Pokud se firma už rozhodla investovat do 3D CAD systému, řeší otázku, jak co nejmíň bolestně přejít na nový systém. Stávající rozpracované projekty je možné dál zpracovávat - ať už v původním 2D systému, tak i v novém 3D systému, případně v obou paralelně. Jestliže si uživatel netroufá přejít rovnou do 3D modelování stávajícího projektu, může v Solid Edge využít možnost práce ve 2D s výstupy do standardního 2D formátu DXF, případně DWG. 2D kreslení v Solid Edge je plně parametrické, tj. všechny nadefinované entity mohou být mezi sebou svázány a samozřejmě si s sebou nesou veškeré informace, které je definují, jako délka, úhel, poloměr, barva, tloušťka, typ čáry apod. Úprava takto vytvořeného výkresu je poté záležitostí malé chvilky. Další možností je postupně převádět stávající data do formátu DFT, což je formát Solid Edge pro výkresovou dokumentaci. V Solid Edge existují průvodci, kteří uživatele krok za krokem provedou nastavením jednotlivých přenosů dat. V těchto průvodcích se nastavují převody jednotek, typů čar, barev, typů šraf, textů apod. Jestliže je třeba zpracovat více druhů výkresů, např. od různých uživatelů, lze jednotlivá nastavení přenosů uložit do konfiguračního souboru, aby je nebylo nutné pokaždé znovu konfigurovat.
Jestliže si uživatel naopak troufne i na stávajícím projektu začít pracovat s 3D modely, je možné v Solid Edge použít takzvané hybridní modelování. Jedná se v podstatě o kombinaci 2D a 3D dat. Některé díly jsou vymodelovány, od jiných se použijí pouze výkresy a výsledná sestava výrobku se skládá z těchto dílů. Při práci se sestavou je samozřejmě možné odkazovat se i na díly, které se do sestavy vkládají pouze ve formě výkresu, případně podle nich modelovat další 3D modely. Další výhodou tohoto způsobu práce je, že z 2D výkresu lze kdykoliv vytvořit 3D model a v sestavě ho nahradit. Solid Edge také poskytuje nástroje pro komfortní převod 2D výkresu do 3D modelu. Tento nástroj, nazvaný "Převést do 3D", vytvoří z jednotlivých 2D pohledů, jako je nárys, bokorys, půdorys apod., model, kde v jednotlivých navzájem kolmých rovinách jsou umístěny skici jednotlivých pohledů. Při modelování je možné se na tyto skici jednoduše odkazovat.