Přesto, že to zní nadneseně, právě tohle bývá nejčastější chyba v plánování. Zamyslete se ale nad tím, co se doopravdy děje. Představte si, že máte na zahradě (máme tu jaro, a tak je toto téma více než aktuální) zrýt 20 záhonků. Uděláte si plán a řeknete, že v následujících 10 dnech tuto práci uděláte. Dva záhonky denně, to je snadné. Jenže… první den přijedete pozdě z práce, druhý den váš syn potřebuje pomoci s úkolem, třetí den vás bolí hlava, o víkendu je pak krásně, a to by byla škoda nejet na výlet… Znáte to. Najednou je ze dvou záhonků denně 10 záhonků na víkend. A tím se práce, která se zdála proveditelná, stane v podstatě nezvladatelnou. A s jak velkým nadšením se pustíte do téměř nezvladatelného úkolu? Nejspíše ho ještě začnete odkládat. Ve své podstatě jste neudělali nic špatně. Nechali jste se jen zmást optikou času, ve které se úkol zdál být vlastně drobným, ale v konečném důsledku nebyl.
A jak na to? Už při samotném plánování se zeptejte sami sebe, co vše by se mohlo stát a co by vám mohlo zabránit při plnění úkolu. Plánujte s předstihem, v blocích a co nejupřímněji. Vyšší míra kritičnosti vám později ušetří spoustu práce a nervů.