Český mozek pro německé inovace

Petr Grulich je též hlavním nosičem know-how k řezacímu systému NanoBlade, který je komplexní soustavou několika funkčních celků. Grulich je i spojovacím článkem mezi zúčastněnými vývojovými pracovišti ve Švýcarsku a Maďarsku, centrálním výzkumem a dodavatelem. Náročnost systému, který je vyvíjen a zdokonalován nadnárodním týmem, spočívá v jeho miniaturních rozměrech, které jsou problematické z hlediska dimenzování a výroby.

Ke strojům a technice měl Petr kladný vztah již od dětství. Zajímalo jej, jak věci kolem něj fungují. Často si proto půjčoval od táty šroubovák a s jeho pomocí rozebíral mechanické hračky. Jak rostl, záliba mu zůstala, jen se začal „dívat na vnitřnosti“ větším objektům. Ještě před maturitou, na kterou se chystal na gymnáziu v České Lípě, si postupně pořídil několik motocyklů a později automobil. Všechny nejprve rozložil prakticky na prvočinitele a pak, v rámci svých tehdejších finančních možností, renovoval. Díky tomu brzy pochopil, že jeho osudem bude strojařina.

„Strojní fakulta tedy byla jasnou volbou,“ vzpomíná Petr Grulich. „Jen nejprve nebylo zcela jasné, na kterou konkrétní technickou univerzitu moje volba padne. Vybíral jsem mezi Prahou, Libercem a Plzní. ČVUT v Praze i Praha jako taková na mě nakonec zapůsobily svou velikostí a prestiží.“

Studium předčilo jeho očekávání. Ne však co se týče nabytých znalostí z různých oblastí fyziky a techniky, to pochopitelně předpokládal. Co neočekával, byla především změna způsobu přemýšlení.

„Ta změna myšlení znamenala v podstatě fakt, že člověk dokázal technické celky rozkládat do detailů, ale hlavně porozumět souvislostem mezi nimi,“ vysvětluje Grulich. „Přinejmenším víte, jak na to nebo kde hledat podporu. Velmi podstatné však bylo i to, že v rámci různých cvičení, projektů a příprav na zkoušky jsem trénoval svoji sebemotivaci a vůli pro dosažení stanoveného cíle.“

I za technikou však v pozadí stojí hlavně lidé. Kdyby byl Petr v životě nepotkal ty správné, a asi také ve správném pořadí, možná by dnes nebyl tím, kým je.
„Na startu byla samozřejmě rodina, která můj zájem o techniku plně podporovala, jak mentálně, tak materiálně,“ říká dnes. Zásluhu za přispění k jeho motivaci však podle něj mají jak vyučující matematiky a fyziky na gymnáziu, tak později přednášející na fakultě.

Mezi studenty univerzit jistě není málo těch, kteří školu berou jen jako prodloužení života bez starostí. A jediným kritériem je „prolézt“. Jistěže, možná pak bude štěstí unavené a sedne i na ně. Ale…

„Pokud chce člověk něco dělat, měl by to dělat dobře, studium nevyjímaje,“ říká na základě vlastních zkušeností Grulich. „Studijní plány jsou nastavené tak, že vám zbývá dostatek volného času i na zábavu a je zcela zbytečné odkládat své povinnosti nebo je sunout před sebou. Je už na každém, jestli bude volit pozvolné zpracování úloh, nebo intenzivní noční směnu den před odevzdáním. Důležitý je konečný výsledek a jeho odevzdání včas. Tenhle způsob práce pak ocení vaši budoucí zaměstnavatelé.“ A dodává: „Ale pokud studujete a v budoucnu chcete být úspěšní, dělejte i něco navíc. Zkuste se zapojit do grantových projektů na univerzitě nebo najděte vhodnou firmu, u které můžete mimo své studijní povinnosti rozvíjet svou praxi.“

Na naše technické školství nedá Petr Grulich dopustit. Je přesvědčen, že je na velmi dobré úrovni a je zcela konkurenceschopné se školstvím v ostatních evropských zemích. Potvrzuje to podle něj i rostoucí zájem zahraničních firem stavět na našem území svá vývojová centra, kdy je přítomnost kvalitní pracovní síly jedním z důležitých faktorů. A jistě také fakt, že stále více absolventů našich škol také nachází své uplatnění v zahraničí.

„Co jsem však v době svého studia postrádal, bylo intenzivnější napojení na praxi,“ konstatuje. „Myslím si, že to v zahraničí funguje lépe. Například v Německu tráví studenti technických oborů celý semestr svého studia v průmyslových podnicích. Věřím ale, že se za těch 13 let od mého studia již mnohé změnilo.“

Podle slov Petra Grulicha máme také v České republice ve srovnání se zahraničím pořád velmi malý podíl průmyslových podniků, které kontrolují celý životní cyklus produktu, tedy od prvního nápadu přes vývoj a kvalifikaci až po produkci. Často jenom vyrábíme. Mnoho firem je závislých na zahraničním kapitálu a na rozhodnutích centrály, kde také zůstává cenné know-how pro vývoj inovativních produktů.

„Přál bych si,“ říká, „abychom měli více firem, které ovládají i první část života produktu – rozumí potřebám konečných zákazníků a dovedou pro ně samy vyvinout odpovídající inovativní produkty. V kombinaci s našimi současnými přednostmi ve výrobě se pak budeme moci stát silnými průmyslovými hráči.“

Jistě není úplně jednoduché mít mnoho svých blízkých téměř 600 kilometrů daleko. Jak ale říká, za několik hodin může být doma. Navíc manželku a děti má v Německu, nicméně minimálně čtyřikrát do roka jezdí i s rodinou do Čech.

„Naši příbuzní a známí nás také navštěvují v Německu a například Vánoce trávíme v širším rodinném kruhu vždy v Čechách. Díky internetu jsme ale v kontaktu mnohem častěji,“ zdůrazňuje.

S lidmi ze svého německého okolí má jen pozitivní zkušenosti. Podle jeho slov byl vždy srdečně přijat a dostávalo se mu plné podpory. Dosud nikdy nezažil, že by se k němu lidé chovali opovržlivě nebo nadřazeně proto, že je cizinec.

„Určitě se chci nadále podílet na vývoji nových inovativních produktů,“ je si jist. „Jsem otevřený novým příležitostem, zejména takovým, které mi umožní další osobní rozvoj, jak v technické, tak v operativní rovině.“

Po ročním profesním „odskoku“ zpět do Česka chce však nadále zůstat v Německu. „Oslovila mě tehdy zajímavá pracovní nabídka ve Škoda Auto, kde jsem se jako projektový manažer v koncepčním vývoji mohl spolupodílet na vývoji nového vozu,“ vzpomíná. „Bylo pro mě velmi lákavé po tolika letech působení v oblasti elektronářadí poznat automobilový průmysl, a k tomu navíc tam, kde automobil skutečně vzniká.

Přesto, že tato práce byla velmi zajímavá a nabízela mi nové možnosti osobního rozvoje, upřednostnil jsem po roce potřeby soukromého a rodinného života a rozhodl jsem se odejít zpět do Německa.“

ČVUT DO STUTTGARTU

Po absolvování vysoké školy nastoupil Petr Grulich do firmy Narex Česká Lípa jako vývojový inženýr elektrického ručního nářadí. Smlouvu podepsal ještě před ukončením vysokoškolského studia. Po roce a půl dostal nabídku pracovat v mateřském koncernu ve SRN, kde působil zhruba čtyři roky na pozicích vývojového inženýra a později projektového manažera. Dalších pět a půl roku strávil u konkurenční firmy Robert Bosch GmbH, kde pracoval jako projektový inženýr zodpovědný např. za vývoj řezacího systému NanoBlade, jedné z nejvýraznějších inovací loňského roku v oblasti elektronářadí.
Touha zkusit opět život v Čechách jej poté přivedla na jeden rok do Mladé Boleslavi, do firmy Škoda Auto. Zde pracoval jako projektový manažer v koncepčním vývoji. Zpáteční vstupenkou do Německa pak bylo v roce 2017 přijetí nabídky od firmy Alfred Kärcher GmbH. Odtud však byl již po několika měsících „přetažen“ na své původní působiště u firmy Bosch.

Hana Janišová

hana.janisova@mmspektrum.com