schopnosti nátěrů bránit šíření koroze od místa mechanického poškození povrchu; účinnosti antikorozních pigmentů přítomných v základních nátěrech;odhalení korozně aktivních pórů v nátěru, které se obtížně zjišťují jinými způsoby.Předpokladem správného definování rozsahu zkoušek jsou přesně popsané podmínky praktické expozice nátěru. Na základě zkušeností a znalostí mechanismů ochranného účinku různých nátěrů se zvolí zkušební metody, které tyto podmínky zohlední. Pokud je toto splněno, pak lze závěr o vhodnosti či nevhodnosti určitého typu nátěru do vybraného prostředí učinit s vysokou pravděpodobností. Prakticky je žádoucí si hned na začátku (při definování podmínek praktické expozice) všímat hlavně rozdílů oproti standardnímu prostředí, např. pH roztoků, vodních par, přítomnosti organických i anorganických plynů a kapalin, teploty a vlhkosti prostředí, mechanického namáhání a poškozování, styku s jinými díly, proudění tekutin, expozice slunečního světla a jiného záření, rozdílu elektrických potenciálů, přítomnosti měřitelného elektrického proudu atd. Této fázi je nutné dát náležitou pozornost.Korozní zkoušky nátěrů v solné mlze, kondenzačních komorách a v komorách s oxidem siřičitým nevystihují komplexní působení jednotlivých činitelů. Tato komplexnost je charakteristická právě pro přírodní podmínky. Přesto tyto zkoušky vytvářejí první názor na nátěrový systém i na to, co je možné od něj očekávat. Je patrné, že u nátěrů vystavených účinkům atmosféry mají vliv na jejich ochrannou účinnost a životnost nejen výše popsané agresivní složky. K tomu musíme přiřadit i výrazné působení slunečního záření a střídání teplot prostředí.Pro ověření komplexnosti vlivů se jako vhodné jeví vyvíjené cyklové zkoušky. Cyklová zkouška má zahrnovat (kromě působení korozně agresivních složek, jako je chlorid sodný a oxid siřičitý) také působení vysoké relativní vlhkosti, působení záření z xenonové výbojky a střídání teplot. Ochranná opatření by měla do značné míry souhlasit s morální a fyzickou životností výrobků. Tento problém je nyní zatím plně vyřešen v oblasti stožárových a mostních ocelových konstrukcí. Životnost ocelové konstrukce je počítána na řadu desetiletí. Současné způsoby jejich zabezpečení proti korozi neposkytují tak dlouhodobou ochranu. V této oblasti se intenzivně pracuje ve světovém měřítku a získané poznatky jsou již včleněny do mezinárodních norem, např. do souboru norem ISO 12944, který má 8 částí. V části 6 zmiňované normy ISO 12944 se aplikují stávající normalizované postupy pro zkoušení nátěrů v podmínkách simulujících vnější prostředí a dovolují s přijatelnou pravděpodobností stanovit životnost.Zpracováno v rámci výzkumného záměru MSM 2579478701.