Témata
Reklama

Na začátku každé technické aplikace směřující k vylepšení kvality života pacientů je dlouhý a náročný vývoj. Celý multidisciplinární proces spočívá v hledání vhodných hmot, konstrukčního uspořádání i lékařských postupů.

Před uvedením finálního produktu na trh probíhá intenzivní komunikace mezi odborníky z rozličných vědních oborů, především z oblasti fyziky, biomechaniky, chemie, biologie a samozřejmě medicíny. Laboratoř biomechaniky člověka (LBČ) na Fakultě strojní Českého vysokého učení technického v Praze se zabývá komplexně náhradami a mechanickými vlastnostmi materiálů použitelných v lékařství. Již od šedesátých let minulého století až po současnost jsou polymery využívány při výrobě implantátů.

Reklama
Reklama
Reklama
Obr. 1. Simulátor KKK pro testování kloubních implantátů

Implantologie

Moderní implantáty jsou vyráběny často z několika typů biokompatibilních materiálů. Kromě kovových materiálů, jako jsou slitiny titanu, slitiny kobaltu a chromu nebo korozivzdorné oceli, nacházejí v implantologii široké uplatnění polymerní materiály. Používají se pro strukturální prvky nahrazující původní kostní tkáň. Z biokompatibilních polymerů jsou zhotovovány implantované součásti, např. meziobratlové rozpěrky, náhrady chybějících částí dlouhých kostí nebo tvarově složité individuální implantáty, nebo se aplikují jako výplňové materiály nahrazující kostní štěpy. Výhodou polymerních materiálů je mimo jiné jejich poddajnost, která je vyšší než u tradičně používaných materiálů, jako jsou slitiny titanu a je bližší poddajnosti kosti. Proto je rozložení zatížení kostní tkáně na rozhraní s implantátem příznivější, a tím je menší riziko destrukce kosti. Dobrých kluzných vlastností např. UHMWPE (Ultra Height Molecular Weight Polyethylene) je využito v náhradách kloubů při realizaci pohybu.

Obr. 2. MTS MiniBionix včetně environmentální komoryKolektiv LBČ se podílí na vývoji různých typů náhrad. Předmětem zájmu výzkumného pracoviště je komplexní studium mechanických vlastností čistých polymerů i kompozitů. Detailní znalost fyzikálních vlastností slouží jako vstupní data pro následné matematické modely chování náhrad v reálném prostředí v těle po implantaci. Výsledky získané z matematických simulací jsou využity pro analýzy pevnosti a životnosti komponent a také pro vývoj nových kompozitních výplňových materiálů.
Obr. 3. MKP model dvojice bederních obratlů a meziobratlových implantátů


Klouby a jejich implantáty

Celosvětově se v současnosti provádějí miliony operací totální náhrady kolenního a kyčelního kloubu. Jen v EU podle Eurostatu v roce 2008 to bylo více než 750 tis. náhrad kyčelního a 500 tis. kolenního kloubu. Je tedy zřejmé, že kvalita a životnost používaných polymerů ovlivňuje životy mnoha milionů lidí po celém světě, a tedy i u nás v ČR. V souvislosti s problematikou kloubních implantátů se LBČ zabývá zejména novými perspektivními polymerními materiály. V oblasti náhrad jsou mnohaleté zkušenosti s kombinací kov-UHMWPE, přesto se ukazuje, že právě tento materiál má v klinické praxi své limity spočívající zejména v odolnosti proti opotřebení. V posledních letech byl základní UHMWPE modifikován a byly stanoveny technologické postupy, jejichž výsledkem je nový zesíťovaný polymer, jehož chemická stabilita a mechanická odolnost je vyšší než u dříve používaného. Pozornost se v současnosti upírá také na kombinaci kov-PEEK (Polyether Ether Ketone), a to zejména v kombinaci s komponentami ze slitin Ti a Co-Cr-Mo. Z dosavadní výzkumné praxe je zřejmé, že právě v kombinaci s titanovou slitinou jeho vlastnosti nejsou uspokojivé. Pozitivní výsledky přináší tato kombinace v případě, že je na základní slitinu nanesena funkční tenká vrstva, v našem případě se zaměřujeme zejména na vrstvy DLC (Diamond Like Carbon).

Obr. 4.

Pro stanovení mechanických vlastností na „nano“ úrovni je používán systém Hysitron TriboIndenter 950. Pomocí tohoto zařízení můžeme určit elastické moduly, indentační tvrdost, lomovou houževnatost a další vlastností umožňující nanoindentační měření. Pro testování komplexních mechanických vlastností polymerů a kompozitů je v LBČ využíván moderní testovací systém MTS 858.2 Mini Bionix (obr. 2), který je schopen provozovat současně zatěžování osovou silou a momentem síly ve více rovinách. Vzhledem ke konfiguraci patří mezi několik nejlepších systémů v celé Evropě a umožňuje provádět zkoušky mechanických vlastností podle technických norem nebo vlastní specifikace v rámci laboratoře akreditované podle ISO 17025. V neposlední řadě laboratoř disponuje unikátním zařízením pro dlouhodobé testování komponent kloubních implantátů KKK, které bylo navrženo a realizováno na FS ČVUT v Praze. Jeho jedinečnost spočívá v možnosti testování komponent v režimu simulujícím reálné pohyby pacientů po implantaci.

Obr. 5. MKP analýzy kompozitní polymerní výplně zubní kavity

Kvazistatické mechanické zkoušky

Další samostatnou oblast tvoří matematické modelování a analýza mechanických vlastností polymerů. V LBČ se provádějí kvazistatické mechanické zkoušky za teploty 20 až 80 °C, při kterých se bezkontaktními metodami měří deformace vzorku (MTS 858.2 Mini Bionix). Získané závislosti mechanického napětí a skutečné deformace se používají pro identifikaci parametrů vícekriteriálních materiálových modelů běžně zabudovaných v komerčních MKP softwarech. Mimoto jsou výsledky využity při tvorbě vlastních uživatelských nelineárních materiálových modelů, které standardně v MKP softwarech nejsou.

Obr. 6. Test opotřebení dentálního kompozitu (Hysitron TriboIndenter 950).

Páteřní implantáty

Meziobratlové implantáty se používají při operativní léčbě degenerativních onemocnění bederní páteře. Nejčastěji léčba nestabilního hybného segmentu bederní páteře spočívá ve fúzi obratlových těl postiženého segmentu. Cílem fúze je vytvoření pevného spojení mezi sousedními obratli. Během operace jsou do prostoru mezi obratlovými těly vloženy meziobratlové implantáty. Z mechanického hlediska jsou důležitými parametry pevnost a celková tuhost implantátu, protože plní úlohu nosné komponenty, a proto je jeho pevnost nutným předpokladem při konstrukci. Tuhost implantátu má zásadní vliv na interakci implantátu s okolní kostní tkání. Modul pružnosti kostní tkáně je ve srovnání s modulem pružnosti běžných konstrukčních materiálů, například slitiny titanu Ti6Al4V, mnohonásobně menší. V rámci pracoviště byl vyvinut nový implantát, který je vyroben z polymeru PEEK. To je materiál, který má především příznivé mechanické vlastnosti a zaručenou biokompatibilitu. Implantát se vyznačuje výhodnějším rozložením namáhání v kostní tkáni obratlového těla a snižuje se riziko penetrací obratlových těl a tím nutnost reoperací.

Obr. 7. Příčný řez kompozitem na bázi polymerních nanovláken

Zubní implantáty a jiné medicínské aplikace

V minulých dvaceti letech došlo k významným změnám v zubním lékařství. Amalgámové slitiny se přestávají používat a nahrazují je kompozitní a keramické výplně. Kompozitní materiály mají excelentní estetické vlastnosti, jsou biokompatibilní a snadno použitelné. Výzkum se zaměřuje především na životnost výplní a minimalizaci jejich selhání. Nejčastější příčinou selhání je zbarvení okraje výplně, prasknutí nebo tvorba sekundárního kazu. Příčinou je vznik napětí v adhezivní vrstvě na rozhraní výplně a zubu. Velikost napětí je ovlivněna objemovou změnou kompozitu v důsledku polymerace, zatěžováním, způsobem plnění materiálu a tvarem zubní kavity. Hodnota napětí může být matematicky analyzována pomocí MKP. Analýzy však vyžadují znalost přesných hodnot mechanických vlastností používaných materiálů, které jsou získávány experimentálně na systémech MTS Mini Bionix, Hysitron’s TriboLab a pomocí kontaktní ultrazvukové metody. Vliv stárnutí materiálu na změnu mechanických vlastností nebo i důsledky pohlcování polymeračního záření při průchodu materiálem lze analyzovat nedestruktivními metodami.

Obr. 8. Kompozitní materiál na bázi polymerních vláken a matrice

Velmi podobnou aplikací jsou štěpy v případě traumatických nebo netraumatických poškození kostní tkáně, kdy je potřeba umělé náhrady kosti. Lidská kost je v podstatě dokonalý kompozit, složený převážně z nanosložek, které jí zaručují jedinečné vlastnosti. Pokud je poškození malého rozsahu, má kost schopnost vlastní regenerace. Naopak u těžkých, rozsáhlejších defektů a ztráty objemu vyvstává potřeba aplikace kostních náhrad – štěpů. V současné době se asi nejčastěji používá autologního štěpu, tedy transplantace od stejného pacienta. Pro konstrukci umělých kostních náhrad se používají kovové, keramické a polymerní materiály. Vzhledem ke specifickým vlastnostem má každý z uvedených materiálů svá velká pozitiva, ale také klinická omezení. Žádný nedosahuje fyzikálních vlastností shodných s kostí. Polymerní náhrady jsou pro představu z polylaktidů, polykaprolaktanů, polyetylenu a polyuretanu. Vykazují vhodnou biokompatibilitu, ale současně nízký Youngův modul a poměrně malou ohybovou pevnost ve srovnání s kortikální kostí. Odborné studie i výsledky z klinické praxe naznačují, že budoucnost kostních náhrad může spočívat v kombinaci více materiálů, respektive v konstrukci polymerů vyztužených vlákny nebo částicemi – kompozity. Hlavní předností polymerních kompozitních materiálů je možnost volby jednotlivých složek z pohledu jejich skladby a orientace, materiálových, fyzikálních a chemických charakteristik, kterými je možno dosáhnout širokého rozsahu mechanických a biologických vlastností. V současnosti se LBČ zabývá přípravou biologicky inspirovaného nanokompozitního materiálu pro obnovu kostní tkáně, který imituje reálnou strukturu kosti. Materiál je složen z polymerních nanovláken a matrice s různou dobou degradovatelnosti a dále obsahuje přírodní nebo syntetické kalciumfosfátové nanoprášky. Stanovení redukovaného elastického modulu a indentační tvrdosti vzhledem k objemu a orientaci nanovláknové výztuže v použitých matricích je prováděno na nanoindentoru Hysitron TriboIndenter TI950 (Hysitron, USA).

Polymery vyztužené vlákny

Samostatnou skupinu tvoří radiolucentní polymerní kompozity. Tyto materiály jsou primárně určeny pro medicínská zařízení a instrumentária. Používají se při určitých druzích zákroků, u nichž je využíváno zobrazovacích technik jako rentgenu, počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MRI). Na materiály jsou kladeny náročné požadavky, z nichž hlavní jsou dobrá prostupnost rentgenového záření pro získání kvalitního a přesného zobrazení a také odolnost proti opakované sterilizaci, zejména z pohledu rozměrové a mechanické stability. Pro ověření vlivu sterilizace, agresivního prostředí a rentgenového záření na mechanické charakteristiky a další fyzikální vlastnosti se používá množství mechanických zkoušek od „nano“ do makroskopické úrovně měřených na systémech dostupných v LBČ i ve spolupráci s dalšími výzkumnými institucemi a průmyslovými partnery.

ČVUT v Praze, Fakulta strojní

Ing. Lukáš Franta, Ph.D.
[email protected]
//mechanika.fs.cvut.cz/

Reklama
Vydání #1,2
Kód článku: 120120
Datum: 15. 02. 2012
Rubrika: Trendy / Plasty
Autor:
Firmy
Související články
Revoluce udržitelnosti: Inovativní materiály zítřka

Ekologické alternativy technických materiálů dnes pronikají napříč nejrůznějšími odvětvími – od stavebnictví přes obaly a módu až po automobilový průmysl. Již dnes je například možné postavit dům z konopného betonu, zabalit elektroniku do myceliového obalu, obléct si oděv z „kůže“ vypěstované z podhoubí nebo jezdit autem, které obsahuje díly z rostlinných biopolymerů.

Laser jako nástroj: Dělení bez břitu

Laserové řezání je jedním z nejčastějších průmyslových využití této technologie. Na první pohled může působit jednoduše – paprsek se propálí skrze materiál a tím jej rozdělí. Kvalitní a opakovatelné výsledky však závisejí na přesném nastavení jednotlivých parametrů, jako je technika řezu, rychlost či například správná volba asistenčního plynu.

Laser jako nástroj: Když světlo dostane směr

Letos v květnu uběhne 66 let ode dne, kdy byl vědecké veřejnosti poprvé v praxi představen vynález laseru. V dnešní době již laserové technologie, generování a zesilování elektromagnetického záření pronikají téměř do všech oborů lidské činnosti. Od svého objevu prošla tato inovativní technologie významným vývojem, který postupuje i nadále.

Související články
Revoluce udržitelnosti: Bezuhlíková ocel je pouze zdánlivý paradox

Výroba oceli je dlouhodobě strategickým odvětvím, na němž nevyhnutelně stojí obrovská část strojírenské výroby. Jak může být ocel „bezuhlíková”, když je uhlík její nedílnou součástí? Odpovědí je změna výrobního procesu – nové technologie, které místo uhlíku využívají vodík a zelenou elektřinu, již v dnešní době přispívají k dekarbonizaci tohoto odvětví.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Výherci Zlaté medaile MSV 2024

Součástí 65. Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně se i letos stalo udělování cen Zlaté medaile. Tyto ceny byly předány za celkem šest veletržních exponátů, které komisi oslovily inovativním provedením, a v sedmém případě také za celoživotní přínos oboru. Tradice této soutěže sahá až do roku 1964.

Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu, 9. a 10. díl: Jak se staví odborníci k e-mobilitě

V minulém díle našeho seriálu jsme dali prostor pověřenci ministra dopravy pro čistou mobilitu Mgr. Janu Bezděkovskému pro vyjádření se k jednotlivým problematickým aspektům, které s sebou přináší deklarovaný úplný přechod na elektromobilitu. V tomto díle jsme s podobnými otázkami oslovili odborné garanty našeho seriálu – prof. Macka a Ing. Morkuse –, již na ně velmi obšírně odpověděli. Zároveň tímto rozhovorem s odborníky, kteří náš seriál dozorovali, připomínkovali jednotlivé díly a motivovali nás k tvorbě dalších, seriál Střídavě stejnosměrné názory na elektromobilitu končí. Snad svůj účel – jímž bylo představit některé problematické stránky úplného přechodu na elektromobilitu a předložit je k další diskuzi – splnil.

Česko a Sasko společně pro plasty

Pracovní skupina zabývající se technologiemi plastů a vláknových kompozitů se na Vysoké škole v Žitavě/Zhořelci (Hochschule Zittau/Görlitz) začala postupně ustavovat v zimním semestru roku 2015.

Cesta k budoucímu růstu vede přes investice

Rok 2020 by se dal přejmenovat na Rok černých labutí. Ekonomové k těmto původem australským ptákům přirovnávají události, které nikdo nečeká a které hluboce zasáhnou samotné základy hospodářství. Tak jako to dokázala pandemie nového typu koronaviru. Ze dne na den donutila vlády, aby vypnuly na několik měsíců nejen českou, ale také další klíčové ekonomiky pro české exportéry.

Ve znamení kvality: Proměny průmyslové kontroly

Zajišťování kvality se v průběhu staletí proměnilo z osobní odpovědnosti řemeslníka v komplexní disciplínu, která prostupuje celým výrobním procesem. Za tímto vývojem stojí nejen technologický pokrok, ale také zásadní změny v organizaci práce, rozvoj statistických metod a nové přístupy k řízení průmyslových podniků.

Ve znamení kvality: Možnosti a úskalí strojového vidění

Uplatnění umělé inteligence v průmyslové výrobě slibuje usnadnění lidské práce, snížení chybovosti a nepřetržitý monitoring kvality i technického stavu výrobního prostředí. Mezi ideálními laboratorními podmínkami a reálnou výrobou však existují zásadní rozdíly, přičemž ani sebelépe vytvořený model neobstojí bez dlouhodobé péče a konzistentního sběru dat.

Laser jako nástroj: Specifika nekovových materiálů

Laserové zpracování nekovů se řídí odlišnými zákonitostmi než práce s kovy. Plasty mohou měnit barvu, pěnit či degradovat, sklo je průhledné jen pro určité vlnové délky a keramika kombinuje tvrdost s křehkostí. Klíčové je proto vědět, jak se tyto vlastnosti jednotlivých materiálů projevují, v čem tkví jejich úskalí a jak je naopak lze efektivně využít.

Ve znamení kvality: Vstupní kontrola snáze a rychleji

Stabilita a jakost výrobního procesu vychází mimo jiné z předpokladu, že konzistentní a kvalitní je již vstup v podobě materiálu, z něhož se vyrábí. To ověřuje systém vstupních kontrol, které je zpravidla nutné provádět v laboratorních podmínkách. Dnes však existují i analytické a spektroskopické metody, jimiž lze kontrolovat materiál přímo během přejímky.

Revoluce udržitelnosti: Dekarbonizace průmyslového tepla

Je-li řeč o snížení emisí v průmyslu, pozornost se upírá hlavně k elektřině. Hlavní částí spotřeby energie ve výrobě je teplo - od ohřevu materiálu přes sušení až po výrobu páry. Jeho dekarbonizace, tedy přechod od spalování fosilních paliv k nízkoemisním nebo bezemisním zdrojům, se proto stává jedním z klíčových kroků na cestě k udržitelnému průmyslu.

Materiály z hub, ananasu i skleníkových plynů

Nejen v módním průmyslu se objevují moderní alternativy k tradičním materiálům s důrazem na udržitelnost. Mezi tyto materiály patří například aircarbon vyráběný ze skleníkových plynů, rostlinná tkanina Piñatex z listů ananasu či myceliová „kůže“ z hub. Tyto inovace nabízejí ekologičtější řešení pro výrobu oblečení i doplňků.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit