Plasty nestačí jen ohřát a trochu zmáčknout

Svařování plastů se jako technologie jejich zpracování objevilo již v polovině minulého století a v Československu se začalo využívat v šedesátých letech. Ale až od devadesátých let minulého století docházelo v naší republice k rychlému rozvoji ve využívání této technologie, především v důsledku toho, že po otevření evropských trhů se k nám začaly ve velké míře dostávat moderní plastové materiály a také vhodná zařízení pro jejich svařování.

Přes toto již zdánlivě dlouhé období, kdy je technologie svařování plastů používána, je stále v laické, ale i části odborné veřejnosti tato problematika poněkud zlehčována. Stále v hojné míře panuje představa, že plasty stačí „nějak ohřát a trochu zmáčkout“ a svarový spoj je hotov.

Svařování obecně je specifický technologický proces. Charakteristickým znakem tohoto procesu je nemožnost detailního ověření kvality konkrétního svaru po jeho provedení. Jednoduše řečeno, do provedeného svaru není vidět a některé zásadní požadované vlastnosti svarového spoje nelze zjistit bez jeho porušení. Tato obecná charakteristika samozřejmě platí i pro proces svařování plastů. Chceme-li tedy zajistit, že námi provedené svarové spoje budou splňovat očekávané požadavky, musíme celý proces svařování validovat.

Validace je pojem, který systémové normy zabývající se oblastí kvality definuje jako potvrzení poskytující objektivní důkazy, že požadavky na specifické zamýšlené použití nebo na specifickou aplikaci byly splněny (ISO 9000). Při validaci technologie svařování jde tedy o to simulovat stejné podmínky jako při plánované reálné činnosti, následně prostřednictvím specifických kontrol a zkoušek ověřit výsledky simulovaného procesu a v případě odpovídajících výsledků zajistit dodržení ověřených podmínek realizace při následné reálné činnosti.

Hovoříme-li ovšem o validaci procesu svařování, nemůžeme si pod tím představit pouze ověření kvality konkrétních svarových spojů. Proces svařování začíná již v etapě plánování realizace a zpracování technické dokumentace. Než je úspěšně dokončen, vstupuje do něj celá řada dalších souvisejících činností a zdrojů. Je samozřejmě nezbytné kvalifikovat personál, který proces řídí, realizuje a kontroluje, ověřit všechny materiálové a technické zdroje, realizovat požadované kontroly a zkoušky a celý průběh procesu vhodně zaznamenávat.

Základní nezbytnou věcí v procesu validace svařování je ověření samotných postupů svařování. V případě svařování kovů je tato problematika řešena celou řadou technických norem. U svařování plastů tato normativní podpora sice chybí, nicméně zásady stanovené v normách pro kovy, například v normě ISO 15614-1, lze s úspěchem aplikovat i pro svařování plastů. Principiálně jde o naplánování provedení svarového spoje, jeho realizaci podle plánovaných parametrů na zkušebním tělese a následné ověření vlastností tohoto spoje prostřednictvím vhodných nedestruktivních (dle EN 13100) a destruktivních (dle EN 12814) zkoušek.

Společnost TÜV SÜD Czech nabízí v rozsahu své inspekční činnosti také ověřování a schvalování postupů svařování plastů. Doklady o takto provedeném ověření dávají záruku, že realizované svarové spoje splňují všechny požadavky na ně kladené.

Dalším nezbytným předpokladem kvalitního provádění svarových spojů je kvalifikovaný personál. Všichni svářeči provádějící svarové spoje by měli být pro tuto činnost odborně proškoleni a své schopnosti musí prokázat kvalifikační zkouškou. Pro zkoušky svářečů plastů existuje evropská norma EN 13067, která stanovuje pravidla k provádění těchto zkoušek.

Mluvíme-li o kvalifikovaném personálu pro svařování plastů, netýká se to pouze svářečů, ale samozřejmě také tzv. vyššího svářečského personálu. Tedy pracovníků odpovědných za plánování a navrhování svarových spojů, řízení celého procesu svařování a provádění zkoušek svarových spojů. Úkoly a odpovědnosti tohoto personálu vycházejí z normy ISO 14731 a očekáváme-li ve společnosti, která se svařováním plastů zabývá, řízený proces jakosti ve svařování, nemůže v ní takto kvalifikovaný personál chybět.

Výcvik svářečů a vyššího svářečského personálu má samozřejmě svá přesná pravidla. Chceme-li mít jistotu vysoké úrovně tohoto výcviku, je na místě pro něj vždy využít pouze akreditovaná vzdělávací střediska. Pro vzdělávání svářečů podle evropských norem (EN 13607), vyššího svářečského personálu a svářečských kontrolorů je vhodným akreditovaným střediskem společnost UNO Praha, která realizuje školení svářečského personálu v plném rozsahu požadavků. Společnost TÜV SÜD Czech, na základě akreditace mateřské společnosti v Mnichově, je potom schopna zajistit rozšíření kvalifikace svářečů i podle požadavků německých standardů DVS (DVS 2212, DVS 2220 ...), které jsou rovněž evropsky uznávanou platformou.

Výše uvedené kvalifikační předpoklady tvoří základ systému řízení jakosti ve svařování. Pro řízení jakosti ve svařování kovů platí norma ISO 3834, která stanovuje požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů. Pro svařování plastů zatím žádná podobná systémová norma vydána nebyla. Nicméně požadavky normy ISO 3834, tak jak jsou v této normě specifikovány, jsou velmi dobře použitelné i pro oblast svařování plastů. Norma sama ve svém prvním díle připouští převzetí požadavků této normy i pro jiné metody svařování. Vzhledem k tomu, že se jedná o požadavky relevantní a smysluplné, je vhodné jejich převzetí.

Může vzniknout otázka, proč vlastně systémy řízení jakosti ve svařování plastů zavádět. Pomineme-li ten základní důvod, tedy že společnosti svařující plasty chtějí zajistit řízení jakosti své výroby pro zabezpečení kvality své produkce a prezentace této kvality vůči svým zákazníkům, je zde ještě v mnoha případech požadavek legislativy nebo zákazníků samotných. Pokud například společnost vyrábí plastové svařence, které jsou uváděny na trh jako stavební výrobky (vodoměrné jímky, čistírny odpadních vod atd.), musí splňovat ustanovení příslušných NV 163/2002 Sb. a 190/2002 Sb. V těchto ustanoveních je požadováno zavedení systému řízení výroby na stavební výrobky a případně jeho ověření autorizovanou osobou. Zavedení systému řízení výroby podle ISO 3834 je v těchto případech více než vhodné.

Nástrojem pro to, aby organizace byla schopna veřejně deklarovat splnění požadavků normy ISO 3834, je certifikace zavedeného systému řízení jakosti ve svařování plastů nezávislou certifikační společností. Jedná se o provedení kvalifikovaného auditu celého procesu v organizaci tzv. třetí nezávislou stranou. Výstupem z tohoto auditu je vystavení certifikátu osvědčujícího, že organizace plní požadavky normy a jí realizovaný proces svařování splňuje stanovené požadavky na jakost. Společnost TÜV SÜD Czech je kvalifikována k provádění těchto nezávislých certifikací i pro výrobce plastových svařovaných konstrukcí.

Problematika svařování plastů včetně kvalifikace svářečského a kontrolního personálu či svařovacích postupů bude představena na semináři, který se uskuteční v rámci doprovodného programu MSV Brno 11. září 2012 od 9:30 h v Kongresovém centru. V následujících dvou dnech se uskuteční také semináře na téma Změny ve výrobě i provozu kovových konstrukcí v kontextu EN 3834 a EN 1090 a Systémy managementu hospodaření s energií podle ISO 50001.

Štefánia Recskyová

TÜV SÜD Czech
stefania.recskyova@tuv-sud.cz
www.tuv-sud.cz
www.strojirak.cz