Ve strojírenské výrobě se AI nejčastěji nasazuje pro drobné odchylky, které člověk zachytí a rozpozná, ale které se špatně formalizují do jednoznačných pravidel. Může se jednat o různé jemné povrchové vady (mapy po obrábění, otlaky, mikrotrhliny), nejednoznačné textury (odlitky, výkovky), rozptyl vzhledu svarů nebo dílů po tryskání, či případně kombinaci těchto méně patrných jevů. AI model se v takových případech naučí vizuální vzor, s nímž má objekt porovnávat. Problém však tkví v tom, že jakmile se změní podmínky – například zeslábne-li mírně osvětlení na pracovišti nebo nová šarže materiálu vykazuje nepatrně odlišnou strukturu povrchu, často se změní i spolehlivost měření, a to mnohdy bez povšimnutí člověka.