Laminátové lopatky rotoru představují nejzranitelnější část větrné turbíny. Blesky nebo kontakt s věží mohou vyústit v extrémně závažné poruchy. Také chyby návrhu a výrobní vady mohou způsobovat problémy za normálního provozu. Na rotoru se například mohou vyvíjet praskliny na hranách, na koncích nebo u náboje. Z důvodu charakteristiky zátěže praskají také čepy lopatek.
Poškozené nebo vyerodované oběžné plochy ložiska vyúsťují v prasknutí kroužků ložiska. Protáčení vnitřního kroužku ložiska může v některých případech vyústit až v prasknutí hřídele a způsobit totální ztrátu turbíny.
Vady oběžné dráhy hlavního ložiska rotoru mohou indukovat vady oběžných drah následných vysokootáčkových ložisek, růst jejich teploty a následné zničení. Vady oběžných ploch těchto ložisek pak ovlivňují síly v převodovce.
Podle výsledků zkoumání AZT jsou nejčastějšími vadami vydírání povrchu a neuspokojivý tvar kontaktních ploch zubů. Přetěžování od dynamických sil vede k odřezávání materiálu ze zubů a k pittingu.
Prokluzování nebo opotřebení ložisek generátoru mohou způsobit protáčení vnitřního kroužku ložiska na hřídeli až do bodu, kdy začne docházet ke kontaktu rotoru se statorem.
Podle švédských údajů se četnost výskytu poruch v rozmezí let 2000 – 2004 pohybovala na takové úrovni, že z množství cca 750 sledovaných větrných turbín bylo vykazováno ročně až 300 poruch. Z rozdělení počtu závad podle druhu je patrné, že největší počet z nich je způsoben elektrickým systémem, řídicím systémem, senzory a nakonec hydraulikou.
Počet poruch však nevypovídá o jejich závažnosti. Z ekonomického hlediska je kromě ceny opravy také důležité vědět, jakou dobu neprodukuje elektrárna proud v důsledku vady. Zde už vychází pro dobu odstávky nejhůře poruchy převodovek následované poruchani řídicího systému a elektrického systému. Průměrná doba odstávky byla 52 hodin na rok a turbínu (2,5 dne). Průměrný počet poruch je 0,42 poruchy na turbínu a rok. Průměrný čas trvání odstávky je 130 hodin na jednu poruchu.
Větrné elektrárny v prostředí střední Evropy nebudou mít takové podmínky provozu jako příbřežní elektrárny. Budou však mít také kratší provozní dobu vzhledem k větší nepravidelnosti větrů na pevnině. Právě z tohoto důvodu musí být větrná elektrárna připravena využít maximum z možných povětrnostních podmínek.
Systémy údržby
Systémy provádění údržby lze zhruba rozdělit do tří kategorií: údržba prováděná po poruše, podle časového plánu a podle skutečného stavu. Všechny tyto způsoby se stále u průmyslových zařízení používají. Údržba metodou po poruše má smysl a ekonomický význam u zařízení, která nejsou z provozního hlediska klíčová, jsou zálohovaná nebo velmi levná nebo neovlivňují přímo ekonomický výkon provozu.
Údržba podle časového plánu je druh preventivní údržby, který se provádí u zařízení, u nichž není možné zjistit skutečný stav nebo je z ekonomického či spolehlivostního a bezpečnostního hlediska třeba mít jistotu a rezervu určitého časově bezproblémového provozu (letecké motory).
Údržba podle skutečného stavu postupně z ekonomických a dalších důvodů nahrazuje předchozí typy údržby. Pro takový způsob udržování provozního zařízení je však zapotřebí mít dostatek informací a umět je správně vyhodnotit. Získávání informací o stavu zařízení se děje především měřením různých provozních a diagnostických veličin. Trvalé sledování a hodnocení získaných údajů zabraňuje neočekávaným rychle vzniklým haváriím. Metodami predikce stavu a sledování vývoje naměřených veličin se pak odhaduje zbývající provozní čas do poruchy a plánuje se údržba v provozně-ekonomickém optimu času a ceny.
Diagnostika větrné elektrárny
Hlavní součásti větrné elektrárny jsou: rotor, převodovka, generátor, pomocné agregáty, natáčení gondoly, řídicí systém a komunikační systém. Hlavní ložisko větrné elektrárny je osazeno nízkofrekvenčními a středofrekvenčními akcelerometry a senzorem otáček. Nízkofrekvenční akcelerometry slouží pro měření kmitů způsobovaných otáčením rotoru. Současně slouží jako senzory naklonění gondoly. Středofrekvenční akcelerometry hlídají stav hlavních ložisek, jejichž poškození se projevuje ve střední a vysoké frekvenční oblasti vibrací. Kromě těchto senzorů je možné umístit další senzory dovnitř rotoru a měřit jeho kmity, teploty a námrazu.
Převodovka, pokud je použita, se osazuje senzory vibrací v závislosti na její konstrukci. Vždy se hlídají vibrace způsobované ozubenými převody, stavy hlavních ložisek a teploty olejů. Dále se měří pomocné aparáty převodovek, protože část převodovek má například možnost měnit v určitém rozsahu převodový poměr. Na generátoru se kromě teplot vinutí měří vibrace a stav ložisek. Kromě toho se měří i otáčky, a to jak v případě synchronních, tak i asynchronních generátorů.
Pro monitorování stavu elektrárny se používá kombinace provozních informací z řídicího systému doplněná o informace ze specializovaného monitorovacího a diagnostického systému. Komplexním zpracováním získaných informací za použití specializovaných predikčních metod se dosahuje výrazného zvýšení provozní spolehlivosti větrné elektrárny. Důležitým faktorem ve vývoji větrných elektráren je sjednocování požadavků na technické vlastnosti a jejich certifikace podle IEC 61400.
Diagnostický systém MMPS
Jako technický prostředek pro monitorování větrných elektráren se může efektivně uplatnit moderní diagnostický stavebnicový systém MMPS firmy Aura, a. s. Na základě modulů MMPS je možné sestavit monitory v rozsahu od jednoho vibračního kanálu až po mnohakanálový systém, který kromě sledování stavu stroje umí paralelně a synchronně odebrat časové vzorky signálů ze všech kanálů a odeslat je k další analýze. Nadstavbový analytický software MMPS podporuje především predikční metody výpočtu doby do poruchy. Samozřejmou vlastností softwaru monitoru MMPS je schopnost komunikace a výměna dat podle standardu IEC 61400-25. Přenosy dat jsou využity k propojení s řídicím systémem, v rámci farmy i pro dálkový přenos dat. Vedlejším efektem je možnost odesílání textových zpráv na mobilní telefony odpovědných pracovníků při vzniku poruchy nebo při nepříznivé předpovědi vývoje stavu stroje.
Nasazení systému diagnostického systému větrné elektrárny může výrazně pomoci jejich výrobcům zvýšit konkurenceschopnost především na zahraničních trzích, resp. zlepšit jejich pozici v porovnání s vyspělými zahraničními konkurenty. Metoda dálkového přenosu dat, zatím užívaná jen v omezené míře u velkých technologií, navíc umožňuje výrobcům větrných elektráren a servisním organizacím nabízet kvalitativně i kvantitativně zcela nový druh služeb pro zákazníky.
Ing. Miroslav Havránek, CSc.
Aura
www.auranet.cz
[email protected]
Umístění na MSV: pavilon C, stánek 123a