Svary provedené laserem se vyznačují vysokou kvalitou, pevností, uspokojivým vzhledem povrchu, a především malou oblastí působení tepla. Významnou roli zde zaujímají laserové zdroje typu fiber, které v posledních letech nahradily již zastaralé CO2 zdroje, a to hned v několika aplikacích. Zároveň disponují velkou řadou výhod oproti Nd:YAG laserům a tuto technologii jasně předurčují jako jasného lídra ve světě laserových zdrojů.
Při svařování se používá metoda povrchového svařování nebo hloubkového, tzv. keyhole svařování. Základní rozdíly mezi oběma způsoby svařování jsou popsány níže:
Při povrchovém svařování laserový svazek roztaví sousední části dílů podél společné spáry. Roztavený materiál se promísí a tuhnutím se vytvoří svar. Typickým příkladem může být rohový svar na viditelné straně krytů přístrojů. Laserové svary nevyžadují žádné speciální post úpravy, jako je broušení či leštění. Hloubka takového provaru je závislá na tepelné vodivosti svařovaného materiálu a pohybuje se od jednotek desetin milimetru do 2 mm.
Hloubkové, tzv. keyhole svařování se vyznačuje velkou hloubkou provaru až 25 mm u černé oceli. Při plošné hustotě výkonu cca 1 mW.cm-2 dochází k rychlému tavení materiálu a zároveň ke vzniku výparů. Vzniklé páry tlakem vytlačí roztavený kov do stran a unikají směrem vzhůru, díky tomu dochází k postupnému dopadu laserového paprsku hlouběji do vzniklé kapiláry. Hluboký provar vzniká i díky násobnému odrazu laserového paprsku v kapiláře. Roztavený materiál dokáže absorbovat takřka veškerou laserovou energii, a tím narůstá efektivita svařovacího procesu. Díky vysoké rychlosti je výsledkem velmi malá tepelně ovlivněná zóna a minimální narušení materiálu.