Se zvyšujícími se požadavky na kvalitu a složitost pohledových dílů jsou kosmetické vady v procesu návrhu stále více a více brány v úvahu a roste důležitost a potřeba jejich predikce. Nedostatečná predikce povrchových vad vede k potřebě nápravných opatření, zpoždění výroby a vytváří dodatečné náklady.
Posouzení defektu v kosmetickém měřítku je do jisté míry subjektivní záležitost, protože je většinou prováděno manuálně. Defekt je považován za přijatelný, pokud se po výsledné povrchové úpravě karoserie vozidla neprojeví.
Kosmetické vady vznikají v procesu tváření zejména po odpružení, ohýbání a lemování. Jejich hloubka a rozměr je v řádu 10 μm na ploše 1 cm². Lokalizace je velmi náročná, existuje několik metod. Defekty lze kontrolovat jednak vizuálně pomocí paprsků světla ve světelné komoře, dále pak pomocí plošného zdrsnění kritické oblasti, což zviditelní defekt, dalším způsobem je přiložení železného pravítka na zkoumanou oblast (efekt je patrný, pokud je mezi pravítkem a plochou dílu propad) a v neposlední řadě lze využít optické či mechanické senzory.