J. Hudec: Základem je neporovnávat čistě jen strojní náklady jedné technologie a strojní náklady druhé technologie. V takovémto porovnání opravdu vychází 3D tisk dražší. K AM technologiím je potřeba od základu přistupovat jinak. Pak teprve je možné prokázat případný potenciál technologie a smysl jejího pořízení. V první řadě jde o úpravu konstrukce jako takové, a ne jenom o změnu konstrukce jednoho konkrétního dílu. Ideální ovšem je zamyslet se nad celou sestavou, zda ji není možné tzv. zkonsolidovat. To je základní klíč ke správné implementaci 3D tisku. Jsou známé případy, kdy osm set dílů bylo nahrazeno pouze dvanácti. To pak ovlivňuje celou spoustu dalších procesů. Pokud dokážu nahradit sestavu deseti dílů jedním, odpadají náklady na spojovací rozhraní a na montáž, neřetězí se tolerance, zvýší se jeho spolehlivost, snižují se náklady na skladování, subdodávky, přejímky, fakturace, zjednoduší se certifikace atd. Teprve až ve chvíli, kdy se ukáže, co všechno 3D tisk ovlivní, lze začít počítat, zda se technologie vyplatí, či nikoliv. V době, kdy stroj pracuje, se může obsluha věnovat jiným činnostem, stroj nevyžaduje dohled v průběhu stavby. Navíc náběh výroby je velmi krátký, když už mám know-how. Lze také např. vyrábět díly, které se už dvacet let nevyrábějí apod. Zavedení AM technologií bude pravděpodobně vyžadovat i změnu výrobního řetězce.