Finanční analýza
V praxi se výraz „finanční analýza" používá většinou pro technickou finanční analýzu. Ta je mnohdy zúžena pouze na výpočet poměrových ukazatelů. Většinou právě analýza těchto ukazatelů bývá ztotožňována s pojmem finanční analýza. Na rozdíl od účetnictví, které je upraveno národními i mezinárodními standardy a předpisy, finanční analýza prozatím nepodléhá žádným normám a standardům. Proto někdy existuje nejednotnost při definování základních pojmů. Mezi nejdůležitější a nejznámější z poměrových ukazatelů patří ukazatelé likvidity, jenž vyjadřují schopnost firmy splácet své závazky - dluhy. V odborných publikacích se lze setkat s různými názvy ukazatelů likvidity. I v běžném tisku se často setkáváme s termínem, že firma je či není likvidní.
Ukazatele likvidity
Od pojmu likvidity se rozlišuje pojem solventnost, což je připravenost hradit své závazky v okamžiku jejich splatnosti.
Velmi obecně lze říci, že ukazatele likvidity poměřují to, čím je možno platit v čitateli s tím, co je nutno zaplatit ve jmenovateli. Do čitatele lze dosadit majetek s různou dobou likvidnosti, to znamená přeměnitelnosti na finanční prostředky. Dostáváme pak několik stupňů ukazatelů likvidity. Do čitatele jsou pod pojmem oběžná aktiva zařazeny zásoby, krátkodobé pohledávky a krátkodobý finanční majetek. Ve jmenovateli ukazatelů likvidity jsou splatné závazky - dluhy, které tvoří především závazky vůči dodavatelům, zaměstnancům, státu (daňové závazky, závazky ze sociálního zabezpečení), běžné bankovní úvěry a výpomoci a jiné závazky. Je třeba je upravit o dohadné účty pasivní a odložený daňový závazek.
Je nutné si uvědomit, že ukazatele likvidity jsou statické ukazatele, neboť jsou vyčísleny k tzv. bilančnímu dni, nejčastěji k 31. prosinci, případně jinému bilančnímu termínu. Proto slouží pouze jako orientační charakteristika. Čím jsou ukazatele likvidity vyšší, tím je situace podniku z hlediska jeho platební pohotovosti lepší. Příliš vysoké ukazatele likvidity však také nemusejí být příznivé, neboť znamenají vysoké hodnoty oběžných aktiv, resp. jejich některých složek (např. zásob, pohledávek i finančního majetku), které přinášejí malé efekty. Snížení zásob nebo pohledávek nejen snižuje náklady s nimi spojené, ale především umožňuje snížení kapitálu vázaného v oběžných prostředcích a jeho efektivnější využití.
Likvidita prvního stupně
U každého z ukazatelů jsou uváděny „uznávané" hodnoty, které odborné publikace uvádějí jako doporučené či žádoucí. Tuto hodnotu lze brát jen jako určité doporučení, neboť závisí na mnoha dalších okolnostech v jednotlivých firmách a negativní výsledek ukazatele je třeba podrobit hlubší analýze. Ukazatel likvidity 1. stupně, mnohdy také bývá nazýván pokladní likviditou nebo okamžitou likviditou, poměřuje nejlikvidnější prostředky podniku, tj. její finanční majetek krátkodobé povahy (peníze v pokladně, běžný účet, krátkodobé cenné papíry, aj.) ke krátkodobým závazkům. Jde o schopnost firmy hradit své právě splatné dluhy. Do čitatele jsou dosazovány peníze a jejich ekvivalenty. Většinou jde o volně obchodovatelné, krátkodobé cenné papíry. Ve jmenovateli mohou být buď veškeré krátkodobé závazky nebo jen závazky s okamžitou splatností, což jsou právě splatné faktury a ostatní povinnosti v platebním kalendáři jako daně, pojištění, zálohy apod. Podle toho se budou lišit doporučené hodnoty.
Likvidita prvního stupně ve jmenovateli s okamžitě splatnými závazky vyjadřuje okamžitou platební schopnost a měla by mít hodnotu kolem 1. Často se v odborných publikacích setkáme s tím, že minimální hodnota likvidity 1. stupně by se měla pohybovat kolem 0,2. Pokud do jmenovatele dosadíme veškeré krátkodobé závazky, to znamená závazky splatné v průběhu příštích 12 měsíců, pak je tato hodnota vyhovující.
Likvidita druhého a třetího stupně
Likvidita druhého stupně se také někdy nazývá pohotovou likviditou a zahrnuje v čitateli navíc pohledávky. Ty jsou méně likvidní než krátkodobý finanční majetek, to znamená obtížněji převoditelné na peníze. Aby nebyl ukazatel zkreslován, je třeba vyloučit nedobytné pohledávky a pohledávky po době splatnosti.
Pro likviditu třetího stupně bývá užíván pojem běžná likvidita nebo všeobecná likvidita. Vyjadřuje poměr oběžných aktiv ke krátkodobým závazkům. Protože zahrnuje veškerá oběžná aktiva, to znamená i pohledávky a zásoby, je tento ukazatel citlivý na strukturu pohledávek a na strukturu a objem zásob a jejich správné oceňování vzhledem k jejich prodejnosti.
Doc. Ing. Iveta Vozňáková, Ph.D.
Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Fakulta metalurgie a materiálového inženýrství, katedra ekonomiky a managementu v metalurgii
Dr. hab. Elżbieta Weiss, profesor Univerzity v Opole a Vysoké školy financí a řízení ve Varšavě
Literatura
BAŘINOVÁ, D., VOZŇÁKOVÁ, I. Vyhodnocení a využití účetních výkazů - pro manažery, společníky a akcionáře. Praha. Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1115-X .
HELIGROVÁ, I. Účetní výkazy očima neúčtaře. Praha. Nakladatelství VOX - Ing. Zdenka Vostrovská, CSc., 2004. IBSN 80-86324-38-9.
[email protected]