Na tuto přednášku volně navázal pan Petrla z firma JSW Machines, který se zamýšlel nad jednoduchostí obsluhy nových vstřikolisů a ukázal některé velmi zajímavé funkce plně elektrických vstřikovacích strojů JSW. Mimo jiné zde byly ukázáni průvodci nastavení technologie i pro méně zkušenou obsluhu, které omezují možnosti špatně nastavit vstřikovací parametry. Velmi posluchače zaujala technická specifikace vstřikolisů JSW, které díky zvětšení rozměrů forem umožňují pořídit celkově menší lisy proti předchozí generaci hydraulických lisů a tím zlepšit návratnost investice do plně elektrických vstřikolisů.
Zájem o novinky v oblasti plně elektrických lisů je dobrým ukazatelem do budoucna, kdy snad Česká i Slovenská republika přestane ztrácet v oblasti vybavení lisoven a dožene Evropu, kde jsou tyto vstřikolisy jednoznačně přijímanou výhodou vstřikoven platových dílů. Velmi oceňovanou byla zajímavá skutečnost 10 let záruky na elektrické vstřikolisy JSW.
Návazně zazněla přednáška pana Auspergera z firmy Tanitech, o využití vědeckého vstřikování na technickou viskózní křivku s cílem minimalizace variace výsledných výstřiků. Tedy jak zajistit, aby plastové díly byly jeden jako druhý i třetí. Tato metoda dokáže zajistit vstřikování na optimální části křivky viskózního materiálu a její nastavení je velmi rychlé. Jednoduchým porovnáním se zjistilo, že optimální nastavení standardní procedurou na stroji zabralo cca 3 týdny. Metoda vstřikování na technickou viskózní křivku predikovala shodné parametry po cca 30 minutách zkoušek.
Poslední příspěvek prvního dne se věnoval problematice kolaborativních robotů pana Zemánka z firmy MP Line. Ukázky nasazení robotů firmy Universal Robots byly velmi působivé a posluchače rozhodně rozpohybovaly. Nejedna lisovna i nástrojárna následně konzultovala možnost jejích nasazení.
Druhý den začal spojenou přednáškou Gianluca Mozzata firmy Thermoplay a pana Svobody. První část se zabírala problematikou standardizace horkých systémů a zkrácení doby pro vytvoření modelů a expedice systému. Díky moderním metodám optimalizace bylo dosaženo velmi zajímavých výsledků (model během 10 minut a expedice hotového horkého systému do 10 pracovních dnů). Dík výhodné ceně a vylepšené efektivitě horkých systémů je možné tyto nasadit i do aplikací, kde se předtím ekonomicky nevyplatily. Dnes je tedy možné nasadit až 16násobné horké systémy Thermoplay i pro velmi malé série, protože jejich ekonomická návratnost se výrazně zlepšila. Následovala část speciálních aplikací, protože vždycky je na trhu místo pro velmi specifické aplikace a ruční optimalizace je pro některé projekty nutná.
Další příspěvek byl od pana Žáka, z firmy Uddeholm o ekonomické výhodnosti před zušlechtěných ocelí. Jednoduchá přehledová tabulka s bodovým hodnocením efektivnosti nasazení daného typu oceli byla pro mnohé účastníky perfektním bonusem této vynikající přednášky.
Následoval příspěvek pana Halašky z firmy Smartplast o snížení deformace a vad vstřikovaných dílů. Hlavním tématem přednášky byla eliminace reziduálních napětí.
Následovala přednáška o aplikaci produktu firmy KENEX s označením Airtect o prevenci zatečení horkých systémů. Poutavým způsobem byla účastníkům představena problematika mechanismu vzniku úniků plastů z horkých systémů, definovány nejčastější místa a chyby, které umožňují tyto úniky. Pak byla ukázány možnosti, jak tato zatečení identifikovat a následně eliminovat pro zamezení úniku a zatečením celého systému.
Po přestávce byla velmi zajímavá přednáška pana Tomana, z firmy Gerresheimer o problematice vzdělávání pracovníků. Mimo jiné zde zazněly praktické zkušenosti této firmy, která získala po několika letech vzdělávání studentů v jejich učňovském středisku.
Pan Pozzi a pan Zahradník z firmy Nexnet poutavě představili možnosti systému VISI v oblasti návrhu forem a efektivitě počítačové konstrukce, aplikované právě na tento systém.
Program konference byl uzavřen přednáškou pana Cejnara z firmy TVM SS, kde se účastníci dozvěděli zajímavé technické informace o aplikaci termokamer pro použití ve vstřikovnách plastů. Velmi zajímavou aplikací pak jistě byla možnost využití aktivní termografie, kdy na excitovaném vzorku je možné měřit mimo jiné tloušťky povlaků, různé anomálie, nebo třeba rozložení a orientace skelných vláken.