V této době jsme svědky značného nárůstu požadavků na přesnost obráběcích strojů. Silný tlak je vyvíjen na zvyšování dynamických parametrů při zachování vysoké přesnosti výsledné práce. Není tedy divu, že vývoj obráběcích strojů ovlivňuje přímo vývoj v oblasti měřicích přístrojů a měřicích metod. Tyto požadavky byly v předchozím období soustředěny do souboru mezinárodních norem ISO 10 791 a ISO 230. Mezinárodní norma ISO 230 obsahuje 12 částí, které jsou zaměřeny na konkrétní zkoušky obráběcích strojů. V tomto článku není autorovým cílem popisovat všechny části uvedené normy, ale zaměřit se na ty nejdůležitější, které ovlivňují přesnost obráběcího stroje.
Část 2 - stanovení přesnosti a opakovatelnosti nastavení polohy v osách číslicově řízených obráběcích strojů
Účelem této části uvedené normy je poskytnout úplné informace o způsobu a metodě měření a vyhodnocení výsledků. Obráběcí stroj se měří pomocí laserinterferometru doplněného optickými prvky pro návrat paprsku do laserové hlavice. Všechny obráběcí stroje s řídicími systémy jsou vybaveny prostředky pro kompenzaci geometrických úchylek jednotlivých os:
kompenzaci odchylek od nominální rozteče stoupání kuličkového šroubu;kompenzaci odchylek odměřovacích pravítek;kompenzaci geometrických úchylek tvaru dráhy (přímost pohybu, kolmost jednotlivých os).Část 3 - Vyhodnocení tepelných vlivů
Tato část normy specifikuje postupy pro určení tepelných vlivů způsobených různými tepelnými zdroji. V zásadě popisuje tři části zkoušení strojů:
zkoušku pro určení chyby vzniklé v důsledku kolísání teploty okolí;zkoušku tepelných deformací způsobených otáčením vřetena;zkoušku tepelných deformací způsobených pohybem v lineárních osách.Metodika v této normě však určuje pouze důsledek tepelného chování stroje, tzn. změnu polohy nástroje a obrobku. Dnešní měřicí technika umožňuje bezdotykové měření teplot a deformací a měřicí technik je schopen analyzovat stroj jako celek nebo pouze jeho vybrané části.
Část 8 - Určení hodnot vibrací
Tato část normy popisuje metodiku měření vibrací a stanovení nominálních hodnot jednotlivých obráběcích strojů. Měřením provozních tvarů kmitů zjišťujeme dynamické chování stroje za působení obecných sil vznikajících za provozu. Vlastní měření na obráběcím stroji se provádí snímáním dvěma akcelerometry. Jedním referenčním a druhým pohyblivým, který zjišťuje odchylku kmitání jednotlivých bodů. Výsledkem analýzy je síťový model s vyznačením směrů a mohutností kmitání.
Závěrem je nutno podotknout, že v oblasti strojírenství je použití měřicí techniky nedílnou součástí každodenního zápasu o udržení kvality výroby součástí, strojů a jejich částí a příslušenství. Spektrum veškeré kontrolní a měřicí techniky nelze popsat v jediném článku a ani nelze stanovit hranice možností měření vzhledem k neustálému vývoji v této oblasti.