První verze prototypu byla z úsporných důvodů vyrobena jako zmenšený model celého podvozku s malými přísavkami. Byl vyzkoušen samotný princip rotace a přísavné síly. Při tomto pokusu byly navrženy potřebné konstrukční úpravy. Důležitým parametrem byla i samotná velikost přísavek, kdy bylo nutné pro další experimenty zvýšit adhezní sílu. Naše pozornost se dále soustředila na hledání přísavek nabízejících optimální poměr mezi jejich velikostí a přísavnou silou. Po zvolení optimální velikosti nastal problém s relativně velkou pořizovací cenou přísavky, kterou umocňoval požadavek na potřebný velký počet. Z toho hlediska jsme se rozhodli pro méně nákladnou vlastní výrobu. Přísavky byly vyrobeny v potřebném množství odléváním dvousložkového silikonu do trvalých forem vyrobených z materiálu ABS také již zmiňovanou technologií 3D tisku.
Nový prototyp byl zaměřen na samotný princip rotace, z čehož vyplynula potřeba výroby pouze jedné sestavy pojezdového kola. Přesnost použité 3D technologie výroby s sebou přináší určitý rozptyl rozměrů, který v této aplikaci vedl k vyšším pasivním odporům. V tomto případě je tento problém o to složitější, protože při snaze snížit pasivní odpory je nutné zachovat také těsnost podtlakových komor tak, aby byla zajištěna dostatečná přísavná síla. Postupným vývojem a zkoušením bylo nakonec původní kluzné uložení oběžného kola postupně nahrazeno uložením valivým, které přineslo očekávaný pokles pasivních odporů při zachování poměrně dobré těsnosti podtlakových komor (obr. 2).