Témata
Zdroj: archiv M. Krčka

K dalšímu rozhovoru ze série „Jak to vidí autority v oboru AI“ jsme pozvali konzultanta a technologického vizionáře Martina Krčka. Specializuje se na implementaci umělé inteligence, automatizaci a robotiku a pomáhá firmám transformovat se v agilní, daty řízené organizace připravené na éru čtvrté průmyslové revoluce.

Tento článek je součástí seriálu:
Jak to vidí autority v oboru AI
Díly
Ivan Heisler

V redakci časopisu MM Průmyslové spektrum zastává pozici odborného redaktora. Vystudoval obor Stavební údržba a rekonstrukce tratí na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině. Po ukončení studia pracoval jako projektant ve Státním ústavu dopravního projektování, poté jako redaktor odborných publikací pro uživatele osobních počítačů a jako šéfredaktor časopisu Počítač pro každého. Do MM Průmyslového spektra nastoupil v roce 2021.

Reklama

MM: Strojírenství je konzervativní obor založený na přesnosti. V čem spatřujete největší bariéru při zavádění AI v českých fabrikách? Jde spíše o překážky psychologické, nebo technické?

M. Krček: Největší bariéra je podle mých zkušeností psychologická. Technologie dnes umíme nasadit poměrně rychle – máme dostupné nástroje, cloudová řešení i lokální modely. To, co je složitější, je změna myšlení.

Strojírenství je postavené na přesnosti a opakovatelnosti. Umělá inteligence ale často pracuje s pravděpodobností. A právě tady vzniká napětí. Manažeři si musí zvyknout, že AI není absolutní pravda, ale nástroj na podporu rozhodování. Jakmile si firma uvědomí, že nejde o nahrazení odbornosti, ale o její posílení, většina technických překážek se dá vyřešit.

Je také dobré si uvědomit, že AI není jen ChatGPT. Ve výrobě už roky funguje v podobě počítačového vidění nebo prediktivních modelů. Ty jsou často velmi přesné a stabilní. Nové, generativní modely tuto vrstvu pouze rozšiřují – dávají datům kontext a schopnost komunikovat s člověkem.

Mgr. Martin Krček je technologický evangelista a konzultant zaměřený na praktické nasazení umělé inteligence v průmyslu. Je držitelem titulu Google Developer Expert (GDE) pro oblast AI a strojového učení.
V minulosti vedl AI projekty v globálních společnostech, jako jsou např. IBM, AT&T a Vodafone. Dnes pomáhá českým firmám integrovat umělou inteligenci do výroby, řízení i každodenních procesů tak, aby přinášela měřitelné výsledky, nikoliv jen technologický efekt.
Je zakladatelem projektu Sentio Robotix, který se věnuje vývoji a využití humanoidních robotů a konceptu ztělesněné inteligence (embodied AI). Věří, že budoucnost AI nespočívá pouze v softwaru, ale v propojení digitálního mozku s fyzickým světem výroby, logistiky a služeb.
Ve volném čase je aktivním pilotem vírníku. Létání podle něj připomíná práci s technologiemi: svoboda pohybu je možná jen tehdy, když stojí na precizní přípravě, technickém porozumění a respektu k systému jako celku.

MM: Často se o AI mluví jako o „černé skříňce“. Jak důležitá je pro průmyslové manažery důvěra v data, která jim systém předkládá, a jejich vysvětlitelnost?

M. Krček: Důvěra je naprosto zásadní. Pokud manažer nerozumí tomu, proč systém něco doporučil, nebude se jím řídit.

Z praxe ale vidím, že je potřeba dívat se na věc relativně. Při jednom z prvních projektů jsme nasadili AI na přepis zákaznických hovorů. Přesnost byla kolem 65 %. Může se zdát, že to není mnoho. Jenže když jsme porovnali kvalitu lidských přepisů, pohybovala se mezi 58 a 60 procenty. AI tedy nebyla dokonalá, ale byla lepší než předchozí stav.

Správné je podle mě nečekat dokonalost, ale měřit přínos vůči realitě. A tam, kde je možné výstupy kontrolovat, postupně budovat důvěru.

MM: Mnoho firem začíná s AI u procesů, jako jsou marketing nebo komunikace, ale vy se věnujete i robotice. Jak by měla vypadat ideální „AI roadmapa“ pro středně velký strojírenský podnik?

M. Krček: Ideální cesta nezačíná nákupem softwaru, ale pochopením vlastních procesů. Firma by si měla nejprve otevřeně odpovědět, kde jí dnes uniká čas, kde vznikají ztráty a jaká data už vlastně má k dispozici. Teprve potom dává smysl vybrat pilotní projekt – ideálně takový, který má rychlou a měřitelnou návratnost. Prediktivní údržba nebo analýza zmetkovitosti jsou typické příklady.

Velmi důležité je, aby AI nezůstala izolovaným experimentem jednoho oddělení. Musí se napojit na existující ERP nebo MES systémy a stát se součástí běžného rozhodování. Současně je nutné investovat do lidí. Bez základní AI gramotnosti managementu a klíčových pracovníků se transformace zastaví na půl cesty.

Budoucnost robotiky vidím v postupném propojování digitální inteligence s fyzickým světem. Humanoidní roboti podle mého názoru nenahradí specializovaná robotická ramena s mikronovou přesností. Jejich role je jinde – v prostředí, kde dnes pracuje člověk a kde je potřeba univerzálnost, mobilita a schopnost přizpůsobení.

MM: Které konkrétní procesy ve zpracovatelském průmyslu jsou podle vás „nejníže visícím ovocem“, kde AI přinese návratnost v řádu měsíců, nikoliv let?

M. Krček: V praxi vidím několik oblastí, kde se návratnost dostavuje velmi rychle. Jednou z nich je prediktivní údržba – sledování vibrací, teplot nebo opotřebení dokáže výrazně snížit prostoje. Další je kontrola kvality pomocí strojového vidění – v této oblasti lze omezit zmetkovitost a stabilizovat výrobu.

Velkým, často podceňovaným prostorem je ale administrativa. Ve výrobních firmách vznikají stovky až tisíce stran dokumentace – výkresy, projektové podklady, směrnice. U jednoho z našich klientů dnes umělá inteligence kontroluje dokumentaci v řádu minut, zatímco dříve to zaměstnancům trvalo celé dny. Nejde o nahrazení odborníka, ale o to, že odborník dostane hotovou analýzu a soustředí se na rozhodnutí. Právě zde často leží nejrychlejší a nejméně bolestivá cesta k prvnímu úspěchu.

Reklama
Reklama
Reklama

MM: Věnujete se projektu Sentio Robotix. Jak blízko jsme momentu, kdy humanoidní roboti přestanou být jen marketingovým lákadlem a začnou reálně doplňovat stavy v halách vedle CNC strojů?

M. Krček: Dnes jsou humanoidní roboti často vnímáni jako technologická atrakce. Z pohledu vývoje jsme však dál, než se na první pohled zdá. Hardware je dnes velmi pokročilý – stabilita, pohyb, základní manipulace i senzorika jsou na úrovni, která umožňuje reálné experimenty mimo laboratoř.

Nejde mi ale o sledování trendu z dálky. V rámci projektu Sentio Robotix pracujeme s vlastním humanoidním robotem a testujeme konkrétní scénáře využití – od práce s předměty přes komunikaci s lidmi až po napojení na podnikové systémy a cloudové AI modely. Praktická zkušenost rychle odhalí rozdíl mezi prezentací na konferenci a realitou provozu.

Z praxe je zřejmé, že mechanika dnes většinou není největší problém. Skutečnou výzvou je software – schopnost robota chápat kontext, bezpečně reagovat na nepředvídatelné situace a být ekonomicky smysluplný. V průmyslovém prostředí dnes stále vede specializovaný robot. Humanoid začne dávat širší smysl ve chvíli, kdy bude možné jej rychle přeškolit na nový úkol bez náročného programování a kdy jeho univerzálnost vyváží vyšší pořizovací cenu.

Nemyslím si, že jde o horizont deseti let. Spíše se bavíme o dvou až třech letech, kdy uvidíme první stabilní a ekonomicky obhajitelné pilotní projekty – podobně rychlý posun jsme ostatně zažili i u generativní AI po nástupu ChatGPT.

Vývoj ve fyzickém světě je pomalejší než u čistě digitální AI, protože každá chyba se projeví v reálném prostoru. Právě proto považuji za důležité testovat technologie přímo v praxi a hledat konkrétní use cases místo obecné vize.

MM: Jste certifikovaným lektorem Googlu a učíte lidi, jak AI používat. Co by se měl naučit padesátiletý vedoucí výroby, aby mu v příštích pěti letech „neujel vlak“?

M. Krček: Nemusí se stát programátorem. Měl by ale rozumět principům, na kterých AI funguje, a vědět, jak s ní pracovat jako s nástrojem. Stejně jako se před dvaceti lety naučil pracovat s tabulkovým procesorem nebo s ERP systémem.

AI ho pravděpodobně nenahradí. Nahradí ho člověk, který se s AI naučil efektivně pracovat. Rozdíl bude v rychlosti rozhodování, schopnosti pracovat s daty a ochotě učit se nové postupy. To je dnes klíčová manažerská kompetence.

MM: Která témata vašich školení a workshopů jsou momentálně nejžádanější a jaké otázky vám jejich posluchači a účastníci nejčastěji kladou?

M. Krček: Diskuse kolem AI se výrazně posunula. Firmy se už většinou neptají, co je umělá inteligence. Řeší, jak ji zavést bezpečně, systematicky a s měřitelným přínosem.

Nejčastěji se setkávám s tématy, jako je např. odpovědnost managementu v souvislosti s AI Actem, ochrana dat, automatizace procesů a praktická integrace AI do výroby. Zájem je také o to, jak propojit generativní AI s existujícími firemními systémy.

Velmi častá otázka, kterou dnes slýchám, zní: „Co máme udělat, aby nás nepřeválcovala konkurence, která AI už začíná využívat?“ Za touto otázkou je cítit reálná obava i zdravá ambice. Firmy si uvědomují, že nejde o módní vlnu, ale o změnu způsobu práce. Nechtějí být první za každou cenu, ale nechtějí zůstat poslední.

MM: Mluvíte o AI jako o parťákovi (copilotovi). Jak zajistit, aby se zaměstnanci ve firmách nebránili zavádění AI, například ze strachu o práci?

M. Krček: Odpor obvykle nevzniká z technologie samotné, ale z nejistoty. Pokud je AI prezentována jako nástroj kontroly nebo náhrady lidí, logicky vyvolá obrannou reakci.

Funguje opačný přístup – zapojit zaměstnance do pilotních projektů, ukázat konkrétní přínos a vysvětlit, že rutinní práce ubude, zatímco odborná hodnota člověka zůstane. Transparentní komunikace je zde klíčová. AI má být pomocník, ne hrozba.

MM: Velkým tématem současnosti je ochrana know-how a firemních dat. Jak mají firmy přistupovat k bezpečnosti, chtějí-li využívat nástroje AI (např. velké jazykové modely) ke zpracování svých dat?

M. Krček: Realita je taková, že zaměstnanci už dnes AI používají – často i bez formálního schválení. Ne proto, že by chtěli porušovat pravidla, ale protože jim nástroje skutečně šetří čas.

Ve firmách, kde jsme AI zaváděli, se opakovaně ukázalo, že významná část zaměstnanců už s generativními nástroji pracuje, i když jim firma oficiální řešení neposkytla. Management o tom často ani neví. To není problém lidí, ale řízení.

Otázka tedy nezní, zda AI používat, ale jak ji používat bezpečně. Firmy by měly zavést enterprise nástroje s jasnými pravidly pro práci s daty, definovat, co lze a nelze sdílet, a u citlivých informací zvážit lokální modely běžící na vlastních serverech.

Bezpečnost a inovace nejsou protiklady. Pokud je proces řízený, může být AI bezpečnější než neformální a nekontrolované používání veřejných nástrojů.

Reklama

MM: Blíží se plná účinnost evropského nařízení AI Act. Je evropská regulace pro české strojírenství brzdou, nebo nám dává konkurenční výhodu, např. v podobě „etické značky“?

M. Krček: Krátkodobě může evropská regulace působit jako administrativní zátěž. Každá nová povinnost znamená čas, dokumentaci a odpovědnost managementu. Z dlouhodobého pohledu ale dává smysl si uvědomit, proč vznikla.

AI Act se primárně netýká technologií, ale ochrany lidí. Výstupy generativní AI jsou dnes natolik realistické, že je často nedokáže spolehlivě rozlišit běžný uživatel, odborník ani automatizovaný nástroj. Texty, obrazy i videa mohou být přesvědčivé, a přitom nepravdivé. Regulace má za cíl zajistit transparentnost, odpovědnost a dohled tam, kde může AI zásadně ovlivnit rozhodování o lidech.

Pro průmysl to znamená vyšší nároky na dokumentaci, na auditovatelnost a na řízení rizik. Zároveň to ale může být konkurenční výhoda. V prostředí, kde je důvěra klíčová – například při exportu nebo spolupráci v dodavatelských řetězcích –, může být transparentní a odpovědné používání AI silným argumentem.

Na druhou stranu je fér položit si i nepříjemnou otázku: O co přicházíme oproti regionům, kde regulace téměř neexistuje nebo je výrazně mírnější, jako jsou např. některé části USA či Čína? Tam může být vývoj rychlejší a flexibilnější. Evropa si zvolila cestu vyšší ochrany a etických standardů. To znamená pomalejší tempo, ale potenciálně stabilnější prostředí.

Klíčové proto nebude, zda regulaci máme, ale jak s ní dokážeme pracovat. Pokud ji firmy přijmou jako rámec pro kvalitní řízení AI, nikoli jen jako povinnost, může se z ní stát spíše výhoda než brzda.

MM: Máte možnost sledovat využívání zmiňovaných technologií u nás a v zahraničí. Jak jsou na tom české firmy, státní organizace, věda a školství v mezinárodním srovnání?

M. Krček: V evropském ekosystému se dnes čím dál víc mluví o tzv. 28. režimu – myšlence evropské firmy, kterou lze založit plně online během 48 hodin a která pak bude fungovat podle jednotných pravidel napříč EU, mimo plnou závislost na národních právních rámcích. Cílem je zjednodušit podnikání v digitální ekonomice a umožnit rychlejší škálování startupů i technologických firem.

Na takové prostředí se aktivně připravují Francie, Německo nebo Švédsko. V české debatě zatím převažují otázky kolem insolvenčního práva, odpovědnosti nebo daňového nastavení. Je to pochopitelné, ale zároveň to ukazuje rozdíl v přístupu – někde se řeší, jak systém zjednodušit a urychlit, jinde jak jej ošetřit.

Velmi pozitivně ale vnímám spolupráci s vysokými školami v Brně i Praze, zejména v oblasti robotiky. Z jejich strany je o spolupráci zájem, mimo jiné proto, že přinášíme konkrétní zadání z praxe, nikoli jen další akademický vývoj. Právě propojení průmyslu a univerzit považuji za klíčové pro to, aby se AI a robotika rozvíjely prakticky a konkurenceschopně.

MM: Jaká je jedna věc, kterou by si měl majitel strojírenské firmy přečíst nebo udělat hned zítra ráno, aby nastartoval AI transformaci?

M. Krček: Měl by si položit správnou otázku. Ne „jaký nástroj koupit“, ale „kde máme největší prostor pro zlepšení a jaká data o tom už dnes máme“.

AI transformace není IT projekt. Je to manažerské rozhodnutí o směru firmy. V příštích letech nebude konkurenční výhodou samotný stroj, ale rychlost a kvalita rozhodování kolem něj.

České strojírenství má silnou tradici v přesnosti a v technickém myšlení. Pokud k tomu přidáme systematickou práci s daty a otevřenost vůči novým nástrojům, přirozeným pokračováním této tradice může být právě AI.

Nejde o to, být první. Je třeba nezaostat.


Související články
AI změní strojařinu k nepoznání

Pozvání k rozhovoru ze série „Jak to vidí autority v oboru AI“ přijal Jan Romportl, který patří k nejvýraznějším tvářím české AI scény, a to s unikátním přesahem od hlubokého akademického výzkumu až po vysoký byznys. Jako bývalý ředitel centra umělé inteligence v O2 Czech Republic a současný nezávislý konzultant pomáhá korporacím i státní správě pochopit nejen možnosti spojené s nástupem obecné umělé inteligence (AGI), ale i její rizika. Ve svých veřejných vystoupeních se často zaměřuje na strukturální změny společnosti, bezpečnostní rizika a filozoficko-technické aspekty AI.

AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Krizový manažer v kokpitu transformace českého letectví

Český letecký a kosmický průmysl nikdy nestál před takovou příležitostí — a zároveň takovým tlakem na výkon — jako dnes. Armáda přechází z ruských platforem na americké, nakupuje drony, v roce 2024 podepsala kontrakt na pořízení 24 strojů F-35A a hledá průmyslové partnery, kteří tuto transformaci zvládnou technicky i kapacitně. Na to, aby se z přezbrojovacích kontraktů staly skutečné investice do českých kompetencí, a ne jen nákupy ze zahraničí, dohlíží člověk ve dvou navzájem se prolínajících rolích: jako ředitel LOM Praha — státního podniku stojícího v centru servisní a výcvikové infrastruktury české armády, a od července 2025 jako prezident Asociace leteckého a kosmického průmyslu, sdružující 55 členů s obratem téměř 40 miliard korun. Tím člověkem je Mgr. Jiří Protiva.

Související články
Od subdodávek k finalistům: Kam míří český export?

Doktor Rudolf Klepáček je fyzikální inženýr, který se stal architektem české exportní politiky. Od února 2026 stál v čele agentury CzechTrade a od srpna téhož roku vede novou státní agenturu CzechBusiness, která vznikla integrací CzechTradu a CzechInvestu do jednoho celku. V otevíracím rozhovoru pro MM Průmyslové spektrum mluví bez diplomatických zkratek: o tom, proč firmy navázané na automobilový průmysl jedou v zajetých kolejích, ze kterých by dávno měly vyskočit, proč LinkedIn nikdy nenahradí fyzické ověření obchodního partnera, a také proč je lokalizace slovem, na které české strojírenské firmy při exportu nejčastěji zapomínají.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Revoluce není o technologiích, ale o lidech

Umělá inteligence přestává být v českém průmyslu abstraktním pojmem a stává se reálnou podporou efektivity konkrétních firem. (Nejen) o tom, jak vlastně AI v průmyslu správně využívat a zda jsou důležitější technologie, nebo lidé, jsme hovořili s Romanem Stolejdou ze společnosti Inovatix.

Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

AI překlad je rychlý, ale pozor na terminologii

Automatizovaný překlad dokumentů se v průmyslové praxi často používá k urychlení překladu technické dokumentace vcelku běžně. U návodů, servisních instrukcí, technických listů nebo interních standardů však nestačí, aby překlad „přibližně dával smysl“ – rozdílný překlad termínů totiž může znamenat zbytečné kontroly, opakované opravy i nejasnosti v komunikaci.

Dánská cesta k revitalizaci českého průmyslu

Český výrobní sektor se v současnosti nachází na zásadní křižovatce, kde rostoucí náklady na pracovní sílu a chronický nedostatek personálu nutí výrobce k radikální transformaci jejich operací. V celostátním měřítku chybí hodně přes čtvrt milionu kvalifikovaných pracovníků a pětina zaměstnavatelů čelí vážným potížím při obsazování volných míst, což vytváří bezprecedentní tlak na urychlení automatizace.

IMTS 2026: Ve znamení nových trendů v obrábění

V září se v Chicagu uskutečnil veletrh IMTS. Pro Českou republiku i pro firmy, které zde reprezentovaly sebe i český průmysl, to byl velmi intenzivní týden. Obdobně koncipovanou společnou prezentaci neměla žádná jiná ze zúčastněných zemí. Německo i Čína sice měly národní expozice, český projekt však díky koordinaci a podpoře Ministerstva průmyslu a obchodu nabídl na IMTS zcela unikátní formát prezentace. Pojďme se podívat na několik postřehů z výstavy.

Ve znamení kvality: Možnosti a úskalí strojového vidění

Uplatnění umělé inteligence v průmyslové výrobě slibuje usnadnění lidské práce, snížení chybovosti a nepřetržitý monitoring kvality i technického stavu výrobního prostředí. Mezi ideálními laboratorními podmínkami a reálnou výrobou však existují zásadní rozdíly, přičemž ani sebelépe vytvořený model neobstojí bez dlouhodobé péče a konzistentního sběru dat.

Ve znamení kvality: AI jako měřicí nástroj

Vizuální kontrola na bázi umělé inteligence je v první řadě nový měřicí systém, který podléhá změnám prostředí, materiálu i výrobního procesu, a jehož spolehlivost může bez průběžného monitoringu časem degradovat. Letošní úpravy technické legislativy se zabývají tím, jak nastavit validaci, aby byla AI kontrola kvality opakovatelná a auditovatelná.

Revoluce udržitelnosti: Výroba pod kontrolou

V praxi sériové výroby není udržitelnost jen dodatečným parametrem vázaným na životní prostředí. Je to především pracovní disciplína zaměřená na úspornost, eliminaci ztrát, přesnější řízení a konzistentní výsledky. Jako taková je v symbióze s inženýrským myšlením, přičemž její jednotlivé strategie významně přispívají k celkové stabilitě procesu.

CIMT Peking, Část 1. Obecný pohled

V předvelikonočním týdnu se v Pekingu uskutečnil veletrh obráběcích strojů CIMT 2019. V asijském regionu se jedná o obdobu veletrhu EMO Hannover. A stejně jako EMO je velkou měrou národní výstava německé výrobní techniky, tak CIMT je převážně čínský. V tomto prvním vstupu se podíváme na letošní ročník trochu s odstupem, aniž bychom se zaměřili na konkrétní exponáty.

Inženýrské mistrovství je naším šperkem

Jen málokteré jméno je v novodobé historii českého strojírenství spjato s jednou značkou tak pevně jako Antonín Růžička a Wikov. Za 23 let, během nichž stál v čele této průmyslové skupiny, proměnil ve spolupráci s Martinem Wichterlem trosky tradičních fabrik na globálního hráče, který definuje špičku v oboru ozubených kol a převodových mechanismů. Muž, který prošel érou divoké transformace, krizemi i obdobím masivního růstu, se k 1. lednu 2026 rozhodl opustit roli generálního ředitele a vydat se vlastní cestou.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit