Uvažujeme-li typického představitele českého strojírenství, setkáme se s firmou, která realizuje velké množství malých zakázek. Tyto zakázky se většinou týkají širokého spektra komplikovaných výrobků a jejich velikost a termín bohužel není možné přesně předpovědět. Zákazníci však přesto očekávají nejkratší možné dodací lhůty při vysokém plnění přislíbených termínů.
Typické obtíže české strojírenské firmy
Firmy se tak často dostávají často do situace, kdy vyrábějí takzvaně ve vlnách - jeden týden nevědí, kam dřív skočit, a druhý týden není práce. V této situaci se jeví prakticky nemožné optimalizovat nastavení a následné využívání výrobních kapacit. Situaci navíc komplikuje nákup materiálu či výroba polotovarů. Žádná společnost si dnes nemůže dovolit mít příliš mnoho vázaného kapitálu, na druhou stranu objednávání materiálu až podle objednávek prodlužuje dodací lhůty a dále zvyšuje riziko nesplnění přislíbených termínů. Přičtěme problémy s výpadky strojů či nekvalitou, které jsou se strojařinou spojené odnepaměti, a máme před sebou prakticky neřešitelnou situaci. Na jedné straně musíme držet kapacity a materiál, abychom dokázali pružně reagovat na nečekaně vznikající objednávky, na druhou stranu z ekonomických důvodů nesmíme ani kapitál ani kapacity držet v okamžiku, kdy nevíme jistě, že zakázky přijdou.
Nejkritičtější problémy
Vzhledem k prostředí, ve kterém musejí české strojírenské podniky fungovat, jeví se jako nevyhnutelné, že většina firem hlásí problémy: nepřesnosti v plnění termínů, malou propustnost výroby, zbytečně dlouhé výrobní časy. Bližší pohled do firem ukazuje, že boj s těmito problémy probíhá na několika frontách.
V první řadě je snaha, aby se k termínu přijímané zakázky vyjádřila i výroba. Problém je však v tom, že obchod stejně většinou tahá za delší konec provazu, a tak je mnohdy přijata i zakázka, kterou při dostupných kapacitách stihnout nelze. Přímým důsledkem pak je buď nutnost drahých přesčasů nebo kooperací a v nejhorším případě i skluz celé zakázky.
V druhé řadě často vidíme snahy o dlouhodobější výhled. Chceme vědět, jak budou přijaté zakázky putovat výrobou, abychom dokázali maximálně vytěžit dostupné kapacity. Případně nás zajímá, jak ovlivní nečekaná událost (výpadek stroje, nedodaný materiál) schopnost dodat naslibované zakázky. Problém je v tom, že výrobní proces je nesmírně složitý a závisí nejen na primárních strojích, ale i na nástrojích, přípravcích, dostupnosti materiálu a na lidech - a navíc se situace na výrobním bojišti neustále mění. Za takových podmínek se jeví prakticky nemožné modelovat výhled na více než dva dny dopředu, což nás ale bohužel tlačí do situace, že o problému s ohroženým termínem zakázky se dozvídáme až těsně před okamžikem plánované expedice.