Témata
Reklama

Síň slávy strojařů: Lidskost a odbornost v jedné osobě

21. 11. 2007

V dnešní době se člověk čím dál méně setkává se skromností. Sebemenší úspěch činí jedince nebývale pyšným na to, co dokázal; a pokud mu bylo někdy ukřivděno, pak má vše rozměr na druhou. A tak dnes vzácné povahové vlastnosti, které by měly být naprostou samozřejmostí, mne ubezpečovaly o výjimečném charakteru prof. Zdeňka Kováře.

Setkání se sedmasedmdesátiletým profesorem Kovářem je nahlédnutím do studnice vzdělaného a stále velmi vitálního a aktivně činného člověka. Jak on sám říká: „Tím, že mi komunisté nedovolili po vstupu vojsk Varšavské smlouvy téměř deset let věnovat se mé profesi vědeckého pracovníka, mi de facto asi prodloužili život. Jako řidič nákladního automobilu jsem se vracel domů s čistou hlavou, nezatížený stresem."

Reklama
Reklama
Reklama
Prof. Ing. Zdeněk Kovář, CSc., je vynikajícím vědcem a inženýrem, který se v průběhu svého pracovního působení na vysoké škole i v průmyslu zasloužil o vývoj a inovaci spalovacích motorů pro nákladní automobily Liaz. Jako rektor Technické univerzity v Liberci, zvolený po sametové revoluci, obrovským způsobem přispěl o její nebývalý rozvoj a pod jeho vedením se zařadila mezi nejlepší vysoké školy nejen u nás, ale získala i vysokou mezinárodní prestiž a uznání. Prof. Kovář je nejen vynikajícím a uznávaným odborníkem, inženýrem a vysokoškolským pedagogem, ale také zásadovým člověkem, který se nedal zlomit minulým totalitním režimem a veškeré své úsilí věnoval návratu demokracie do naší země.

Pojďme tedy společně nahlédnout na milníky v dosavadním životě tohoto výjimečného člověka, kterému si naše redakce dovolila udělit Ocenění za celoživotní přínos rozvoji československého strojírenství a v rámci slavnostního ceremoniálu na letošním Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně ho pak uvedla do Síně slávy našich strojařů.

MM: Pane profesore, vysokou školu jste absolvoval v padesátých letech minulého století. Porovnejte tehdejší postoj pedagogů k výuce, jejich vzájemný vztah se studenty, se současnou situací.

Prof. Kovář: Když se řekne padesátá léta ve spojitosti s mým studiem, pak se hovoří o začátku padesátých let. Maturoval jsem v roce 1949 na Státním francouzském gymnáziu v Praze a techniku na Strojní fakultě ČVUT jsem absolvoval v roce 1953. Výsledky únorového puče roku 1948 byly novým režimem bezohledně, ale svým způsobem obratně, energicky a rychle aplikovány. Zastrašování po předchozí poválečné euforii bylo tvrdé. A to bylo na tehdejších vysokoškolských učitelích znát. Dostat se do osobnějších kontaktů nebylo jednoduché, ale pokud k nim došlo, byly pak o to důvěrnější. Vzpomínám tak na řadu svých učitelů (snad mohu říci, že nejen s úctou, ale i s láskou), mezi nimi zejména na profesora Košťála a inženýra Kroupu. Když tedy porovnám tehdejší vztahy nás studentů s pedagogy se současností, vidím samozřejmě, a nejen díky změně režimu, velký rozdíl. Nyní vlastně neexistuje impulz k navazování tak důvěrných vztahů. Také systém studia je jiný, tehdy byl víc sešroubovaný; nemohli jsme si například při zápisu zkoušek vybírat termíny, v měsíčním zkouškovém období měl člověk pro každý předmět pouze jeden termín. Ale naučilo nás to zase pracovat s faktem, že mimořádně velké úsilí a nasazení pro dosažení kladného výsledku se vyplatí.

Dobový pohled na laboratoř Státní zkušebnu naftových motorů, kterou prof. Kovář založil při Katedře pístových strojů Vysoké školy strojní a textilní v Liberci.
Ze stejného období, přesněji z roku 1961, pochází i jeho fotografie.

MM: Velkou část svého odborného profesního života jste věnoval oboru spalovacích motorů, a to jak na vysoké škole, tak i ve společnosti Liaz. Jak na toto období vzpomínáte?

Prof. Kovář: V roce 1953 byl tehdejší vedoucí katedry spalovacích motorů na bratislavské technice profesor Kožoušek ml. povolán, aby v Liberci založil vysokou školu strojního zaměření. A já jsem dostal šanci zúčastnit se tohoto procesu (ještě spolu s dalšími pěti kolegy z ročníku). Škola vznikala tak, že na podzim 1953 byl zapsán pouze první ročník, ten po roce přešel do druhého, přijali se další studenti do prvního a tak dále. Zakladatel rektor Kožoušek byl velice schopný a slušný člověk a i v té době dokázal lidi nadchnout pro danou věc. Já jsem na své spalovací motory musel počkat tři roky, až začaly specializované předměty. Do té doby jsem se podílel na výuce základních předmětů, což mělo, myslím, velký význam v opakování a prohloubení znalostí. A pak jsem ve svých 26 letech dostal od profesora Kožouška, jehož odvahu v té věci s odstupem let čím dál více obdivuji, volnou ruku k založení laboratoře spalovacích motorů. Důležité bylo navázat úzkou spolupráci s fabrikou. V našem případě byla volba nasnadě, protože takřka vedle nás, v Jablonci nad Nisou, sídlil Liaz. Štěstím bylo, že zde jak generální, tak i technický ředitel, samozřejmě partajníci, ale slušní a schopní lidé, měli o spolupráci se školou velký zájem, a tak jsme již od roku 1958 začali řešit konkrétní technické problémy na stávajících motorech. Po šedesátém roce pak bylo rozhodnuto, že je nutné motor 706 nahradit motorem novým. Na post šéfa konstrukce byl z Tatry povolán ing. Pallo; zkonstruoval a začal vyvíjet nový motor, který byl a je základem dosud vyráběné řady M1. Tento výjimečný konstruktér věděl, že bez spolehlivé výzkumné základny není vývoj motoru možný, a tak pozval mj. i naši Katedru pístových strojů a naše tehdejší laboratoře k užší spolupráci. Práce bylo čím dál víc, takže jsme začali přibližně od roku 1960 angažovat také studenty 4. a 5. ročníku a mohli jsme také výrazně posílit personální složení katedry. Tím započala má práce pro Liaz a vznikla tak pro mě velmi silná vazba na fabriku. V té době jsme se pustili i do konstrukce a vývoje dvoutaktního motoru pro nákladní vůz. A ve stejné době byla při katedře založena Státní zkušebna naftových motorů. V době „pražského jara" jsem se trochu angažoval v politickém dění na škole, po srpnu 1968 jsem nepodepsal souhlas se vstupem okupačních vojsk, a následně jsem dostal výpověď. V průběhu výpovědní lhůty jsem ani netušil, jak nežádoucí osoba jsem. Předpokládal jsem, že využiji svých kontaktů buď ve výzkumných organizacích či ve fabrikách a budu se zde o práci ucházet. Bohužel to nikde nešlo a já nakonec díky řadě náhod skončil na téměř deset let jako řidič náklaďáku. Po celou tuto dobu tehdejší technický ředitel Liazu usiloval o můj profesní návrat a různě intervenoval. Nakonec se mu to podařilo, a tak jsem konečně nastoupil v oddělení projekce motorů. Bylo dost zábavné, že jsem zde byl později vybrán pro své odborné zaměření, řidičské zkušenosti a znalosti francouzštiny jako jeden z organizátorů přípravy vozů Liaz na Rallye Paříž - Dakar, a v roce 1985 jsem pak byl členem jedné ze dvou posádek, které vyslali na tento závod. Podařilo se nám trať absolvovat až do cíle. Po návratu domů vypuklo nadšení, byli jsme zváni na různé besedy do Motokovu a do fabrik, do televize a rádia, psali o nás v novinách. Pro mě to bylo špatné a tím moje kariéra automobilového závodníka skončila, neboť mi okamžitě po návratu z Egypta, kde jsme ve své kategorii vyhráli Rallye faraonů, politické orgány další účast na soutěžích zakázaly.

Historicky první zastoupení československých kamiónů na Rallye Paříž – Dakar se uskutečnilo v roce 1985. Zdeněk Kovář byl společně s Josefem Brzobohatým a s francouzem Alainem Gallanem účastníkem jedné ze dvou posádek, kterou Liaz na tento závod vyslal.

MM: Na jaké období své profese rád vzpomínáte a co naopak byste rád ze své mysli vymazal?

Prof. Kovář: Nic bych ze svého života nemazal. I to období zákazu mé profesní činnosti hodnotím vlastně pozitivně. Jednak jsem během těch deseti let dostal trochu jiný pohled na život, ale oni mi možná i ti kluci partajní prodloužili život. Deset let jsem žil s čistou hlavou, pouze něco někde naložit, pak to někam odvézt a složit. Zodpovědnost minimální. Na vše, co jsem zde zmínil, rád vzpomínám.

Udílení čestných doktorátů na Technické univerzitě v Liberci se konalo v odsvěcené zámecké kapli v Liberci. Tento záběr pochází z roku 1996, kdy profesor Kovář (třetí zprava) zastával funkci rektora.

Polistopadový návrat na vysokou školu v Liberci měl své kouzlo nové práce a nových úkolů v úplně nových podmínkách. Do budovy jsem vstoupil poprvé doslova po dvaceti letech. Byl jsem zvolen do funkce děkana Strojní fakulty a potom, na podzim 1990, do funkce rektora. Mým záměrem bylo vytvořit z této školy univerzitu, která by byla schopna šíří nabízených oborů studia lépe využívat své možnosti a dobře zabezpečit potřeby nové generace. Podařilo se nám původní dvě fakulty - Strojní a Textilní - doplnit o další čtyři - Pedagogickou, Hospodářskou, Architektury a Mechatroniky. Mám radost z toho, že zájem o studium je čím dál větší, méně spokojen jsem s tím, že počet studentů rychle stoupá.

MM: Vysoké školy technického směru se stále potýkají s absencí jak mladých doktorandů, tak i pedagogů středního věku, kteří by v blízkém období měli nahradit své seniorské kolegy. Určité jádro se vytváří v okolí výzkumných centrech, na běžných katedrách je však situace špatná. Jakým způsobem lze právě do těchto míst získat například zkušené odborníky z výrobní praxe, kteří by zaplnili stávající generační propast?

Prof. Kovář: Obecně je podle mého názoru vysokoškolských studentů příliš mnoho; je tak potřeba mnoho pedagogů, které však není možno dost rychle generovat, mimo jiné i proto, že ani počet výborných doktorandů není dostatečný. To ovšem platí pouze případ od případu, fakultu od fakulty a katedru od katedry. Pokud je vedoucí katedry vynikající, pak je schopen obklopit se i schopnými odborníky.

Trvám na tom, že stávající příliš vysoký počet vysokoškoláků není dobrý a může vést ke snižování kvality. Počet studentů je ovšem jediným měřítkem, kterým lze tok financí do škol jednoduše a přehledně rozdělovat. Financování vysokých škol, nejen co do celkového objemu financí, je problém starý a mimořádně obtížně řešitelný.

Pro zvýšení pedagogické úrovně na technických školách se mi jako ideální řešení jeví možnost, kdy je přednášející částí svého úvazku vysokoškolským učitelem a částečně výkonným inženýrem, pokud možno působícím v praxi. Mělo by to však být jen tehdy, pokud dotyčný pracovník již má za sebou odborné zkušenosti, ale je také finančně zajištěn, neboť ze školního rozpočtu příliš nezbohatne.

Slavnostní uvedení profesora Kováře do Síně našich strojařů se uskutečnilo během ceremoniálu Zlatých medailí na letošním MSV v Brně. Ocenění za celoživotní přínos rozvoji československého strojírenství byl navržen předsedou Českého svazu vědeckotechnických společností doc. Hanusem. Na fotografii je společně s prof. Kovářem konferenciér Václav Žmolík a šéfredaktor MM Průmyslového spektra Roman Dvořák.

Stále se mluví o nedostatku strojních inženýrů. V médiích vystupují představitelé výrobní sféry a pláčou nad současným stavem. Račte prominout, ale to, že hrozí tento stav, měli vědět dříve. U výchovy vysokoškoláků jde přece (s prvním ověřením v praxi) vlastně o desetiletý cyklus. V minulosti se všeobecně podcenila úloha technického vysokého školství a příslušná osvěta byla zanedbána. Velkou roli hraje samozřejmě také setrvačnost v myslích rodičů, kteří raději orientovali své potomky na výnosnější a zdánlivě perspektivnější obory.

Obrovským handicapem dnešních studentů i absolventů je obecně nedostatečná schopnost domluvit se. Byly bohužel případy, kdy vysokoškolští učitelé mezi sebe neradi přijímali zahraniční kolegy, aby odborné předměty přednášeli v cizím jazyce. Báli se srovnávání a tím pak ochuzovali své studenty o možnost velmi kvalitního studia.

MM: Kdybyste byl opět osmnáctiletým Zdeňkem Kovářem, jaký profesní směr byste si vybral?

Prof. Kovář: Zvolil bych asi opět totéž. Můj otec byl strojař, který pražskou techniku absolvoval před první světovou válkou. A snad mě svým příkladem, nechtěně, vedl k tomuto oboru. Pokud bych byl opět jeho synem, zase by mě možná ke strojařině přivedl a já bych mu za to byl opět vděčný.

Za příjemné povídání poděkoval

Roman Dvořák

Druhým letošním nositelem Ocenění za celoživotní přínos je prof. Zdeněk Přikryl in memoriam. Životopis tohoto profesora technologie obrábění spolu s fotografiemi ze slavnostního předání ocenění jeho rodině během slavnostního zasedání Inženýrské akademie konané koncem listopadu přineseme v příštím vydání.

[email protected]

Reklama
Vydání #11
Kód článku: 71130
Datum: 21. 11. 2007
Rubrika: Servis / Rozhovor
Autor:
Firmy
Související články
Kompasem firmy je její smysl

Proč by měl manažer místo otázky „jak“ začít otázkou „proč“? A co má společného Viktor Frankl s Nassimem Talebem? Na otázky Jana Košturiaka odpovídá Rastislav Silný, fyzik, podnikatel a autor knihy Ako prežiť a zvíťaziť v chaose dnešného sveta.

AI překlad je rychlý, ale pozor na terminologii

Automatizovaný překlad dokumentů se v průmyslové praxi často používá k urychlení překladu technické dokumentace vcelku běžně. U návodů, servisních instrukcí, technických listů nebo interních standardů však nestačí, aby překlad „přibližně dával smysl“ – rozdílný překlad termínů totiž může znamenat zbytečné kontroly, opakované opravy i nejasnosti v komunikaci.

Život českých značek: potravinářství

V seriálu o českých značkách tentokrát nahlédneme do světa potravinářství, konkrétně do Plzeňského Prazdroje. O logistice, bohaté historii i ambiciózní budoucnosti jednoho z nejznámějších českých pivovarů jsme hovořili s Tomášem Sedláčkem, manažerem skladování Plzeňského Prazdroje CZ/SK.

Související články
Modulárne mikrofabriky a modulárne roboty

V sieti Inovato vzniklo medzinárodné zoskupenie, ktoré vyvíja koncept modulárnej mikrofabriky. Mikrofabrika je malé až stredne veľké, vysoko automatizované a technologicky vyspelé výrobné zoskupenie so širokou škálou procesných možností. Mikrofabrika vyžaduje menej energie, menej materiálu a malú pracovnú silu, a to vďaka high-tech automatizovaným procesom.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
O čem je toolmanagement?

Jednoho pošmourného listopadového dne jsem se vydal do Plzně, abych si popovídal s panem Oldříchem Bosmanem, jednatelem a zakladatelem společnosti BTS Technik.

Jako by byli přímo u stroje

Zlatá medaile udělená exponátu na MSV v Brně patří k neprestižnějším technologickým oceněním. Letos se jejím nositelem v kategorii Inovace v automatizační technice a Industry 4.0. stal tým z Ústavu výrobních strojů, systémů a robotiky (ÚVSSR) Fakulty strojního inženýrství VUT v Brně. Ocenění bylo konkrétně uděleno za inovativní využití neuronových sítí při konfiguraci řízení obráběcích strojů s využitím virtuální reality.
MM Půmyslové spektrum mělo možnost vidět působivou demonstraci řešení v činnosti v rámci expozice na MSV a současně se o něm dozvědět mnoho zajímavého od jeho tvůrců Ing. Michal Holuba, Ph.D., a Ing. Jana Vetišky, Ph.D.

Inovace pro cestu do oblak

Vrtulník – stroj, který obdivujeme v nejnapínavějších scénách akčních filmů, ale který především hraje často klíčovou roli ve skutečném životě. Ať už jde o záchranu životů, nebo o dopadení nebezpečných zločinců. MM Průmyslové spektrum mělo možnost na vlastní oči vidět místo, kde se tyto dokonalé stroje dokončují a také v případě potřeby opravují – prostory společnosti Bell Textron Prague na pražské Ruzyni. Zde jsme též měli možnost mluvit s panem Stanislavem Štefanovem, manažerem prodeje civilních vrtulníků.

Moje osobní spotřeba je menší než leckterého mého zaměstnance

Kvido Štěpánek založil před 30 lety prosperující společnost. Dnes je její majetek odhadován na dvě miliardy korun. Za dobu své existence věnoval na dobročinnost více než 100 milionů korun. Tento nenápadný a skromný člověk inspiroval naši redakci, která ho požádala, aby se s ní podělil o své názory na filantropii, životní hodnoty a tradici dobročinnosti v Čechách.

Více propojujme vysoké školy s praxí

Profesor Jaroslav Kopáček patří zcela bez pochyb mezi nestory oboru hydrauliky a pneumatiky v naší zemi ve druhé polovině 20. století, a proto mu byla na Mezinárodním strojírenském veletrhu 2019 v Brně udělena po zásluze Zlatá medaile za celoživotní tvůrčí technickou práci a inovační činy. Při příležitosti ocenění práce pana profesora jsme připravili malý medailonek tohoto skromného a entuziastického člověka. Pan profesor nám při této příležitosti sdělil i několik svých zajímavých postřehů.

Z manažera vlastníkem

V době recese koupila Olga Kupec od německého majitele slévárenský provoz a už více než 10 let jede její firma na plné obrátky. Tato přemýšlivá a empatická dáma dokázala svým přístupem ke klientům a kolegům vybudovat v českoněmeckém pohraničí prosperující firmu, která nemá nouzi, ani o zakázky, ani o zaměstnance.

České obráběcí stroje stále splňují nejpřísnější parametry pro uplatnění

V červnu tohoto roku byl zvolen prezidentem Svazu strojírenské technologie Jan Rýdl ml. Mezi jeho priority patří návrat duálního vzdělávání do českého školství. Více chce také podpořit spolupráci firem s vysokými školami, prosazovat zájmy českých strojařů v zahraničí a ve státní správě. Rychlé tržní změny vnímá jako největší výzvu pro management všech firem.

Prognózovat vývoj ekonomiky by bylo jednodušší, kdyby šlo jen o ekonomiku, říká ekonom Miroslav Zámečník

Složitá geopolitická situace natolik ovlivňuje ekonomické světové dění, že s jistotou prognózovat vývoj české ekonomiky není jednoduché. Klasické spouštěče, které ohlašují krizi, nefungují. Kdo dnes v recesi uspěje, proč je ČR pořád pro zahraniční investory zajímavá a která firma se budoucnosti bát nemusí? To jsou témata, nad kterými redakce MM Průmyslového spektra diskutovala s hlavním analytikem České bankovní asociace Miroslavem Zámečníkem.

MSV představí svět budoucnosti

Mezinárodní strojírenský veletrh vstupuje do svého již 61. ročníku. Během let se z něj stal nejrenomovanější oborový veletrh. Je tedy jasné, že řídit jej tak, aby renomé neztratil, není nic snadného a vyžaduje to člověka nejen schopného, ale i zkušeného. Současný ředitel, Ing. Michalis Busios, bezesporu splňuje obojí. Dokladem je skutečnost, že pro veletrh úspěšně pracuje již od roku 2008.

Chceme se přiblížit průmyslové sféře, říká rektor Tomáš Zima

Před rokem založila nejstarší česká univerzita společnost Charles University Innovations Prague, s. r. o. Šlo o první počin, který se uskutečnil na české univerzitní půdě. O zkušenostech a prvním úspěchu z univerzitního podnikání jsme si povídali s rektorem Univerzity Karlovy profesorem Tomášem Zimou.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit