Témata
Zdroj: AAVIT

Musíme podporovat digitální ekonomiku

Další rozhovor do seriálu "Jak to vidí autority v oboru AI" nám poskytl Jaromír Hanzal, výkonný ředitel Asociace pro aplikovaný výzkum v IT (AAVIT) a od června 2024 také historicky první český zástupce v představenstvu prestižní evropské organizace DigitalEurope, která zastupuje přes 45 000 firem. V rámci této organizace Jaromír Hanzal přímo ovlivňuje podobu evropské digitální legislativy.

Tento článek je součástí seriálu:
Jak to vidí autority v oboru AI
Díly
Ivan Heisler

V redakci časopisu MM Průmyslové spektrum zastává pozici odborného redaktora. Vystudoval obor Stavební údržba a rekonstrukce tratí na Vysoké škole dopravy a spojů v Žilině. Po ukončení studia pracoval jako projektant ve Státním ústavu dopravního projektování, poté jako redaktor odborných publikací pro uživatele osobních počítačů a jako šéfredaktor časopisu Počítač pro každého. Do MM Průmyslového spektra nastoupil v roce 2021.

Reklama

MM: Jste členem představenstva organizace DigitalEurope po boku šéfů z firem jako Siemens nebo Bosch. V čem může být pro české strojírenství výhodou, že v srdci nejvlivnější evropské digitální asociace máme „svého člověka“? Jak se potřeby českého průmyslu liší od zbytku Evropy a co se vám daří pro české firmy v Bruselu vyjednat?

J. Hanzal: Hlavním cílem AAVIT je podpora digitální ekonomiky. Tedy jak firem, které přímo poskytují digitální služby, tak ostatních podniků – typicky průmyslových subjektů – které tato řešení implementují a zvyšují tak svou konkurenceschopnost.

DigitalEurope je silná platforma, a to především pro jednání s institucemi EU. Spousta lidí si stále neuvědomuje, že legislativní opatření, která české podnikatelské prostředí ovlivňují, vznikají často na evropské úrovni. V digitálním sektoru to platí dvojnásob. Naším cílem je tlumit návrhy, které jsou často zaváděny s dobrým úmyslem (typicky ochrana občanů, spotřebitelů nebo životního prostředí), ale ve svém důsledku negativně ovlivňují evropský průmysl, evropské inovace a evropskou konkurenceschopnost. Někdy se to podaří více, někdy méně. Zrovna jsme v těchto týdnech velmi aktivní v iniciativě Digitální omnibus, která se týká dat, kyberbezpečnosti i AI.

Český průmysl se potýká především s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil s technickým vzděláním, včetně IT odborníků, a problémem je i vysoká energetická náročnost. To druhé je mimo naši působnost, ale naše asociace dlouhodobě podporuje třeba i aktivity na podporu rozvoje digitálních kompetencí u dětí i dospělých.

MM: Česko se v žebříčku sestaveném podle indexu DESI (index digitální ekonomiky) pohybuje spíše v průměru či podprůměru. Co je tou největší brzdou, která nám brání využít náš inženýrský potenciál k digitálnímu skoku?

J. Hanzal: Největší brzdou Česka je slabá schopnost škálovat inovace a přenášet je do praxe. Máme silné technologické firmy, ale často zůstáváme subdodavateli zahraničních hráčů místo toho, abychom tvořili vlastní globální řešení. Zároveň nám v současné době chybí dostatek IT odborníků a technických inženýrů, ale také technicky vzdělaných středoškoláků, schopných obsluhovat moderní, sofistikované výrobní stroje. „Dovoz“ kvalifikovaných odborníků z třetích zemí je v Česku komplikovaný a zdlouhavý.

Jaromír Hanzal dlouhodobě bojuje za to, aby se Česko zbavilo nálepky „montovny“ a stalo se ekonomikou založenou na přidané hodnotě, digitalizaci a vlastním výzkumu. Neřeší AI jako akademickou disciplínu, ale jako nástroj konkurenceschopnosti. Kritizuje pomalou digitální transformaci státu a prosazuje zlepšování digitálních kompetencí napříč společností. (Zdroj: AAVIT)

Problémem je také pomalá digitalizace veřejné správy a obrovská byrokratická zátěž, která často nepramení pouze z evropské legislativy. Tyto okolnosti znepříjemňují podnikatelům život. V neposlední řadě je problémem nedostatek rizikového kapitálu pro růst technologických firem. Firmy se navíc často soustředí na provozní efektivitu místo na strategickou digitální transformaci.

MM: Mluvíte o potřebě rozvíjet digitální kompetence. Jak ale naučit digitální gramotnost lidi, kteří 30 let excelují v mechanice, ale AI vnímají jako hrozbu pro své pozice?

J. Hanzal: Poptávka po pracovnících, kteří excelují v mechanice, bude do budoucna díky kombinaci digitalizace, robotizace a umělé inteligence slábnout. Není to ale tak, že ze dne na den budou všichni nepotřební. Starší pracovníky, kteří mají potenciál naučit se obsluhovat digitální technologie a stroje, bychom se měli snažit přeškolit. Vedle toho by logicky měli pozice s vyššími nároky na digitální kompetence přebírat mladší lidé a absolventi, kteří jsou obecně více zvyklí s digitálními technologiemi pracovat.

Jakkoliv to může znít cynicky, největší hrozbou pro českou ekonomiku a český průmysl je zaostávání v globálních trendech, které ovlivňují naši konkurenceschopnost. Ohledy na ochranu „starých“ pracovních pozic ještě žádný stát nikam neposunuly. V minulosti jsme měli parní stroj, telegraf, počítače a internet. Dnes máme umělou inteligenci. Musíme dělat vše pro to, abychom nebyli pouze ve vleku změn, které režírují jiní. Když se nám podaří zachovat naši konkurenceschopnost, nebo ji dokonce zvýšit, můžeme pak řešit, co dělat s lidmi, které umělá inteligence profesně ohrožuje. Pokud budeme digitální revoluci tlumit, proti zbytku světa pouze relativně zeslábneme a ve výsledku všichni zchudneme.

MM: AAVIT prosazuje digitalizaci státní správy. Jak moc zastaralost českých úřadů (např. v oblasti stavebního řízení nebo daní) brzdí rozvoj moderních technologických firem?

J. Hanzal: Strefovat se do českých úřadů kvůli technické zastaralosti (nedostatečné digitalizaci) je velmi lákavé. Průmysl a byznys samozřejmě trpí tím, že postavit novou provozovnu nebo výrobní halu trvá násobně déle než v jiných evropských státech – a to vůbec nemluvím o zemích na jiných kontinentech. Dovolil bych si ale tvrdit, že rozvoj moderních technologických firem v Česku nejvíc brzdí ani ne tak úřední zastaralost technická, jako spíše zastaralost legislativní a myšlenková. Česko se dlouhodobě umisťuje na velmi nelichotivých příčkách v žebříčcích podnikatelského prostředí. V problematice startupů bylo v posledním období vykonáno mnoho dobrého, ale pořád existuje prostor pro zlepšení.

Úředníci jsou často nastaveni na dlouhodobou koexistenci s tradičními podnikatelskými subjekty. Dynamická technologická firma, jejíž parametry, stejně jako potřeby se rychle mění, je mnohdy automaticky podezřelá, protože je neobvyklá. Tento mindset musíme nutně změnit.

MM: Uplynulo mnoho let od našeho vstupu do EU, ale stále řešíme „montovnu“. Je AI tou poslední šancí, jak se z tohoto kruhu definitivně vymanit?

J. Hanzal: Pro někoho možná poněkud krutá pravda je, že posunout v dnešním globálním světě ekonomiku založenou hlavně na průmyslu z primárně subdodavatelské na úroveň, kde převládá kompletace finálních výrobků s vyšší přidanou hodnotou, je extrémně komplikované. Tím spíš, že firmy, které působí v Česku a jimž se tohoto privilegia dostává, jsou často buď zahraniční a operují u nás primárně díky levnější pracovní síle, nebo formálně české, ale se zahraničním vlastníkem, který mnohdy do té firmy investoval značné finanční prostředky a svoji investici si chrání.

Reklama
Reklama
Reklama

Skutečnou šancí, kterou AI pro ekonomiku českého typu přináší, není ani tak její implementace ve výrobních podnicích. K tomuto kroku se uchylují a budou uchylovat výrobní firmy po celém světě, tudíž AI bude spíš nutností pro zachování konkurenceschopnosti. Ovšem vyvíjení disruptivních AI technologií a digitálních služeb na těchto technologiích založených je jednou z cest, jak českou ekonomiku alespoň přiblížit k těm vysněným „německým mzdám“. Třeba Japonsko po druhé světové válce výrazně zbohatlo díky tomu, že včas zachytilo nástup výroby digitálního hardwaru – televizí, videí, rádií, fotoaparátů, počítačů, tiskáren. Jenže nástup digitálních služeb už tolik nezachytilo a má problémy.

MM: Kdybyste měl k dispozici neomezený rozpočet na jeden digitální projekt v Česku, do čeho byste ty peníze vložil, aby to mělo pro průmysl největší efekt?

J. Hanzal: Investoval bych je do AI Giga Factory.

MM: Často varujete před „tsunami digitální legislativy“. Který konkrétní evropský předpis teď představuje pro typickou českou fabriku největší riziko, jestliže ho podcení?

J. Hanzal: Asi nejširší spektrum průmyslových firem zasáhne směrnici NIS2, týkající se kybernetické bezpečnosti a toho, jak je firma řízena a zabezpečena jako celek. Pro české továrny to znamená, že pokud spadají do vybraných sektorů (např. výroba kritických produktů, energetika, zdravotnictví, digitální infrastruktura), budou muset zavést systém řízení kybernetických rizik, implementovat bezpečnostní opatření (řízení přístupů, zálohování, reakce na incidenty) a hlásit kybernetické incidenty.

Cyber Resilience Act je na druhou stranu nařízení, které řeší kyberbezpečnost výrobků obsahujících digitální prvky – tedy kyberbezpečnost strojů, zařízení IoT, řídicích jednotek, softwaru. Pokud česká továrna vyrábí chytré stroje, pokud do svých produktů integruje software nebo uvádí digitální zařízení na trh EU, bude mít povinnost zajistit bezpečný design produktu (security by design), pravidelné bezpečnostní aktualizace, dokumentaci a řízení zranitelností.

Další zásadní regulací je nařízení Data Act. Českým továrnám přinese nové povinnosti kolem práce s daty z propojených zařízení – tedy opět ze strojů, senzorů, systémů IoT nebo z průmyslových linek. Pokud fabrika vyrábí nebo dodává chytrá zařízení, bude muset zajistit, aby uživatel měl přístup k datům, která chytré zařízení generuje. Nestačí data držet v cloudu výrobce. Přístup musí být technicky umožněn a transparentně popsán už ve smlouvě.

MM: Kteří majitelé a manažeři českých firem by se měli seznámit s nařízením AI Act, co pro ně prakticky znamená a jak se na něj musí připravit?

J. Hanzal: S nařízením AI Act by se měli seznámit především majitelé a manažeři firem, které vyvíjejí, integrují nebo používají systémy umělé inteligence – tedy nejen IT společnosti, ale i výrobní podniky využívající AI v řízení výroby, kontrole kvality, logistice, HR či zákaznických systémech. Regulace se totiž netýká jen vývojářů, ale i těch, kdo AI nasazují v praxi.

AI Act zavádí rozdělení systémů podle míry rizika. Jestliže firma používá tzv. vysoce rizikovou AI, musí zajistit řízení rizik, kvalitní data, technickou dokumentaci, lidský dohled a transparentnost. Odpovědnost přitom dopadá i na vedení společnosti.

Příprava znamená provést interní audit používaných AI nástrojů, vyhodnotit jejich rizikovost, upravit smlouvy s dodavateli a nastavit interní procesy řízení a kontroly. AI už podle návrhu nebude jen technologická inovace, ale regulační povinnost.

V současné době je na úrovni EU diskutován již zmíněný Digitální omnibus, jehož cílem je mimo jiné revize AI Actu do podoby, která co nejméně zatíží evropský byznys. Jako AAVIT jsme v tomto procesu velmi aktivní.

MM: Kde je podle vás hranice, kdy regulace přestává chránit uživatele a začíná „dusit“ inovační potenciál startupových firem?

J. Hanzal: Toto je častá představa, rámující diskuze o vlivu regulace nejen na inovativní byznys.. Žádná taková pevná hranice prostě neexistuje. Evropské regulace, jejichž cílem může být cokoliv, budou ze své podstaty evropské firmy a inovátory zatěžovat. A pokud se s nimi podnikatelé a inovátoři ve zbytku světa nemusí potýkat, mají proti těm evropským automaticky konkurenční výhodu.

Reklama

Hlasy mluvící o tom, že z Evropy by se měl stát jakýsi regulační lídr s aspirací vytvářet globální regulační standardy, jsou často jen reakcí na zaostávání v samotných inovacích. Někteří lidé si myslí, že budeme lídry alespoň v jejich regulaci, čímž to vykompenzujeme. Stejně tak jsou nešťastné teze o tom, že byznys tyto regulace dokonce chce. Byznys hlavně chce předvídatelné prostředí, proto – když už se s evropskými regulacemi potýká – chce, aby byly mimo jiné jasně definované. To ale neznamená, že manažeři z evropských firem nadšeně tleskají tomu, co všechno budou muset reportovat nebo dokazovat.

MM: Dalším aktuálním evropským nařízením je nařízení Data Act, jenž má posílit sdílení dat napříč sektory. Proč jsou ale čeští průmyslníci stále tak skeptičtí k tomu, aby „pustili“ data ze svých strojů do cloudu nebo k partnerům?

J. Hanzal: Skepticismus českých průmyslníků vůči Data Actu má několik důvodů. Především se obávají ztráty kontroly nad know-how. Data ze strojů často odrážejí výrobní postupy, efektivitu procesů i slabá místa provozu – tedy konkurenční výhodu, kterou firmy budovaly roky. Obava, že by se tato data mohla dostat ke konkurenci nebo byla zneužita, je silná.

Druhým faktorem je kyberbezpečnost. Každé otevření rozhraní či napojení na cloud manažeři vnímají jako nové riziko útoku. A třetí rovina je smluvní a mocenská. Firmy se bojí závislosti na velkých technologických dodavatelích.

Data Act sice mluví o ochraně obchodního tajemství, ale důvěra se buduje pomaleji než regulace. V mnoha továrnách a obecně firmách tak zatím převládá opatrnost nad potenciálními přínosy sdílení dat.

MM: Do jaké míry je Evropa závislá na technologiích z USA a Číny? Dá se s tím něco dělat, pomůže třeba nový balíček European Chip Act 2.0, po němž volá organizace DigitalEurope?

J. Hanzal: Závislost Evropy na USA a asijských zemích (nejen Číně) je strategický problém. V oblasti umělé inteligence, cloudových služeb, podnikového SW nebo operačních platforem dominují americké technologické giganty. U pokročilých polovodičů je výroba soustředěna v USA a Asii, u řady komponent i baterií má silnou pozici Čína.

Nařízení Chips Act 1.0 pomohlo nastartovat investice do výroby čipů v EU, ale to nestačí. DigitalEurope proto volá po „Chips Actu 2.0“, který by posílil nejen výrobu, ale i vývoj čipů a přístup k financování pro evropské firmy. Klíčové však je propojit polovodiče s podporou pro AI a pro cloud a pro rozvoj digitálních dovedností. Samotná výroba bez silného ekosystému Evropu technologicky neosamostatní.


Vydání #3
Kód článku: 260341
Datum: 04. 03. 2026
Rubrika: Redakce / Rozhovor
Související články
AI změní strojařinu k nepoznání

Pozvání k rozhovoru ze série „Jak to vidí autority v oboru AI“ přijal Jan Romportl, který patří k nejvýraznějším tvářím české AI scény, a to s unikátním přesahem od hlubokého akademického výzkumu až po vysoký byznys. Jako bývalý ředitel centra umělé inteligence v O2 Czech Republic a současný nezávislý konzultant pomáhá korporacím i státní správě pochopit nejen možnosti spojené s nástupem obecné umělé inteligence (AGI), ale i její rizika. Ve svých veřejných vystoupeních se často zaměřuje na strukturální změny společnosti, bezpečnostní rizika a filozoficko-technické aspekty AI.

Nemusíte být první, ale nesmíte zaostat

K dalšímu rozhovoru ze série „Jak to vidí autority v oboru AI“ jsme pozvali konzultanta a technologického vizionáře Martina Krčka. Specializuje se na implementaci umělé inteligence, automatizaci a robotiku a pomáhá firmám transformovat se v agilní, daty řízené organizace připravené na éru čtvrté průmyslové revoluce.

AI + leadership = ekonomická transformace

Pozvání k otevíracímu rozhovoru zářijového vydání MM Průmyslového spektra, věnovaného největší přehlídce průmyslových inovací – MSV v Brně, přijal prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., dr.h.c., FEng., zakladatel a vědecký ředitel CIIRC ČVUT v Praze a zakladatel a ředitel Institutu Equilibrium. Nedávno byl v Indii podle něj nazván Institut umělé inteligence na NIMS University v Jaipuru, což je pro Českou republiku mimořádná událost a velká čest.

Související články
Ve znamení kvality: Možnosti a úskalí strojového vidění

Uplatnění umělé inteligence v průmyslové výrobě slibuje usnadnění lidské práce, snížení chybovosti a nepřetržitý monitoring kvality i technického stavu výrobního prostředí. Mezi ideálními laboratorními podmínkami a reálnou výrobou však existují zásadní rozdíly, přičemž ani sebelépe vytvořený model neobstojí bez dlouhodobé péče a konzistentního sběru dat.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Související články
Kyberbezpečnost v průmyslu: Mít data v cloudu, nebo doma pod zámkem?

V roce 2026 už není otázkou, zda výrobu digitalizovat, ale jak zajistit, aby digitální srdce výrobního podniku - jeho data - zůstalo v bezpečí a dostupné i v dobách geopolitické nestability. Pro strojírenské firmy, které tvoří páteř české ekonomiky, se rozhodování mezi cloudem a vlastním serverem (on-premise) posunulo z úrovně "IT nákladů" na úroveň "strategické kontinuity výroby".

Trendy v logistice a dopravě pro rok 2026

Logistika v tomto období vstupuje do pokročilé fáze technologického rozvoje, kde se digitalizace a automatizace stávají běžným standardem a jsou integrovány do všech úrovní provozu. Agentura Aspen.pr požádala manažery několika společností o názor na trendy, které letos budou tento obor formovat.

Bezpečnost vašich dat stokrát jinak

Šestý díl našeho seriálu podcastů o kyberbezpečnosti se zabývá okamžikem, kdy obdržíme výsledky analýzy rizik. Na jejich základě se musíme rozhodnout, jak dále postupovat, zejména, zda neexistují nějaká rizika vytvářející maximální stupeň nebezpečí, na které je třeba reagovat okamžitě. Zjištěná rizika musíme konfrontovat s existujícími bezpečnostními opatřeními a zpracovat tzv. benchmark stavu informační bezpečnosti popisující skutečný stav v porovnání s tím, jak by měly být naplněny požadavky dle principů normy ČSN ISO/IEC 27002 nebo ZKB. S podrobnostmi vás opět seznámí profesor Vladimír Smejkal.

Bezpečnost vašich dat stokrát jinak

Pravděpodobně nikdo z nás nesouhlasí s prostoduchým vyjádřením jednoho z bývalých ministrů vnitra ČR, že jej každý může odposlouchávat, protože on nic špatného nedělá. Naopak. Informace jsou dnes jednou z nejcennějších komodit, a chceme-li přežít ve stále ostřejší konkurenci a současně utajit svá citlivá data (obchodní tajemství, osobní údaje apod.), musíme tak činit soustavně, systematicky a na odpovídající odborné úrovni.

Krizový manažer v kokpitu transformace českého letectví

Český letecký a kosmický průmysl nikdy nestál před takovou příležitostí — a zároveň takovým tlakem na výkon — jako dnes. Armáda přechází z ruských platforem na americké, nakupuje drony, v roce 2024 podepsala kontrakt na pořízení 24 strojů F-35A a hledá průmyslové partnery, kteří tuto transformaci zvládnou technicky i kapacitně. Na to, aby se z přezbrojovacích kontraktů staly skutečné investice do českých kompetencí, a ne jen nákupy ze zahraničí, dohlíží člověk ve dvou navzájem se prolínajících rolích: jako ředitel LOM Praha — státního podniku stojícího v centru servisní a výcvikové infrastruktury české armády, a od července 2025 jako prezident Asociace leteckého a kosmického průmyslu, sdružující 55 členů s obratem téměř 40 miliard korun. Tím člověkem je Mgr. Jiří Protiva.

Revoluce není o technologiích, ale o lidech

Umělá inteligence přestává být v českém průmyslu abstraktním pojmem a stává se reálnou podporou efektivity konkrétních firem. (Nejen) o tom, jak vlastně AI v průmyslu správně využívat a zda jsou důležitější technologie, nebo lidé, jsme hovořili s Romanem Stolejdou ze společnosti Inovatix.

Inženýrské mistrovství je naším šperkem

Jen málokteré jméno je v novodobé historii českého strojírenství spjato s jednou značkou tak pevně jako Antonín Růžička a Wikov. Za 23 let, během nichž stál v čele této průmyslové skupiny, proměnil ve spolupráci s Martinem Wichterlem trosky tradičních fabrik na globálního hráče, který definuje špičku v oboru ozubených kol a převodových mechanismů. Muž, který prošel érou divoké transformace, krizemi i obdobím masivního růstu, se k 1. lednu 2026 rozhodl opustit roli generálního ředitele a vydat se vlastní cestou.

Strategické řízení společnosti ve věku turbulence

Transformace v 90. letech 20. století způsobila, že je v České republice žalostně málo výrobců finálních produktů. Naše ekonomika bohužel oslabuje, příčinou není jen covid a další nepříznivé okolnosti, je to i důsledek politického neumětelství. Nicméně, existuje pár společností, které nás utvrzují v tom, že i v dnešním globalizovaném světě se české výrobky mohou na mezinárodních trzích excelentně prosadit. Vyžaduje to však využití tvůrčího potenciálu obyvatel, nové nápady. Politických inovačních strategií jsou desítky, zpravidla však, tak jak je v Česku obvyklé, jsou často nanejvýš dobrým politickým marketingovým trikem.

AI překlad je rychlý, ale pozor na terminologii

Automatizovaný překlad dokumentů se v průmyslové praxi často používá k urychlení překladu technické dokumentace vcelku běžně. U návodů, servisních instrukcí, technických listů nebo interních standardů však nestačí, aby překlad „přibližně dával smysl“ – rozdílný překlad termínů totiž může znamenat zbytečné kontroly, opakované opravy i nejasnosti v komunikaci.

MM Glosa: Nekonečný příběh promarněných příležitostí

Průmysl, zejména strojírenství, stojí před obrovskými výzvami. Mluvíme o digitální transformaci, automatizaci a nutnosti přesunu k výrobě s vyšší přidanou hodnotou. Abychom obstáli v globální konkurenci, musíme investovat do moderních technologií, efektivních procesů a používat špičkové nástroje a materiály. Všechny tyto modernizační kroky vyžadují jedno - dostatek spolehlivé a dostupné energie. A kdo ji nemá, zadělává si na problém.

Reklama
Předplatné MM

Dostáváte vydání MM Průmyslového spektra občasně zdarma na základě vaší registrace? Nejste ještě členem naší velké strojařské rodiny? Změňte to a staňte se naším stálým čtenářem. 

Proč jsme nejlepší?

  • Autoři článků jsou špičkoví praktici a akademici 
  • Vysoký podíl redakčního obsahu
  • Úzká provázanost printového a on-line obsahu ve špičkové platformě a mnoho dalších benefitů....  již 30 let zkušeností s odbornou novinařinou
Předplatit