době považovat za velice moderní technologii. Vysoké svařovací rychlosti, štíhlý svar a z toho plynoucí výhody jsou pozitiva, která umožnila začlenění této metody do progresivních výrobních technologií. Tento článek si klade za cíl představit aktuální možnosti laserových svařovacích technologií.

Laser jako nástroj: Výhoda bezkontaktnosti

Laserové měření využívá schopnost přesně směrovaného světelného svazku nést informaci o prostoru. Někde stačí přesnost na centimetry, jinde rozhodují mikrometry; pokaždé však jde o rychlé, bezkontaktní a dobře automatizovatelné získání dat. Od raných dálkoměrů vede tato cesta až k dostupným měřidlům dnešní praxe.

Laser jako nástroj: Kovy pod palbou fotonů

Předchozí díly popisovaly nastavení stroje a kontrolu procesu, jako by laserový paprsek byl univerzálním skalpelem. V praxi je však určujícím faktorem materiál, podle něhož se odvíjí nejen volba vlnové délky, ale i celková strategie obrábění. V tomto díle bude proto řeč o kovových materiálech a jejich proměnlivé kapacitě pohltit energii dopadajících fotonů.

Ve znamení kvality: Proměny průmyslové kontroly

Zajišťování kvality se v průběhu staletí proměnilo z osobní odpovědnosti řemeslníka v komplexní disciplínu, která prostupuje celým výrobním procesem. Za tímto vývojem stojí nejen technologický pokrok, ale také zásadní změny v organizaci práce, rozvoj statistických metod a nové přístupy k řízení průmyslových podniků.

Ve znamení kvality: Možnosti a úskalí strojového vidění

Uplatnění umělé inteligence v průmyslové výrobě slibuje usnadnění lidské práce, snížení chybovosti a nepřetržitý monitoring kvality i technického stavu výrobního prostředí. Mezi ideálními laboratorními podmínkami a reálnou výrobou však existují zásadní rozdíly, přičemž ani sebelépe vytvořený model neobstojí bez dlouhodobé péče a konzistentního sběru dat.

Ve znamení kvality: Vstupní kontrola snáze a rychleji

Stabilita a jakost výrobního procesu vychází mimo jiné z předpokladu, že konzistentní a kvalitní je již vstup v podobě materiálu, z něhož se vyrábí. To ověřuje systém vstupních kontrol, které je zpravidla nutné provádět v laboratorních podmínkách. Dnes však existují i analytické a spektroskopické metody, jimiž lze kontrolovat materiál přímo během přejímky.

Revoluce udržitelnosti: Dekarbonizace průmyslového tepla

Je-li řeč o snížení emisí v průmyslu, pozornost se upírá hlavně k elektřině. Hlavní částí spotřeby energie ve výrobě je teplo - od ohřevu materiálu přes sušení až po výrobu páry. Jeho dekarbonizace, tedy přechod od spalování fosilních paliv k nízkoemisním nebo bezemisním zdrojům, se proto stává jedním z klíčových kroků na cestě k udržitelnému průmyslu.

Revoluce udržitelnosti: Inovativní materiály zítřka

Ekologické alternativy technických materiálů dnes pronikají napříč nejrůznějšími odvětvími – od stavebnictví přes obaly a módu až po automobilový průmysl. Již dnes je například možné postavit dům z konopného betonu, zabalit elektroniku do myceliového obalu, obléct si oděv z „kůže“ vypěstované z podhoubí nebo jezdit autem, které obsahuje díly z rostlinných biopolymerů.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit