Vrstvy boridu železa, které se při boridování vytvářejí, vykazují vysokou tvrdost a díky propojené struktuře mají vynikající soudržnost se základním materiálem. Stavba a struktura boridové vrstvy jsou z největší míry ovlivněny aktivitou látky pro předávání bóru, teplotou a trváním postupu a zpracovávaným materiálem. Dobré propojení boridové vrstvy se základním materiálem je předpokladem k tomu, aby se vrstva při namáhání neodlupovala nebo neodprýskávala.
Na obr. 1 je schematicky znázorněna dvoufázová boridová vrstva na nelegované oceli. Tato vrstva je na vnějším povrchu tvořena na bór bohatou a tmavě leptanou oblastí FeB a dále světleji leptanou a na bór chudší oblastí Fe2B. Borid FeB je sice poněkud tvrdší, ale výrazně křehčí než Fe2B. Z toho důvodu se požaduje vytvoření pouze jednofázové vrstvy Fe2B. Pokud nelze vzniku FeB předejít, je potřeba dbát na to, aby nevznikla uzavřená povrchová zóna. Stavba a růst boridové vrstvy jsou kromě podmínek pracovního postupu boridování výrazně ovlivněny i složením základního materiálu obrobku určeného k boridování.
Ideálního připojení vrstvy lze dosáhnout u nelegovaných a nízkolegovaných ocelí. S narůstajícím obsahem legujících prvků se snižuje růst vrstvy a propojení vrstvy je obtížnější. Kromě toho je potřeba dbát na to, že boridová vrstva nepřijímá žádný uhlík a že vykazuje jen minimální rozpustnost křemíku. Boridování probíhá obvykle při teplotách mezi 800° C a 1000° C. Na obr. 2 jsou pro rozličné materiály uvedeny závislosti síly vrstvy na době zpracování při teplotě 900° C.