Vodík sám o sobě není více nebo méně nebezpečný než jiná běžně používaná paliva. Bezpečnost skladování, distribuce, čerpání a umístění stlačeného vodíku v nádrži vozidla je podle zkušeností Air Products srovnatelná s propan-butanem. Výhodou vodíku oproti benzinu i propan-butanu je, že je extrémně lehký a v případě netěsnosti nebo havárie rychle stoupá vzhůru. Naopak benzin i propan-butan při poškození nádrže vytékají a nebezpečí jejich zapálení tak trvá mnohem déle. V případě, že by došlo k zapálení, vodík unikající z proražené nádrže by odhoříval uhasitelným plamenem. Problémem plynného vodíku však je, že pro množství energie, které by odpovídalo stejnému objemu benzinu, vyžaduje mnohonásobně vyšší stlačení než zmíněný propan-butan, a to na tlaky řádově kolem 25 MPa. To přináší problémy s těsněním armatur, takže systémy obvyklé u propan-butanu nebo zemního plynu nelze použít, neboť z nich vodík i při pečlivém provedení uniká.
Existuje ještě varianta využívající kapalného vodíku, jehož výhodou je, že se tankuje při tlaku 3 až 4 bary. Překážkou je ovšem podchlazení na -235 °C a tomu odpovídající extrémní nároky na použité materiály. Air Products proto na využití kapalného vodíku v silniční dopravě momentálně nepracuje.