Při optimalizaci daného absorbéru je nutno zohlednit následující tři druhy parametrů: elektromagnetické, fyzikální a aplikační. Z hlediska elektrodynamiky lze efektivnější absorpce elektromagnetického záření dosáhnout užitím radioabsorpčních materiálů s vysokou hodnotou magnetické permeability, vysokými magnetickými ztrátami, příhodným průběhem frekvenční závislosti permeability a vhodným poměrem mezi hodnotami permeability a permitivity. Fyzikální výkon je závislý na mechanických vlastnostech, odporu prostředí a životnosti materiálu. Vlastní aplikace pak určuje typ a výběr materiálu radioabsorbéru stejně jako výrobní technologii.
Mezi běžné radioabsorpční materiály patří pěny, plasty a elastomery plněné vodivými či magnetickými plnivy. Každý radioabsorbér pracuje v omezeném frekvenčním pásmu, a proto se operační frekvenční pásmo radioabsorbéru běžně rozšiřuje použitím několika vrstev namísto jedné. To ale vede k nárůstu tloušťky a hmotnosti absorbéru, přičemž jednotlivé vrstvy se navíc mohou navzájem negativně ovlivňovat.