Technické ilustrace v jednadvacátém století (3)

V následujících řádcích budeme pokračovat v odkrývání tajů ilustrací, a to nejprve od základních kamenů – čáry, linky a křivky.

Význam různých druhů čar v ilustraci

Čára je základním elementem technických ilustrací. Pamatujme ale na to, že slovo „základní“ neznamená vždy „jednoduchý“. Kvalita ilustrace, srozumitelnost a čitelnost, to vše závisí hlavně na vhodně zvoleném tvaru, barvě a tloušťce použitých čar. Tímto tématem se budeme zabývat pouze povrchně, neboť jde o velmi rozsáhlou oblast. Záměrem je ukázat nezkušeným ilustrátorům, jaké základní druhy čar jsou k dispozici a jak je lze efektivně používat.

Linky, křivky, čáry – základní druhy

Křivky dělíme na tři základní druhy:

• přímku (resp. úsečku), linku – je definována jako přímá spojnice počátečního a koncového bodu;
• lomenou čáru – je to linka tvořená několika body, včetně počátečního a koncového, ale i několika dalšími tvořícími „sešívanou“ čáru;
• Bézierova křivka – pojmenovaná po francouzském matematikovi Pierru Bézierovi – je linka tvořená matematickými výrazy. Koncové body jsou známé jako ukotvení a body mezi nimi, které svým umístěním definují tvar křivky, jsou body vrcholové. Každý vrcholový bod je kontrolován dvěma dalšími řídicími body, tzn. řídicím polygonem. Pohybováním těchto „ovladačů“ lze měnit tvar a průběh křivky. Bézierova křivka je tvořena minimálně dvěma kotevními body a jedním vrcholovým bodem s řídicím polygonem.

Grafické programy nabízejí široké spektrum kreslicích nástrojů pro tvorbu čar a křivek avšak musí být správně použity, aby tvorba ilustrací byla efektivní. Nyní uvedeme několik tipů, jak zobrazovat čáry v technických ilustracích. Tato pravidla se mohou hodit i při kreslení vlastní rukou.

Druhy zobrazení čar

Nejjednodušším vyjádřením vektorové grafiky jsou obrázky nakreslené jedním druhem čáry, jedním stylem pera. Jelikož všechny čáry na obrázku jsou stejné, lze v ilustraci snadno ztratit přehled. Pomocí stylistické techniky „tenké a tlusté“ lze ilustraci vyjádřit mnohem názorněji a velmi plasticky. Druhy čar na takovém obrázku se liší tloušťkou a podle jasně definovaných pravidel tak ilustraci dávají rozměr. Doporučením je, aby tlustá čára měla tloušťku dvakrát takovou jako tenká. Tenké čáry bývají použity na vnitřních hranách, tlusté na vnějších hranách objektu. Pro názornost si představme, že na objekt položíme ruku. Pokud se za čáru schová, patří tam tlustá, pokud čáru zakryje, tak tenká.

Pomocné čáry

Při tvorbě ilustrace nám mohou sloužit další pomocné čáry, které budou po skončení smazány. Jisté druhy čar na obrázku však zůstanou. A je naopak žádoucí je kreslit až po skončení hlavního záměru. Jedná se například o:

• osy, vodítka pozic;
• hranice masky, zvýrazněné oblasti.

S čárami anebo bez nich

Pečlivý výběr použitých druhů pera a stylů vykreslení čáry je alfou a omegou každé ilustrace. Je třeba se ujistit, že nakreslené čáry jsou dostatečně názorné. Chytře naplánujme, které čáry kromě neviditelných hran půjdou z obrázku pryč. Vhodně zvolené „tlusté a tenké“ čáry a vymazání všech nepodstatných hran a čar nám zajistí zaměření se na podstatu sdělované informace. Všechno, co do obrázku zahrneme, a všechno, co z něj odstraníme, by mělo podléhat záměru, nikoliv rozmaru ilustrátora.

Trasování fotografií

Nyní si ukážeme, jak efektivně využívat techniku obkreslování fotografií. Působivé obrázky včetně perspektivní zkratky vytvoří touto technikou i naprostý laik.

Trasování fotografií je standardní metodou tvorby velmi přesvědčivých ilustrací. Pro svou relativní nenáročnost je často metodou, kterou využívají začátečníci, než se sami pustí do kreslení skečů od ruky. Relativní nenáročnost proto, že i u této metody se musíme řídit určitými pravidly, abychom dosáhli dobrých výsledků.

Začneme samozřejmě vhodným výběrem obkreslovaného obrázku sloužícího jako vzor. Moderní grafické nástroje jako například Arbortext IsoDraw umožní tento obrázek vložit do separátní hladiny. Tuto hladinu lze následně zamknout a předejít tak nedopatřenému vybrání, editování, pohnutí či smazání vzoru. Kresbu samotnou potom tvoříme v další samostatné hladině, obkreslujíce trasovaný objekt za pomoci všech nástrojů, které máme k dispozici. Jedná se vždy o časově náročnou práci, a proto musíme využít každého ulehčení.

Vybíráme fotografii

Výběr fotografie je důležitý hlavně ze dvou důvodů:

• Soubor s fotografií by neměl být příliš velký, jinak výrazně zpomalí náš grafický software. Velikost ovlivňují dva aspekty – rozlišení a barevná hloubka. Abychom šetřili paměť, je vhodné užívat černobílé podoby fotografie s odpovídající hloubkou stupňů šedi. Rozlišení by mělo být zvoleno tak, aby byly vidět všechny důležité detaily. Oproti tiskovému výstupu by nám mělo stačit asi 180–250 dpi. Tím si zajistíme svižnou odezvu a zachování systémových zdrojů pro samotnou práci.

Omezení této metody

Fotografie je vždy v úběžníkové perspektivě, a proto i výsledná ilustrace je v této perspektivě. Je to nejpřirozenější druh pohledu, jak jsme se zmínili hned v první kapitole, ale má velkou nevýhodu. Pokud změníme umístění jedné části obrázku a přesuneme ji jinam, je nutno ji celou znovu překreslit v novém umístění. Z tohoto důvodu je kladen velký důraz na přesnost. Každá linka musí být orientována stejně jako na vzoru. Používejme tedy pomocné čáry a jiné prostředky pro zachování věrnosti ilustrace. V případě odchýlení se od originálu by náš obrázek mohl vypadat, jako kdyby jej namaloval samotný Picasso. Tím by ale byl pro účely technické ilustrace zcela znehodnocen.

Zásady správného trasování

Shrneme-li výše uvedené, je zřejmé, že pro trasování platí opět obecná pravidla, která nám pomohou s tvorbou kvalitních ilustrací:

• vykreslit jen to, co je potřeba;
• zachovat charakteristickou kresbu objektu;
• potlačit nevýznamné detaily a zvýraznit vyjadřované poselství;
• po dokončení kresby smazat, nikoliv „zneviditelnit“ pomocnou hladinu s fotografií.

Poznámky a pozice

Vhodné popisky umožní čtenáři snadno a rychle porozumět i komplexním a členitým ilustracím. Ukažme si, jak pracovat s pozicemi a poznámkami.

Pozice je komponenta, která na obrázku jasně identifikuje danou část nebo díl a ukazuje jeho jméno, případně číslo. Velmi často užívá pomocné čáry, která spojuje textovou informaci přímo s dílem, na který se odkazuje. Pozice může být přímá (např. „šroub“) anebo nepřímá („1“), u které se používá číslování či abecedního pořadí. V praxi se více využívá nepřímé pozice, protože ji není třeba překládat. Odkazy jsou jednoznačné a překládá se jen odpovídající textová část. Ilustrace zůstává beze změn.

Kde je nalezneme?

Pozice a popisky nalezneme ve všech typech technické dokumentace, ale své nezastupitelné místo mají v katalozích náhradních dílů. Většina katalogů využívá nepřímých pozic číselných a názvy dílů zobrazuje v přehledných tabulkách. U moderních elektronických katalogů lze pak požadovaný díl přímo objednat. U pracovních postupů čísla pozic říkají, v jakém pořadí máme danou činnost provádět. V uživatelských manuálech se používají pozice přímé, popisující jednotlivé části zobrazovaného objektu, popř. všechny přibalené části.

Ačkoliv jsou velmi užitečné, jejich tvorba je náročná. Je výhodné disponovat nástrojem, který pozice dílů sváže s předem daným pořadím z tabulky. Například nástrojem pro import a export pozic. Těchto pár příkladů těžko popíše celé užití pozic. Ale pamatujme, že správně zakomponovat pozice do obrázku tak, aby nepůsobily rušivě, je umění.

Několik rad pro pozicování

Následující tipy mohou při pozicování přijít vhod:

• Dopředu si dobře rozmyslete čísla pozic, jejich finální počet a umístění. Dodatečné přečíslovávání pozic je zdlouhavé a náročné na čas.
• Umisťujte pozice postupně po směru anebo proti směru hodinových ručiček. Zvolené pravidlo pak dodržujte v celém dokumentu.
• Pro zachování kompozice lze pozice seskupit do skupinek a udělat delší pomocné čáry. Je to užitečné hlavně v případě, kdy je ilustrace velmi pestrá a detailní a přímé pozice by vnesly do obrázku zmatek.
• Pomocným linkám přidejte bílý stín. Čáry pozic pak budou snadno oddělitelné od ilustrace a budou z ní „vystupovat“ na povrch.
• Pokud jde o velkou sestavu, zvažte rozložení na jednotlivé podsestavy, případně i rozdělení ilustrace do více hladin, abyste si zachovali přehled. Malé podsestavy lze zobrazit v přiblížení „lupou“.

• ukládat a používat různé styly pozic;
• automaticky přečíslovávat pozice v případě jejich odmazání;

Jak již bylo uvedeno v úvodu našeho seriálu, při vytváření ilustrací nejde na rozdíl od technických výkresů o přesné vyjádření podoby výrobků, ale o jejich názorné představení určené skupině uživatelů. Současné softwarové nástroje k tomuto účelu poskytují řadu klasických i moderních ilustračních technik, je však třeba je umět správně použít. Nezbytná je přitom i dobrá prostorová představivost a dostatečná znalost ilustrovaného produktu.

Jan Woff

AV ENGINEERING

http: //www.aveng.cz/technologie/arbortext.aspx

KvapilovaA@aveng.cz