Velkou oblast uplatnění dnes nacházejí slinuté karbidy (SK), které patří do skupiny velmi tvrdých materiálů odolných proti opotřebení. Jsou tvořeny karbidy těžkých kovů spojených měkkým a houževnatým kovovým pojivem. Tyto materiály byly vyvinuty ve dvacátých letech jako materiály na zápustky a průvlaky pro tváření. První slinuté karbidy tvořily karbidy wolframu (WC) spojené kobaltem. Slinování se provádělo při teplotě 1300 °C. Během doby byl základní materiál WC-Co upravován a vyráběly se další, které se uplatnily při obrábění, vrtání kamenů, tváření a u součástí, u nichž docházelo k velkému opotřebení. Dnes je asi 50 % všech SK využíváno pro výrobu řezných nástrojů.
Výroba slinutých karbidů se realizuje technologií práškové metalurgie. Celý proces sestává z řady operací, které musí být pro dosažení požadovaných vlastností, mikrostruktury apod. pečlivě prováděny a kontrolovány. Slinuté karbidy mohou být použity okamžitě po slinování, popř. mohou být broušeny, leštěny nebo povlakovány. Funkční vlastnosti SK velmi závisejí na jejich složení a struktuře, velikosti zrna a na množství materiálu používaného jako pojivo.
Skupina SK typu WC-Co se vyznačuje velmi dobrou odolností proti otěru a širokým využitím při obrábění. Běžné druhy těchto SK obsahují 3 až 25 % objemových kobaltu. Rozměr zrna karbidů wolframu je od 0,5 do 5 (m. Ideální mikrostruktura slitiny WC-Co musí vykazovat pouze dvě fáze: ostrohranná zrna WC a kobalt. V posledních letech byly vyvinuty SK typu WC-Co se zrny menšími než 1 (m. Tím se zvýšila jejich houževnatost a pevnost řezné hrany. Zjemnění zrna se dosahuje přidáním 0,25 až 3 % objemu tantalu, niobu, vanadu nebo chromu. Tyto prvky se přidávají před nauhličováním wolframu nebo při přípravě směsi prášku. Největší vliv na zjemnění zrna má vanad. Obsah uhlíku ve slinutém karbidu musí být v úzkém rozmezí, neboť vysoký obsah C má negativní vliv na řezné vlastnosti SK. Nedostatek C zase způsobuje tvoření podvojných karbidů obecně označovaných jako fáze ?, která způsobuje značné zkřehnutí.