K rozvoji plastových ozubených převodů přispěly především dva polymery:
Polyamid 66 (PA 66). Vyznačuje se velkou houževnatostí a odolností proti opotřebení jak proti kovům, tak plastům. Vrubová houževnatost byla jeho původní slabinou, kterou se podařilo materiálově vyřešit až v roce 1973. Vzhledem k vysoké navlhavosti a změnám vlastností s obsahem vlhkosti není PA 66 vhodný pro vysoce přesná a rozměrově stabilní ozubená soukolí. V současné době se vyrábí v řadě modifikací, jejichž cílem je dále zlepšovat funkční vlastnosti a eliminovat ty vlastnosti, které omezují jeho použití na náročnější aplikace.
Acetalový polymer POM (polyoxymetylen), komerčně vyráběný od počátku 60. let. Kombinace jeho vlastností je v řadě kritérií pro aplikace na ozubená kola vhodnější než PA 66. Podíl krystalické fáze je u něho podstatně větší, nasákavost je několikanásobně menší. Vyznačuje se velmi dobrou rozměrovou stabilitou, houževnatostí, odolností proti únavě a creepu, korozní odolností v širokém rozmezí teplot. Malý součinitel tření proti kovům i plastům a existence nehlučných modifikací (non-squeak grades) mu dávají charakter univerzálního plastu na ozubené převody.
Rozvíjející se sortiment konstrukčních termoplastů rozšiřoval materiálové portfolio pro ozubené převody:
Lineární polyester polybutylentereftalát (PBT) má lepší rozměrovou stabilitu než PA 66 i POM. Předností je rovněž vysoce kvalitní povrch vstřikovaných ozubených převodů a velmi dobré kluzné vlastnosti proti POM i kovům bez použití lubrikantů. Ve výrobě ozubených převodů se uplatňuje i polyetylentereftalát.
Postupným vývojem polyamidů se v aplikační oblasti ozubených převodů začaly prosazovat i další typy polyamidů, jako PA 6, PA 12, PA 612 nebo PA 46. Obecně největším problémem u polyamidů jsou změny vlastností a rozměrů v závislosti na vlhkosti.
Polyfenylensulfid (PPS) se vyznačuje velmi dobrou rozměrovou stabilitou v širším rozmezí teplot a odolností proti cyklickému namáhání. Využívá se zejména na převody v korozním prostředí za vyšších teplot.
Polyetereterketon (PEEK) má vynikající mechanické, tepelné i chemické vlastnosti.
Oba jsou využívány na ozubená soukolí pro náročné teplotní a korozní podmínky.
Všechny uvedené materiály krystalizují, největší stupeň krystalinity dosahuje POM (70–80 %), u ostatních se krystalinita pohybuje v průměru mezi 35 a 50 procenty. Snahou je, aby zpracovatelské podmínky dovolily krystalizaci v co největší míře, protože dodatečná krystalizace v průběhu provozu znamená i dodatečné smrštění. V některých případech je nutné tepelné zpracování k dosažení rovnovážného podílu krystalické fáze a tím i zajištění rozměrové stability. Plasty na bázi amorfních polymerů mají oproti krystalizujícím polymerům omezené předpoklady pro použití na ozubené převody z důvodu špatných tribologických vlastností, malé odolnosti proti únavě a creepu, nevyhovující chemické odolnosti, horší rozměrové stabilitě apod. Přesto se lze v praxi s těmito materiály ve formě ozubených soukolí také setkat (polykarbonát, ABS aj.).
Ve zvláštních případech se uplatňují kapalně krystalické polymery (LCP), zejména na výrobu jemných, velmi přesných převodů s vysokou korozní odolností, rozměrovou stabilitou a dlouhou životností, např. v hodinových strojcích. Na vysoce náročné převody, u kterých není podstatná cena, se rovněž používají polyimidy. Termoplastický elastomer nastříknutý na povrch plastového ozubení slouží k eliminaci hlučnosti, tlumení rázů a kompenzaci rozměrových nepřesností.