Zapomeňme na svoje osobní krize a nehovořme o krizi, která by se měla léčit celospolečenskou změnou. Věnujme se krizi ekonomické, která různým způsobem a v konkrétních podobách dopadá na naše společnosti a firmy. Někde se musí propouštět, někdo obtížně shání nové zakázky, jinde se musí změnit organizace práce, někomu chybí finanční prostředky na rozvoj, někdo ztratil dodavatele, jinému zbankrotoval odběratel. A v tuto chvíli manažeři začínají přemýšlet o tom, že je potřeba dělat něco jinak. To je přesně ta chvíle, kdy se většina lidí dostává ke koučinku. V době krize, v době, kdy je potřeba zvládnout nějakou změnu.
Zeptala jsem se své kolegyně paní Mgr. Ing. Irmy Bohoňkové, která je mnohaletou specialistkou na koučink manažerů ve firmách a majitelkou společnosti HR Consulting Centre, co má zodpovědný management společnosti v horších časech udělat, kde má šetřit, kde má hledat vnitřní rezervy.
„Troufám si tvrdit, že největší a často nevyužitou rezervou firem je potenciál jejich zaměstnanců. Manažeři často podezřívají své podřízené, že mají navíc a že nedávají do své práce všechno, co by mohli. Myslí si, že by dokázali být výkonnější a iniciativnější.“
Opravdu to tak je, že lidé v práci jedou jen tak na půl plynu?
„Nedávné výzkumy provedené v západní Evropě opravdu prokázaly, že lidé v práci skutečně využívají pouze 40–60 % svého potenciálu. V českých podmínkách podobný průzkum zatím nebyl proveden, ale toto číslo rozhodně nebude vyšší. Hlavním důvodem je to, že jejich manažeři jim neumí vytvořit podmínky pro větší využití jejich schopností.
Jak to tedy udělat, jak lidi přesvědčit či přimět k vyšší výkonnosti?
„Manažeři ze zkušenosti vědí, že se to nedá nařídit. Nedá se to ani koupit. Je dobře známo, že finanční motivace funguje jen krátkodobě a v omezeném rozsahu. Tím kouzelným proutkem, který otevírá cestu ke skrytým pokladům, v našem případě ke skrytému potenciálu lidí, k tomu, aby sami chtěli více využívat svých schopností a dovedností, je to, jak s nimi jejich nadřízení jednají.“
Klasický, direktivní styl řízení je dnes už přežitý, narazil na své hranice. Pomocí tradičních manažerských nástrojů a přístupů se už dále nedaří zvyšovat výkonnost a motivaci lidí. Jaký jiný manažerský styl je tedy k dispozici?
„Ukazuje se, že nejvíce motivované a nejvíce výkonné zaměstnance mají firmy, které využívají tzv. koučovací styl vedení.“
Co to v praxi znamená? Co dělá manažer-kouč jinak než klasický manažer?
„O koučování a koučovacím stylu již bylo napsáno mnohé, domnívám se však, že to nejpodstatnější lze vystihnout v sedmi bodech.
- Manažer-kouč dává svým lidem prostor pro samostatnost a možnost volby všude tam, kde je to možné.
- Manažer-kouč nestaví lidi před hotová rozhodnutí, ale zapojuje je do rozhodování.
- Manažer-kouč věří svým lidem, důvěřuje v jejich schopnosti, očekává od nich vždy to nejlepší.
- Manažer-kouč místo udělování pokynů a příkazů spíše klade otázky, podněcuje lidi k vlastním nápadům.
- Manažer-kouč podporuje sebedůvěru svých lidí, často chválí a oceňuje.
- Manažer-kouč místo kritiky a vytýkání chyb poskytuje lidem konstruktivní zpětnou vazbu.
- Manažer-kouč přenechává lidem plně zodpovědnost za výsledky jejich práce.
Děkuji za váš návod a jasnou formulaci. A na závěr, jaký je váš vzkaz a podpora pro manažery v jejich nelehké situaci?
„Nenechte se ovlivnit pesimistickou náladou. Situaci, ve které jste, si nazvěte jinak než „krize“ a hledejte, jaké vám tato nová situace přináší možnosti. Naučte se koučovat své lidi a odměnou vám bude motivovaný, angažovaný a výkonný tým spolupracovníků, se kterým potřebnou změnu zvládnete a svého cíle dosáhnete.“
Nyní mi dovolte, stejně jako v minulém dílu našeho seriálu, malou ochutnávku koučování. Co se nyní u vás děje? Jak to nazvete? Jaké změny chcete dosáhnout? Co pro to chcete udělat? Nevíte?
Udělejte si pohodlí, zavřete oči a několikrát se zhluboka nadechněte. Zkuste si vzpomenout na situaci, která byla podobná té současné a vy jste ji tehdy skvěle vyřešili. Jak jste se tehdy cítili? Co vám to přineslo? Kdo další z toho měl užitek? Jaký užitek to přineslo vašemu okolí? Jak jste začali? Které byly vaše první kroky? Pomohl vám někdo? Jakým způsobem jste pokračovali? Jak dlouho vám to trvalo? Jakou jste měli motivaci? Jaké úsilí jste vynaložili? Jak jste poznali, že jste u cíle?
Zkuste si situaci, kterou jste nyní popsali, přenést na tu, ve které právě jste. Co vás teď napadá?
Těším se na příští setkání.
Ing. Milena Židlická, osobní a týmový kouč
„Pesimista vidí problémy v každé příležitosti, optimista vidí v každém problému příležitost."
Winston Churchill
[email protected]