Obnovou povlaku, tedy dalším povlakováním lze vesměs dosáhnout původních vlastností. Další povlakování ovšem nelze obecně označit za nejvýhodnější obnovu řezných vlastností. Zda znovu povlakovat, to je třeba pečlivě posuzovat v jednotlivých konkrétních případech jak z technického, tak i ekonomického hlediska. Přitom je třeba zvažovat následující aspekty:
vzájemné působení nástrojového a obráběného materiálu při obráběníPro obrábění abrazivních materiálů, jako je litina, slitiny AlSi apod., se osvědčily vrtáky SK-K. Obnova povlaku u těchto vrtáků je vesměs bezvýznamná, protože přeostřením nástrojů se většinou výrazněji nesnižuje jejich původní výkon. Naopak při vrtání ocelí je rozdíl v trvanlivosti mezi povlakovaným vrtákem SK a přeostřeným bez obnovy povlaku zpravidla velký. Proto má otěruvzdorný povlak na vrtácích SK-K pro vrtání ocelí zásadní význam. Zkoušky vrtáním (fa Gűhring) kované oceli 38MnV35 vrtáky SK (K40, P40, P25), bez vnitřního chlazení, s povlakem TiN, přeostřené bez obnovy povlaku a nepovlakované ukázaly:
-
SK-K40 - s povlakem dosáhl nejvyšší trvanlivosti - Tmax
- bez povlaku byl zcela neekonomický - Tmin
- po přeostření nutno opět povlakovat, jinak ztrácí asi 75% trvanlivosti
-
SK-P
- bez obnovy povlaku po ostření ztrácí asi 20% trvanlivosti
-
SK-P25
- na tuhém stroji měl vyšší trvanlivost než P40
- po přeostření bez následného povlakování byla ztráta trvanlivosti asi 15 %.
Z uvedeného vyplývá obecné doporučení obnovovat povlaky po přeostření vrtáků SK-K. Je-li požadována mimořádně vysoká produktivita vrtání (při vysokých řezných rychlostech), je vhodná obnova povlaků i u nástrojů SK-P.
typ povlaku
Pro obnovu povlaku je rozhodující jeho struktura. Opakované nanášení jednovrstvých povlaků typu TiN a TiAlN je v současné době prováděno bez problémů. Obnovovat vícevrstvé povlaky typu TiCN je technicky složité a ekonomicky náročné. Problémem zůstává příprava nástroje pro další povlakování, včetně případného odstranění poškozeného původního povlaku. Nástroje s obnoveným povlakem, i vícevrstvým, vesměs dosahují stejného výkonu jako v původním provedení. Cenově výhodnější je obnova jednovrstvých povlaků. Ty ovšem většinou nabízí při dynamickém zatěžování v řezu menší výkon. Proto o tom, zda povlak obnovovat či ne, musí rozhodovat ekonomická rozvaha.
a) přesnost rozměrů nástroje
Tloušťka povlaků se vesměs pohybuje v rozmezí 1,5 až 4 µm. Každé přepovlakování zvyšuje celkovou tloušťku naneseného povlaku a mění rozměr nástroje. Z těchto důvodů nelze po dalším povlakování zaručit přesnost rozměru nástroje v mikrometrech.
b) podmínky přebroušení nástrojů
Nástroje musí být přebrušovány při kontrolovaných řezných podmínkách, s předepsanou jakostí povrchu. Nárůstky na břitech, ostřiny a nalepené částice je třeba odstranit. Musí být zajištěno, že zbytky chladicích médií nebo cizí částice na povrchu nástroje neznehodnotí "nový" povlak. V případě, že původní povlaky TiN a TiAlN jsou nepoškozeny a pevně spojeny se základním materiálem vrtáku, je možné je využít jako podklad pro další povlak.