Pedagogové na nasazení CAD/CAM systémů do výuky reagují různě, objevuje se celá řada přístupů. Kladným příkladem je zvládnutí celé problematiky, což je obvyklé u pedagogů, kteří jsou zapáleni pro danou oblast výuky a mají k tomu vytvořeny vhodné podmínky, například tím, že vyučují pouze toto a ještě jeden nebo dva předměty, které profesně znají. Opačným extrémem je, když učitel po krátkém seznámení se se softwarem jej odmítá s odůvodněním, že je nevhodný a požaduje nákup jiného a posléze dalšího atd. Také jsem se setkal s postojem kantora, který chtěl vidět velké množství softwarových produktů a po krátkém seznámení vynášel rychlé úsudky o kvalitě. Ovšem ani tak nebyl vyslyšen, jelikož jeho nadřízení bez ohledu na něj rozhodli sami, co je nejlepší, zřejmě podle svého úsudku nebo snad cílené reklamy.
A jak se k problému staví nadřízení učitele, to jest ti, kteří rozhodují o nákupu? Také oni někdy mívají extrémní přístup. Například chtějí od kantora, aby dobře rozhodl na základě předvádění prodávající firmy, po návštěvě veletrhu apod., a to v domnění, že software je tak jednoduché zboží, že stačí toto posouzení, nejnižší cena a může se uzavřít smlouva o koupi. Často je k vidění i postoj, který nebere ohled na náročnost výuky a přípravy učitele v domnění, že ten po jednom školení vše umí a může plnohodnotně vyučovat. Časté jsou ve školách i takové postoje, že se CAD/CAM nakoupí, tím se splní požadavek, výuka je pak minimální a kvalita žádná.
Ve své podstatě je pro studenty i vyučující přínosem, pokud je ve škole k dispozici více druhů softwaru. Pokud je k tomu i dostatečný časový prostor na výuku, mohou se studenti seznámit s různými přístupy v ovládání CAD/CAM systémů. To se jistě kladně projeví i v praxi, jelikož je poměrně malá pravděpodobnost, že software, který student zná, budou mít i ve firmě, do níž nastoupí.