Obrábění děr
Pro vrtání děr se ukázaly jako vhodné stopkové trubkové diamantové brousicí nástroje s přívodem chladicí kapaliny tělesem nástroje. Úběr materiálu se děje procesem iniciace a šíření mikrotrhlin, které při obrábění keramiky vznikají. Vlastní brousicí zrna jsou pak dodatečně namáhána plastickou deformací, která vzniká při tváření vzniklé třísky.
Ke zkouškám byly použity nástroje se stejnou zrnitostí a o stejné koncentraci, rozdíl byl pouze ve vazbě. Nástroje byly opatřeny na čele i bocích drážkami. Zkoušky byly provedeny na obráběcím centru. Proces se vyznačuje nepřerušovaným řezem s čistě axiálním posuvem nástroje. Dutinou nástroje se přivádí chladicí kapalina pod tlakem 22 barů, která zajišťuje dokonalé chlazení břitu a současně odvádí odbroušené části materiálu a uvolněná zrna.
Při zkouškách byl zkoumán pouze vliv různých kovových vazeb: galvanické niklové vazby a sintrované bronzové vazby.
U galvanické vazby se kvazistacionární brousicí proces projeví pouze krátkodobě. S velkým otupením zrn a se ztrátou galvanické vrstvy je dosaženo konečné trvanlivosti nástroje. U sintrovaného nástroje naproti tomu následuje po vylomení brousicích zrn úběr vazby, čímž přijdou do záběru nová zrna, která se zúčastní procesu broušení. Tento samoostřicí proces probíhá trvale a vede k orovnávání čela nástroje, což po určité době vede k lineárnímu a axiálnímu opotřebení nástroje, jakož i ke konstantní axiální síle. Konec trvanlivosti nástroje lze posoudit podle délky opotřebení pracovní části - korunky.
Jednovrstvé galvanické brousicí plochy vykázaly trvanlivost cca 4 metry obrobené délky. Při vrtání dochází k opotřebení brusných zrn, což vede k vysokým řezným silám působícím na zrna.
Slinované nástroje se oproti tomu vyznačují lineárně axiálním opotřebením, které teoreticky zaručuje vyšší trvanlivost. Protože tyto nástroje podléhají také radiálnímu opotřebení, může dojít k nepřípustné změně rozměru vrtané díry. Tímto nástrojem lze vyvrtat díru s kvalitou povrchu Ra < 3,2 μm, příp. Rz < 20 μm a chybou kruhovitosti fr < 12 μm, což jsou poměrně dobré výsledky. Nevýhodou je, že kromě zmenšení délky zrn o cca 100 μm na metr vrtané dráhy dochází také k opotřebení, které způsobuje zmenšení průměru nástroje, což vede ke zmenšení průměru vrtané díry o cca 28 μm na metr délky vrtané díry. Toto opotřebení limituje trvanlivost nástroje s ohledem na požadovanou přesnost vrtané díry. Kompenzovat toto opotřebení lze využitím principu planetového obrábění.
Orovnávání vrtáku
U axiálního posuvu vrtáku se při vrtání nástroj opotřebovává primárně na čele. To při menší tuhosti stroje, jakož i větší házivosti nástroje vede k opotřebení také na bocích nástrojové korunky. Toto má za následek nerovnoměrnosti podél obvodu korunky, které se projeví na výsledku vrtání. Pro zlepšení kruhovitosti nástroje byl proto obvod korunky mezi jednotlivými dírami orovnáván jednokamenným orovnávačem. V neorovnaném stavu byly díry v toleranci 6 μm, což odpovídá toleranci IT 5. Kvalita vyvrtané díry byla dodržena po celé délce vrtání 200 mm. Po následném orovnání nástroje byla odchylka průměru jednotlivých děr zmenšena tak, že bylo dosaženo přesnosti IT 4. U všech vyvrtaných děr se ukázalo, že střední průměr děr závisí na délce díry, byla dodržena přesnost průměru v toleranci IT6.
Obrábění dutin a drážek
Při obrábění drážek byly opět srovnávány různé druhy pojiv a navíc také druh diamantových zrn. Zde se ukázala galvanická vazba lepší než sintrovaná. Zkoušena byla zrna přírodního diamantu a normální i vysoce pevná zrna syntetického diamantu ve tvaru bloků s velmi negativním úhlem čela.
Použitá zrna přírodního diamantu jsou mikrotříštivá, což se projeví malými řeznými silami. Nepříznivé jsou zde však malé tvary řezných elementů z důvodu poměrně rychlého znovunasazení roztříštěných zrn do procesu obrábění, což vede k nadměrnému opotřebení obvodu nástroje a tedy ke změně jeho průměru.
Zrna ze syntetického diamantu se ukazují jako odolnější proti opotřebení a tím vhodnější. Vzhledem k velmi zápornému úhlu čela vznikají při obrábění vysoké normálové síly a tím i větší radiální odchylky nástroje. Toto lze kompenzovat rozdělením úběru na hrubování a následné dokončování. Při výrobě dutin je většinou nutné volit větší axiální tuhost nástroje a tím kompenzovat geometrické odchylky vznikající odtlačením nástroje.
Obrábění vnějších ploch
Pro obrábění vnějších ploch byly použity nástroje, které umožňují jednoduchou změnu polohy k obrobku. Pro základní výzkum obrábění vnějších ploch byla použita brousicí tělíska ve tvaru válcových čepů. Při konstantních řezných podmínkách byly pro obrábění drážek použity různé úhly nastavení - sklonu nástroje (viz obr. 2).