Témata
Zdroj: archiv T. Prokopa

Více kódu neznamená lepší software

Pozvání k rozhovoru ze série „Jak to vidí autority v oboru AI“ tentokrát přijal Tomáš Prokop, spolumajitel společnosti Networg, která staví a provozuje podnikové informační systémy na platformě Microsoft. Prokop se programování věnuje od dětství a dnes se svým týmem navrhuje, implementuje a dlouhodobě provozuje systémy zaměřené na řízení zakázek, služeb a zákaznických vztahů a určené pro české i mezinárodní firmy. Denně pracuje s kódovacími agenty, a tak má konkrétní zkušenost s tím, kde pomáhají a kde škodí.

Tento článek je součástí seriálu:
Jak to vidí autority v oboru AI
Díly
Ivan Heisler

V redakci časopisu MM Průmyslové spektrum zastává pozici odborného redaktora. Vystudoval obor Stavební údržba a rekonstrukce tratí na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině. Po ukončení studia pracoval jako projektant ve Státním ústavu dopravního projektování, poté jako redaktor odborných publikací pro uživatele osobních počítačů a jako šéfredaktor časopisu Počítač pro každého. Do MM Průmyslového spektra nastoupil v roce 2021.

Reklama

MM: Jak se v posledních měsících změnil způsob, jakým firmy vyvíjejí a zavádějí své interní aplikace?

T. Prokop: Změnil se poměr toho, za co platíte. U typických interních systémů, se kterými se potkávám, dřív většina rozpočtu padla na samotné programování. S příchodem low-code platforem se část té práce přesunula do hotové platformy. S kódovacími agenty se implementace dál zrychluje a největší riziko se přesouvá do zadání, návrhu a ověření výsledku. Zjednodušeně řečeno: Z poměru 20 : 80 ve prospěch programování jsme šli přibližně přes poměr 50 : 50 k situaci, kdy osmdesát procent hodnotné práce probíhá před samotným psaním kódu.

Lidé, kteří tyto systémy pořizují, ale často ještě nejsou nastaveni na to, že struktura nabídky od dodavatele bude vypadat jinak. Stále počítají s tím, že největší položkou bude programování, i když se největší riziko přesouvá do zadání a návrhu. Já už dnes řeším situace, kdy vývojáři čekají, protože nemají zadání. Zákazník nestíhá popsat, co vlastně potřebuje – agent to naprogramuje za několik hodin, ale promyslet, jak má proces fungovat, trvá stejně dlouho jako dřív. Nejdražší a nejdůležitější částí projektu už není napsat kód, ale rozumět byznysu a správně navrhnout řešení.

„Digitalizovat jenom proto, abychom digitalizovali, je nesmysl. Vyměnit papír za obrazovku může mít i opačný efekt, než jsme chtěli,“ říká Tomáš Prokop.
(Zdroj: archiv T. Prokopa)

MM: To zní jako dobrá zpráva. Ale nemůže takové zrychlení vést i k problémům?

T. Prokop: Může a vede. Představte si výrobní linku, která najednou jede třikrát rychleji. Pokud nemáte kontrolu kvality, nevyrábíte třikrát víc hotových výrobků. Vyrábíte třikrát víc zmetků. V případě výroby softwaru je to stejné.

Dřív jsem s klientem dodal za měsíc patnáct funkcí do systému. S agenty jich zvládnu padesát. Ale pokud určité funkce nikdo nepoužívá – protože nepasují do pracovního postupu, protože chybí návaznost na měřitelný výsledek nebo protože uživatelé jsou zahlceni množstvím tlačítek a obrazovek – tak je to horší, než kdybych jich dodal patnáct. Spousta projektů selhává na tom, že se něco vyrobí, ale nikdo to nepoužívá. Kódovací agenti tento problém nezlepšují. Zrychlují výrobu, ale nezvyšují výtěžnost.

„Sledovat je potřeba výtěžnost, ne objem produkce.“

MM: Kde konkrétně dnes vidíte reálný přínos AI v podnikových systémech?

T. Prokop: Rozdělil bych to do dvou kategorií. Jednou z nich je chatovací asistent, který uživateli pomůže s každodenní prací. Druhou je kódovací agent, který pomáhá tvořit samotný software. Ten druhý případ je v mém typu práce dnes výrazně účinnější.

Jazykové modely pracují s kódem výborně, protože kód je jazyk. Dnes nechávám kódovací agenty dělat velkou část rutinní implementace. Moje práce se přesunula k tomu, abych jim dal přesné zadání, omezil prostor, ve kterém se pohybují, a hned ověřil výsledek přes build, testy a review. Bez těch kontrolních kroků je to jen rychlejší způsob, jak vyrobit chybu.

U chatovacích nástrojů pro běžné uživatele jsou výsledky skromnější. Člověk se musí zamyslet, co chce, a pak to správně formulovat. Dobře navržené grafické rozhraní s formulářem, stavovým modelem a validací dovede uživatele k výsledku spolehlivěji než volný rozhovor s agentem. Nejsem přesvědčený, že chat kompletně nahradí grafické rozhraní. Na straně tvorby nástrojů je ale přínos kódovacích agentů už dnes obrovský.

MM: Firmy dnes často převádějí procesy z papíru do digitální podoby. V čem podle vás spočívá skutečný přínos a v čem naopak riziko, že digitalizace sama o sobě nic nevyřeší?

T. Prokop: Digitalizovat jenom proto, že digitalizujeme, je nesmysl. Pokud někdo jde do projektu s motivací „vyměníme papír za elektronický formulář“, není to správné zadání. Já sám jsem dřív dělal tu chybu, že jsem se snažil klienty přesvědčit, aby všechno přenesli do systému. Postupně jsem pochopil, že vyměnit papír za obrazovku může mít i opačný efekt, než jsme chtěli.

Jeden příklad za všechny. Klient chtěl digitalizovat formuláře pro servisní zásahy. Když jsme se do toho ponořili, zjistili jsme, že problémem nebyl formulář, ale to, že nikdo nevěděl, kdo schvaluje materiál na reklamaci a za jak dlouho musí reagovat. Bez vyřešení odpovědností a pravidel schvalování by nový systém jenom přenesl chaos z papíru na obrazovku.

Doporučení, které vychází z mé praxe, je začít tím, co má digitalizace přinést. Úsporu času, snížení chybovosti, zkrácení doby od poptávky k nabídce. A potom vybrat funkce, u nichž je efekt největší a náklady nejnižší. U složitých interních systémů se mi neosvědčil model, kdy se na začátku zafixuje detailní rozsah na rok nebo dva dopředu a pak se jen čeká na výsledek. To v praxi často dopadá špatně, jelikož se vývoj velkých funkčních celků špatně odhaduje a plánuje. Lépe funguje postupovat po malých úsecích, které se počítají na týdny, ne na měsíce. Je snazší je zkontrolovat, postupně začít používat a opravit případné nedostatky. A třeba některé části nechat na papíře nebo v Excelu, pokud je to levnější a funguje to.

Reklama
Reklama
Reklama

MM: Firmy si tedy budou software tvořit samy? Přináší to nějaká rizika?

T. Prokop: Otázka už není, jestli si ho budou tvořit samy. Budou. Než někdo najde dodavatele a domluví si schůzku, vygeneruje si prototyp přes nějaký nástroj. Otázka je, jestli firmy dokážou uřídit rizika s tím spojená.

Rozlišoval bych ale mezi rychlou aplikací na okraji procesu a provozním systémem, který drží data, oprávnění, byznys pravidla a auditní stopu. Malou pomůcku bez citlivých dat, osobní evidenci nebo prototyp si firma klidně vyrobí sama. Ale systém, který rozhoduje o zakázkách, cenách, zákaznických datech nebo výrobním postupu, to je jiná kategorie. Tam je potřeba řídit přístupy, auditovat změny, testovat dopad úprav a mít jasného vlastníka. Jednoduchý formulář nebo přehled si dnes vygeneruje kdokoliv. Ale jádro systému, které vynucuje firemní pravidla a má žít roky, se musí navrhnout a provozovat jinak.

U bezpečnosti dat jde o to, aby kód, který si někdo vygeneroval, nepracoval s citlivými informacemi na platformě bez možnosti aktivně či pasivně řídit bezpečnostní opatření. V případě výrobní firmy jsou citlivými informacemi konstrukční dokumentace, technologické postupy, receptury, cenotvorba, know-how nebo data o zákaznících. Pokud to běží někde, kde nelze auditovat přístupy a vymezit hranice, v nichž se citlivá data pohybují, je to problém. Rizikem je i nedostatečná spolehlivost. Začátek je jednoduchý. Ale jakmile v tom systému potřebuji něco změnit, snadno rozbiji nějakou zdánlivě nesouvisející část. Opravovat existující software – zejména takový, u kterého nemáme testy, dokumentaci a jasné vlastnictví – je často obtížnější než vyrobit nový od nuly. Pokud na systému závisí kritický proces, je třeba vědět, kdo za něj odpovídá a kdo má nástroje na řízení změn.

MM: Jakou roli v tom hraje architekt nebo konzultant? Nepřijde o práci?

T. Prokop: Naopak, práce přibude. Já to přirovnávám ke stavbě domu. Buď začnete kopat základy sami a několik měsíců řešíte věci, které zákazník vůbec nevidí, nebo si pořídíte platformu a začínáte rovnou ve třetím patře. Architekt vstupuje do role toho, kdo pomůže stavbu napojit na inženýrské sítě, namodelovat vnitřní uspořádání a zajistit, aby nikdo nevypadl z okna.

Dobrou analogií je práce právníka. Dnes už málokdo přijde a řekne: „Potřebuji smlouvu od nuly.“ Vygenerujete si dokument přes ChatGPT a právníkovi řeknete, ať to zkontroluje. A spousta právníků říká, že mají víc práce než dřív. Dřív měli svůj vzor, zapracovali pár úprav a měli hotovo. Dnes studují dokumenty, které vygeneroval někdo jiný, a mají za ně ručit. S vývojem softwaru to bude stejné. Já jako vývojář budu trávit víc času tím, že budu klientovi vysvětlovat, proč to nemůže dělat takhle a kde jsou rizika, než kdybych vše od začátku navrhoval sám.

Reklama

MM: Co firmy na umělé inteligenci přeceňují a co naopak podceňují?

T. Prokop: Firmy často přeceňují samotné nástroje. Jedním z nejčastějších omylů je představa, že se koupí licence na Microsoft 365 Copilot, rozešle se zaměstnancům a firma začne fungovat lépe. Copilot je užitečný nástroj osobní produktivity, podobně jako nástroje Word a Excel. Pomůže napsat e-mail, připravit report nebo analyzovat odpovědi z dotazníku. Může ušetřit hodiny práce měsíčně, ale beze změny procesů přinese jen omezený efekt. Sám z nejasného postupu neudělá řízený proces a nenahradí člověka, který za výsledek odpovídá.

Co firmy naopak často podceňují, je příprava. Místo aby si udělaly pořádek v pracovních postupech a odpovědnostech, rozešlou manažerům tabulku, do níž mají napsat deset nápadů, kde by jazykový model (nebo agent) mohl pomoci. Jenže pokud proces nemá jasnou strukturu, nelze ho smysluplně automatizovat – ani s pomocí AI. Žádná zkratka neexistuje. Nejdřív je potřeba pochopit, jak firma vydělává peníze, kde vznikají úzká místa a co chce skutečně měřit. Pak teprve dává smysl řešit nástroje.

MM: Jak se podle vás v nejbližších letech změní práce vývojářů a jak budete připravovat novou generaci?

T. Prokop: Toho softwaru se bude dělat mnohem víc. Projekty, které dřív nedávaly ekonomický smysl, najednou budou realizovatelné, protože implementace bude levnější. Budou menší, kratší, bude jich víc. Pro lidi, kteří je navrhují a řídí, to bude náročnější. Přepínat pozornost mezi projekty a systémy je těžké už dnes.

U nových vývojářů vidím zásadní výzvu. Naše odvětví historicky financovalo přípravu juniorů tím, že prodávalo jejich čas zákazníkům. To končí. Úkoly na juniorské úrovni dnes zvládnou kódovací agenti za zlomek ceny. Takže příprava nových lidí se bude podobat spíš řemeslnému učňovství a zkušený inženýr si bude vychovávat nástupce. Jsem přesvědčený, že nováčci musí umět pracovat i bez těchto nástrojů. Je to jako s atletem. Atlet nemůže přeskočit základní trénink jen proto, že má lepší vybavení. Napřed si vybuduje techniku, svalovou paměť a intuici. Teprve potom ho takové vybavení posune dál. Pokud vývojář začne s agenty, aniž by rozuměl tomu, co agent dělá, bude dělat chyby, které nedokáže odhalit.

MM: Jak byste to celé shrnul? Co nás čeká?

T. Prokop: Čeká nás víc softwaru, menší projekty a větší nároky na to, kdo a jak je navrhuje. Bariéra vstupu se sníží a to je příležitost otevřít nápady, na které dřív nebyl rozpočet. Rutinní práce ubude, což je pozitivní. Ale odpovědnost za výsledek zůstane na lidech.

Jsem ročník 1997, takže jsem nástup internetu jako profesní změnu nezažil. Tohle je první podobně velká změna, u které mohu být. O to víc si myslím, že k ní musíme přistoupit střízlivě. Nevyhraje ten, kdo vygeneruje nejvíc kódu. Vyhraje ten, kdo dokáže poznat, co má cenu stavět, a kdo bude umět ověřit výsledek a udržet ho v provozu. Výrobci to vědí dávno. Metrika, na které záleží, je výtěžnost, ne objem produkce.


AI změní strojařinu k nepoznání

Pozvání k rozhovoru ze série „Jak to vidí autority v oboru AI“ přijal Jan Romportl, který patří k nejvýraznějším tvářím české AI scény, a to s unikátním přesahem od hlubokého akademického výzkumu až po vysoký byznys. Jako bývalý ředitel centra umělé inteligence v O2 Czech Republic a současný nezávislý konzultant pomáhá korporacím i státní správě pochopit nejen možnosti spojené s nástupem obecné umělé inteligence (AGI), ale i její rizika. Ve svých veřejných vystoupeních se často zaměřuje na strukturální změny společnosti, bezpečnostní rizika a filozoficko-technické aspekty AI.

Vydání #6
Související články
AI změní strojařinu k nepoznání

Pozvání k rozhovoru ze série „Jak to vidí autority v oboru AI“ přijal Jan Romportl, který patří k nejvýraznějším tvářím české AI scény, a to s unikátním přesahem od hlubokého akademického výzkumu až po vysoký byznys. Jako bývalý ředitel centra umělé inteligence v O2 Czech Republic a současný nezávislý konzultant pomáhá korporacím i státní správě pochopit nejen možnosti spojené s nástupem obecné umělé inteligence (AGI), ale i její rizika. Ve svých veřejných vystoupeních se často zaměřuje na strukturální změny společnosti, bezpečnostní rizika a filozoficko-technické aspekty AI.

Nemusíte být první, ale nesmíte zaostat

K dalšímu rozhovoru ze série „Jak to vidí autority v oboru AI“ jsme pozvali konzultanta a technologického vizionáře Martina Krčka. Specializuje se na implementaci umělé inteligence, automatizaci a robotiku a pomáhá firmám transformovat se v agilní, daty řízené organizace připravené na éru čtvrté průmyslové revoluce.

Krizový manažer v kokpitu transformace českého letectví

Český letecký a kosmický průmysl nikdy nestál před takovou příležitostí — a zároveň takovým tlakem na výkon — jako dnes. Armáda přechází z ruských platforem na americké, nakupuje drony, v roce 2024 podepsala kontrakt na pořízení 24 strojů F-35A a hledá průmyslové partnery, kteří tuto transformaci zvládnou technicky i kapacitně. Na to, aby se z přezbrojovacích kontraktů staly skutečné investice do českých kompetencí, a ne jen nákupy ze zahraničí, dohlíží člověk ve dvou navzájem se prolínajících rolích: jako ředitel LOM Praha — státního podniku stojícího v centru servisní a výcvikové infrastruktury české armády, a od července 2025 jako prezident Asociace leteckého a kosmického průmyslu, sdružující 55 členů s obratem téměř 40 miliard korun. Tím člověkem je Mgr. Jiří Protiva.

Související články
Revoluce není o technologiích, ale o lidech

Umělá inteligence přestává být v českém průmyslu abstraktním pojmem a stává se reálnou podporou efektivity konkrétních firem. (Nejen) o tom, jak vlastně AI v průmyslu správně využívat a zda jsou důležitější technologie, nebo lidé, jsme hovořili s Romanem Stolejdou ze společnosti Inovatix.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Inženýrské mistrovství je naším šperkem

Jen málokteré jméno je v novodobé historii českého strojírenství spjato s jednou značkou tak pevně jako Antonín Růžička a Wikov. Za 23 let, během nichž stál v čele této průmyslové skupiny, proměnil ve spolupráci s Martinem Wichterlem trosky tradičních fabrik na globálního hráče, který definuje špičku v oboru ozubených kol a převodových mechanismů. Muž, který prošel érou divoké transformace, krizemi i obdobím masivního růstu, se k 1. lednu 2026 rozhodl opustit roli generálního ředitele a vydat se vlastní cestou.

AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

AI překlad je rychlý, ale pozor na terminologii

Automatizovaný překlad dokumentů se v průmyslové praxi často používá k urychlení překladu technické dokumentace vcelku běžně. U návodů, servisních instrukcí, technických listů nebo interních standardů však nestačí, aby překlad „přibližně dával smysl“ – rozdílný překlad termínů totiž může znamenat zbytečné kontroly, opakované opravy i nejasnosti v komunikaci.

MM Glosa: Nekonečný příběh promarněných příležitostí

Průmysl, zejména strojírenství, stojí před obrovskými výzvami. Mluvíme o digitální transformaci, automatizaci a nutnosti přesunu k výrobě s vyšší přidanou hodnotou. Abychom obstáli v globální konkurenci, musíme investovat do moderních technologií, efektivních procesů a používat špičkové nástroje a materiály. Všechny tyto modernizační kroky vyžadují jedno - dostatek spolehlivé a dostupné energie. A kdo ji nemá, zadělává si na problém.

IMTS 2026: Ve znamení nových trendů v obrábění

V září se v Chicagu uskutečnil veletrh IMTS. Pro Českou republiku i pro firmy, které zde reprezentovaly sebe i český průmysl, to byl velmi intenzivní týden. Obdobně koncipovanou společnou prezentaci neměla žádná jiná ze zúčastněných zemí. Německo i Čína sice měly národní expozice, český projekt však díky koordinaci a podpoře Ministerstva průmyslu a obchodu nabídl na IMTS zcela unikátní formát prezentace. Pojďme se podívat na několik postřehů z výstavy.

Ve znamení kvality: Možnosti a úskalí strojového vidění

Uplatnění umělé inteligence v průmyslové výrobě slibuje usnadnění lidské práce, snížení chybovosti a nepřetržitý monitoring kvality i technického stavu výrobního prostředí. Mezi ideálními laboratorními podmínkami a reálnou výrobou však existují zásadní rozdíly, přičemž ani sebelépe vytvořený model neobstojí bez dlouhodobé péče a konzistentního sběru dat.

Kyberbezpečnost v průmyslu: Mít data v cloudu, nebo doma pod zámkem?

V roce 2026 už není otázkou, zda výrobu digitalizovat, ale jak zajistit, aby digitální srdce výrobního podniku - jeho data - zůstalo v bezpečí a dostupné i v dobách geopolitické nestability. Pro strojírenské firmy, které tvoří páteř české ekonomiky, se rozhodování mezi cloudem a vlastním serverem (on-premise) posunulo z úrovně "IT nákladů" na úroveň "strategické kontinuity výroby".

Trendy v logistice a dopravě pro rok 2026

Logistika v tomto období vstupuje do pokročilé fáze technologického rozvoje, kde se digitalizace a automatizace stávají běžným standardem a jsou integrovány do všech úrovní provozu. Agentura Aspen.pr požádala manažery několika společností o názor na trendy, které letos budou tento obor formovat.

Bezpečnost vašich dat stokrát jinak

Šestý díl našeho seriálu podcastů o kyberbezpečnosti se zabývá okamžikem, kdy obdržíme výsledky analýzy rizik. Na jejich základě se musíme rozhodnout, jak dále postupovat, zejména, zda neexistují nějaká rizika vytvářející maximální stupeň nebezpečí, na které je třeba reagovat okamžitě. Zjištěná rizika musíme konfrontovat s existujícími bezpečnostními opatřeními a zpracovat tzv. benchmark stavu informační bezpečnosti popisující skutečný stav v porovnání s tím, jak by měly být naplněny požadavky dle principů normy ČSN ISO/IEC 27002 nebo ZKB. S podrobnostmi vás opět seznámí profesor Vladimír Smejkal.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit