Aby mohly roboty bezproblémově spolupracovat s člověkem, musejí k tomu mít speciální vlastnosti – jejich ergonomie musí být navržena na přímý kontakt. V praxi to znamená, že robot musí umět omezit svou rychlost a minimalizovat tak kinetickou energii nahromaděnou v systému, a rovněž musí umět spolehlivě identifikovat kolizi. Senzorika vestavěná ve všech osách se stará o to, aby robot dokázal svoje okolí „vnímat“ a bezprostředně na ně reagovat.
Při implementaci HRC metody je nutné brát v úvahu celou aplikaci i s příslušným okolním prostředím. Kromě bezpečnosti samotného robota musí nezbytným požadavkům vyhovovat i celé pracoviště robota včetně lidské obsluhy, aby byla zaručena spolupráce s minimem rizika. To vyžaduje bezpečný koncept robotických buněk. V neposlední řadě se musí cítit bezpečně také sám pracovník, aby mohl mít pocit, že svého robotického asistenta může akceptovat.