Ultrazvuk, tedy vlny kmitající na frekvencích vyšších než je maximální kmitočet slyšitelný lidským uchem, se v praxi využívá v celé řadě zařízení. Podle používaných výkonů lze aplikace lze rozdělit do dvou skupin. Ultrazvukové vlny nízkých výkonů se používají například v medicíně při zobrazování, diagnostice a terapii, v technických aplikacích pak pro přenos signálů nebo v nedestrukční defektoskopii. V těchto případech se vždy využívá pouze malá energie, která nezpůsobuje změny ozařovaných materiálů.
Druhá oblast - vysoké výkony - se používají pro čištění, obrábění, formování, letování, stříhání, svařování, šití. Oproti aplikacím v předchozích případech zde působení energie má za cíl vyvolat změny materiálů. Používají se frekvence na spodní hranici ultrazvukového spektra, tj. v oblasti 20 - 100 kHz. Důvodem pro to je skutečnost, že jsou do pohybu uváděny mechanické díly, což lze realizovat tím snadněji, čím nižší je frekvence jejich pohybu. Aby byla účinnost co nejvyšší, volí se co možná největší amplitudy. Nejčastěji se používá rozpětí 5 - 50 mikrometrů. To se na první pohled nezdá mnoho, nicméně je třeba si uvědomit, že mechanická součást kmitá frekvencí 20 kHz, tedy dvacettisíckrát za sekundu. Standardní systémy pak používají výkony od stovek do několika tisíc wattů.
Z hlediska svařovaných materiálů lze použití rozdělit na svařování kovů (bodové svary barevných kovů) a na svařování plastů. V tomto článku se budeme zabývat pouze principy a technologiemi pro svařování plastů. Zařízení pro svařování kovů se od technologií pro plasty výrazně liší a svářečky tudíž nejsou univerzálně použitelné.