Veškeré křivky, plochy a hrany, které se nacházejí v načteném modelu, lze využít jako podklad pro modelování pomocných konstrukčních a technologických ploch. Originální plochy je možné prodlužovat, stříhat, rozdělovat a rekonstruovat. Dají se přitom využít běžné cadovské funkce, mezi něž patří uchopování objektů, numerické zadávání hodnot, ortogonální režim a krokování po mřížce. Pokud v modelu chybí nějaké plochy, lze je snadno domodelovat. Kromě běžných funkcí plošného modelování jsou k dispozici pokročilé nástroje, které umí zaplnit n-stranný otvor tečnou plochou nebo vygenerovat plochu ze sítě křivek v dané toleranci a s definovaným stupněm návaznosti na okolní plochy. U jakéhokoliv objektu je také možné vygenerovat obálkový kvádr a stanovit tak jeho nejzazší rozměry ve všech třech osách, stejně jako generovat siluety objektu v jednotlivých pohledech ve formě křivek.
Pokud je k dispozici pouze 3D soubor bez jakékoli dokumentace, lze Rhina využít pro získání údajů o modelu. Z 3D geometrie je možné generovat 2D pohledy se skrytými hranami a následně je okótovat (pouze ručně). Modelem lze provádět libovolné řezy a díky pružnému nastavení konstrukčních rovin vést řezné roviny přesně definovanými směry (například kolmo k zakřivené hraně). Modelem lze také vést paralelní řezy se zadaným směrem a roztečí.
Analytické nástroje Rhina umožňují přesně vypočítat objem, obsah ploch, těžiště a momenty. K dispozici jsou i vizuální nástroje, které přinášejí informaci o křivosti plochy, spojitosti ploch a také o úkosech v modelu. Neocenitelnou pomůckou je zobrazení volných (nespojených) hran. Snadno se tak dají nalézt díry v tělese, a to i tehdy, pokud by se jednalo o mikroskopicky tenké štěrbiny (které ovšem musí být širší, než je hodnota globální tolerance). Novinkou verze 3.0 je barevné odlišení rubových stran ploch. Takové zobrazení má dvě výhody - na první pohled odhalíte plochy s opačnou orientací normál a také si hned všimnete děr v tělese.