Po odlití kovu do formy probíhají různé fyzikální pochody, které ovlivňují vnitřní jakost odlitků. Příčinou je smršťování kovu při plynulém poklesu teploty po odlití. Smršťování má zásadní vliv na rozměry a vnitřní jakost odlitků, což je často spojeno s tvorbou
ředin a staženin.Dochází k objemovým změnám, které probíhají ve třech fázích: smršťování v tekutém stavu, smršťování v intervalu tuhnutí a změny v tuhém stavu.
U běžných litých ocelí, slitin hliníku a slitin mědi je průběh smršťování ovlivňován vylučováním tuhých fází, což značně ovlivňuje celkovou zdravost odlitků.
Účelem tohoto sdělení není popisovat průběh smršťování různých slévárenských slitin, nýbrž posoudit jeho výsledky, tj. výskyt ředin a staženin a možnost jejich oprav.
Běžné uhlíkové oceli patří do slitin s dvoufázovým pásmem, tzv. pásmem tuhnutí, které se nachází v rovnovážném stavu přibližně mezi likvidem a solidem. Odlitky při usměrněném tuhnutí tuhnou tak, že místa nejvíce vzdálená od nálitků tuhnou nejdříve, a tuhnutí pak plynule pokračuje k místům s největším objemem, která ztuhnou poslední, a jsou proto opatřena dosazovacími nálitky. V nálitku pak vznikne soustředěná staženina, odlitek je zdravý a bez ředin. V izolovaných tepelných uzlech je pak nutné provést určité technologické zásahy tak, aby zde nevznikly řediny a staženiny. Tato opatření jsou často však nedostatečná a odlitek pak po opracování vykazuje při tlakování netěsnosti právě v důsledku výskytu ředin.
Odlitky z LLG mají vlivem vylučování grafitu a grafitické expanze podstatně menší sklon ke tvorbě ředin a staženin než odlitky ocelové. Odlitky z LKG patří rovněž mezi stahující slitiny.
Stahování je však odlišné jak od lité oceli, tak od LLG. Vznik ředin a staženin u odlitků z LKG úplně vysvětlen není, je však známo, že tento materiál tvoří často řediny v tepelných uzlech a tlustých stěnách.
Slitiny hliníku typu AlSi, které známe pod názvem siluminy, patří rovněž mezi stahující slitiny, často tvoří řediny podle obsahu Si. Zde nastávají další komplikace - a sice častý výskyt velmi malých bublinek, které kromě ředin mohou způsobit netěsnosti. U slitin mědi lze velmi zjednodušeně tvrdit, že odlitky z mosazi mají sklon spíše k tvorbě soustředěných staženin. Běžné mosazi s 30 - 40 % zinku tvoří svou strukturou homogenní tuhý roztok. Úzký interval tuhnutí dává ze slévárenského hlediska mosazím lepší slévatelnost a objemové smrštění při malém sklonu k tvorbě ředin. Velký je však sklon k tvorbě klasických soustředěných staženin. U běžných bronzů s 5, 10 a 12 % cínu má značný rozdíl teplot solidu a likvidu nepříznivý vliv na zabíhavost a je příčinou velké náchylnosti těchto slitin k tvorbě ředin a mikrostaženin.