Jak již z názvu těchto nástrojů vyplývá, jsou primárně určeny pro kombinované obrábění čelních ploch a přilehlých kolmých stěn, a to jak lineárních, tak také tvarových. Většina nástrojů je schopna frézovat drážky do plna (kromě většiny provedení se zuby ve šroubovici) konvenčním způsobem, tedy po lineární dráze, což je sice velmi přímý, účinný a jednoduchý přístup, jenž však vyžaduje dobrou stabilitu obrobku i upnutí, krátké vyložení nástroje a dostatečný výkon na vřetenu stroje. Z hlediska průběhu procesu obrábění a spolehlivosti a životnosti nástroje však příliš výhodný není – nevyhneme se tzv. centrální poloze nástroje vůči obrobku, která vyvolává vyšší a proměnlivá zatížení břitů a také dochází ke kombinovanému nesouslednému a souslednému procesu obrábění, který též zvyšuje nestabilitu systému. Proto se i u destičkových nástrojů (a zde naopak s velkou výhodou u provedení se zuby ve šroubovici) využívá metod trochoidního či dynamického frézování s podporou CAM systémů.
Přes poměrně vysokou všestrannost rohových fréz v nejrůznějších (přípustných) obráběcích operacích je dobré uvědomit si některé skutečnosti ovlivňující proces obrábění. Při rohovém obrábění působí řezná síla převážně v radiálním směru, takže vyvolává poměrně značný ohybový moment vůči vřetenu stroje, a existuje tedy daleko vyšší riziko vibrací nástroje, poškození upínače a opotřebení vřetena než u jiných operací. Při současném obrábění čela a stěny je také v kontaktu s materiálem obrobku poměrně dlouhá část břitu a tím je vystavena lokálním nepravidelnostem v zatížení, mikrovibracím, tření mezi břity a materiálem polotovaru atd. Klasické rohové frézování má tedy smysl provádět pouze tam, kde je nezbytné pro dodržení výsledného tvaru obrobku, a to zejména při polodokončovacích či dokončovacích operacích. Pro operace těžšího hrubování, byť jsou nástroje i pro takové použití konstruované, se vyplácí pro dosažení vysokého úběru materiálu využít jiné metody frézování. Vyhneme se tak vyššímu riziku havárie a poškození obrobku či nástroje, problémům se stabilitou soustavy, nevhodnému zatěžování vřetena stroje a v neposlední řadě můžeme uspořit energii a snížit náklady na nástroje dosažením delší trvanlivosti břitů.