Tradiční technologie lití umožňují výrobu odlitků litím tekutého kovu do forem jednorázových a do forem delší opakovatelnou reprodukční schopností (kovové, keramické, plastové).
Jednorázové formy jsou vyráběny vytvořením dutiny ve formě, nejčastěji z vhodného ostřiva (písek křemičitý, zirkonový, olivínový, chromitový, šamotový a jiný) a pojiva anorganického nebo organického. Některá pojiva je nutno vytvrdit opět anorganickými nebo organickými tvrdidly. Vedle výroby forem, které vzniknou otiskem modelu, lze rovněž dutiny ve formovací směsi vyrobit šablonováním, obráběním, použitím paměťového modelu (model ze silikonové pryže se složitými zakřivenými tvary = model schopný pružné deformace při vyjímání ze ztuhlé formy) nebo použitím modelu na jedno použití (vypařitelný, případně vytavitelný model). Technologie lze i kombinovat (například model dřevěný s vypařitelnými nebo vytavitelnými částmi).
Do skupiny forem s delší opakovatelnou reprodukční schopností patří kovové formy, keramické formy a formy plastové. Kovové formy jsou využívány při odlévání do kokil gravitačně, nízkotlakým litím a tlakovým litím. Keramické a plastové formy mohou zcela nebo částečně nahradit jednorázové formy.
Volba vhodné technologie výroby forem závisí na druhu slitiny, tvarové složitosti, požadované přesnosti a sériovosti.
Při výrobě odlitků lze kombinovat kov odlitku s jinými zalévanými částmi, takzvanými zálitky (například čepy, pouzdra, závěsná oka a podobně). Zálitky jsou nejčastěji kovové, ale lze použít i nekovové materiály keramické, případně plastové (kovová a nekovová vlákna, keramické nebo plastové částice).
Technická příprava výroby odlitků se rovněž velmi dynamicky rozvíjí. V současnosti lze simulovat procesy tuhnutí, charakter proudění, pnutí v odlitcích a dále predikovat nebezpečná místa v odlitcích – a to vše proto, aby se ještě před výrobou modelového zařízení nebo kovových (keramických) forem eliminovaly neshody. Toto elektronické odstranění neshod umožňuje nejen výrobu bezvadných odlitků, ale i predikci další vlastnosti odlitku v budoucím finálním produktu podle provozního namáhání (vytvářet vhodné předpětí, zvyšovat odolnost na předem definovaných místech odlitku a dosáhnout tak nejvhodnějších užitných vlastností a vysoké životnosti odlité součásti).