Finanční plán by měl mít zpracovaný každý podnik a nezáleží, jde-li o malou soukromou firmu nebo o velkou společnost. Přestože jde o strategicky důležitý dokument, není žádnými právními předpisy stanovena metodika, jak by měl být sestaven a co by měl obsahovat. Struktura finančního plánu je vždy plně v kompetenci řídících pracovníků, statutárních orgánů a vlastníků podniku. Většinou má formu finančních výkazů, tedy rozvahy, výsledovky a cash flow.
Finanční plán je základním strategickým dokumentem podniku a jako takový je využíván nejen interními uživateli podniku - managementem, vlastníky, statutárními orgány -, ale i externími subjekty, jako jsou orgány státní správy, banky, pojišťovny a mnoho dalších subjektů, které mohou podnik ovlivňovat. Pokud chce například firma získat úvěr - musí bance předložit reálný finanční plán.
Obecně lze proces plánování charakterizovat jako proces formulace cílů a cest, kterými lze stanovených cílů dosáhnout. Ekonomové sledují a srovnávají reálný výrobní proces a jeho promítnutí do financí s plánem. Mohou ho tak korigovat a řídit, aby firma byla schopna dosáhnout vytýčených cílů.
Základní principy finančního plánu
Nejdříve se stanoví dle strategických záměrů firmy hodnoty klíčových ukazatelů. Často jimi jsou rentabilita vlastního kapitálu, avšak klíčovým ukazatelem mohou být i jiné ukazatele. Následně mohou být stanoveny vnitropodnikové ceny a poté jednotlivé dílčí plány, které jsou porovnány se stanovenými záměry. Základním zdrojem vstupních informací při tvorbě finančního plánu v podniku jsou tedy výstupy dílčích podnikových plánů. V závěrečné fázi je vyhotoven celkový finanční plán, který se rozpracovává na jednotlivé vnitropodnikové jednotky, jako jsou provozy, úseky a dílny. Současně jsou rozpracovány plánové kalkulace, které slouží jako podklad pro oceňování vlastní výroby a stanovení prodejních cen.
Význam a množství jednotlivých dílčích plánů mohou být v plánovacím procesu případ od případu různé. Odlišná může být i připravenost využívaných informačních zdrojů (některé informace lze převzít přímo z výchozích zdrojů, např. data o splátkách úvěru, jiné musí být před jejich použitím zpracovány, např. informace o nákladech).
Plán výroby
Pro průmyslové podniky je významným výchozím bodem při sestavování podnikového finančního plánu plán výroby. Plánování výroby zahrnuje rozhodnutí o výrobním programu (sortimentní skladba a objem výroby pro dané období) a výrobním procesu (otázka výběru vhodné technologie výroby, surovin a materiálů). Účelem a podstatou výrobního plánu je soustavné rozhodování o činitelích výroby tak, aby byla výroba úspěšná, jinak řečeno - hledá se optimální kombinace výrobních faktorů s cílem použití co nejnižších nákladů. Pro efektivnější plánování výroby se v podnikové praxi často využívají známé techniky a metody založené na moderním SW pro řízení a ovládání materiálových toků ve výrobě. Jednotlivé fáze plánování a řízení výroby jsou pokryty do různé míry alternativními systémy, jejichž softwarová podoba je nabízena pod názvy Production Planning and Control (PPC) čili systémy plánování a řízení výroby.
Zpravidla jsou dílčí podnikové plány sestavovány jednotlivými funkčními útvary podniku. Vzájemnou interakci mezi jednotlivými plány interpretuje zjednodušeně obr. 2.
Základním členěním finančních plánů dle časového horizontu jsou dlouhodobý a krátkodobý finanční plán. Krátkodobý finanční plán se sestavuje na období jednoho roku (časový horizont je v podmínkách ČR zpravidla vázán na kalendářní rok s ohledem na daňový systém, resp. na požadavky finančního účetnictví). Kvalita a účinnost těchto finančních plánů stoupá, jsou-li navázány (včleněny) na dlouhodobý finanční plán, který se sestavuje zpravidla na dobu tří až pěti let. Dlouhodobý finanční plán se formuluje na základě analýzy dlouhodobých cílů podniku a prognóz, a to nejenom z hlediska současných podnikových možností, ale především z pohledu předpokládaného vývoje ekonomického okolí podniku.
Finanční plán je ekonomický nástroj, který umožňuje kontrolovat, zda vývoj jde žádaným směrem, a rychle reagovat na nepředvídané okolnosti. Analýza odchylek od finančního plánu by měla být součástí pravidelných měsíčních ekonomických rozborů ve firmě nejen na úrovni celé firmy, ale i jednotlivých provozů, úseků či dílen. Jednodušší a přesnější je kontrola krátkodobých finančních plánů, s prodlužujícím se časovým horizontem je proces kontroly a vyhodnocení plánů komplikovanější. Průběžnou aktualizací podnikového finančního plánu se podnik přizpůsobuje realitě a vývoji podnikatelského prostředí.
Literatura
Finanční controlling. Koncepce finanční stability firmy[2] Synek, M. a kol. Podniková ekonomika. Praha. C. H. Beck. 2006. ISBN80-7179-892-4.
Doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D., Ing. Kamila Janovská, Ph.D.
Vysoká škola báňská
Technická univerzita Ostrava
Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství
katedra ekonomiky a managementu v metalurgii