Tvařitelnost je schopnost materiálu plasticky se deformovat, aniž dojde k jeho porušení. Tvařitelnost je tedy možné ovlivnit chemickým složením, zásahem do krystalické struktury, ale i řadou technologických či konstrukčních opatření, jako je zvýšená teplota tváření či tváření všestranným tlakem.
Při zásahu do struktury se tvařitelnost zlepší, pokud se nám podaří vytvořit jemnozrnnou strukturu max. 50 až 200 µm a zlepšit homogennost a stejnorodost mikrostruktury, která je u Mg slitin obecně špatná. Při tváření za tepla je nutné dosáhnout během dynamické rekrystalizace stabilní homogenní struktury.
Vytvoření jemnozrnné struktury je možné dosáhnout různými způsoby:
1. válcováním za studena a za tepla s tepelným zpracováním, které vyvolá rekrystalizaci;
2. protlačováním za tepla s vysokým stupněm redukce;
3. zpracováním Mg slitin v práškové podobě za tepla;
4. vyvozením vysokého stupně plastické deformace smykovou deformací, opakovaným protlačováním, metodou ECAE (Equal Channel Angular Extrusion) či též technologií nazývanou ECAP (Equal Channel Angular Pressing). Metoda ECAP je v laboratorním měřítku zkoumána i v ČR na TU Ostrava.
Nejperspektivnější metodou použitelnou v průmyslovém měřítku se jeví válcování desek či tlustých plechů.
Z předchozího vyplývá, že tvařitelnost lze dále zlepšit zvýšením tvářecí teploty. Podle druhu technologie tváření se ohřev provádí v rozmezí 200 - 350 oC, kdy se aktivují dodatečné kluzné roviny. Horní hranicí ohřevu bez ochranné atmosféry jsou teploty kolem 400 oC. Při teplotě přes 500 oC může docházet ke vznícení hořčíkových slitin.
Nejuniverzálnější metodou zlepšení tvařitelnosti, kdy nedochází ke vzniku trhlin, je vyvození všestranné tlakové napjatosti. Obecně lze touto metodou tvářet i křehké materiály, tj. hořčíkové slitiny za studena. Tlakovou napjatost můžeme vyvodit mechanicky, tj. pomocí speciálních konstrukcí nástroje, jako je např. tváření ve zděři, kování v uzavřené dutině nebo aplikace hydrostatického tlaku.