Český mozek pro světové vozy

Tento frýdecko-místecký rodák je totiž v současné době zodpovědný za koordinaci modulů ve společnosti Škoda Auto. Výraz „moduly“ znamená v terminologii výroby automobilů díly, které jsou společné napříč celým koncernem. Těch je ve firmě v současnosti zhruba 380 a patří mezi ně třeba airbagy, bezpečnostní pásy, prosklené střešní systémy, rámy předních a zadních sedaček a mnohé další. Člověk na pozici koordinátora je členem managementu a jeho osobní zodpovědnost za vzhled i funkčnost vozů je obrovská.

Jaká byla cesta Radka Urbiše na tuto pozici? Jako někteří další úspěšní Češi začal studiem na Střední průmyslové škole strojnické, konkrétně v Kopřivnici. Jako obor zvolil strojírenství. Následovala univerzita, pochopitelně také technická – VUT v Brně. Tentokrát však dal před strojírenstvím přednost matematickému inženýrství v Ústavu matematiky. Další malý úkrok stranou představovalo doktorské studium. Absolvoval je také na VUT, ale v Ústavu mechaniky těles. Jako obor zvolil Aplikovanou mechaniku. Následovalo MBA na Nottingham Trent University ve spolupráci s Brno International Business School. Tentokrát pro změnu obor Senior executive programme.

Na otázku, proč se rozhodl právě pro studium VUT, a konkrétně matematického inženýrství, Radek Urbiš odpovídá:
„Ve třetím ročníku mne zaujal předmět Konstrukce automobilu, který vyučoval Ing. Jiří Kopenec, CSc. Tohoto původně pedagoga VUT přetáhla do Kopřivnice Tatrovka a on, aby nevyšel z pedagogické činnosti, vedle své práce pro Tatru učil na průmyslovce. Spousty kluků dokázal nadchnout výkladem z praxe, a hlavně tím, co všechno se dá spočítat. Byla to spíše jen taková malá ‚exkurze‘, protože k tomu byla potřeba vysokoškolská matematika, kterou jsme v té době ještě neuměli. A tak jsem se rozhodl pokračovat ve studiu matematického inženýrství.“

Když se dnes zamýšlí nad tím, co nejvýznamnějšího mu studium VUT přineslo, říká s úsměvem: „Setkání se spoustou zajímavých lidí – nejen ve škole, na kolejích, ale i u piva.“

Lidé obecně představují v Urbišově kariéře velmi významný činitel. Každé období jeho života je spojeno s nějakou silnou osobností, uvědomuje si dnes. Jednou z nich je i prof. RNDr. Michal Kotoul, DrSc., který byl vedoucím jeho diplomové a disertační práce.

„Je to vědec, který je do slova a do písmene obklopen stohy knih a vědeckých článků v angličtině, ruštině i češtině, a to stejné očekával od nás,“ vzpomíná Radek Urbiš. „Hlavně díky němu jsem ukončil studium s červeným diplomem a v roce 1998 jsem obdržel cenu děkana za vynikající studijní výsledky, aktivní účast ve vědeckovýzkumné a odborné činnosti na VUT v Brně.“

Cenou děkana však ocenění nekončila. V roce 2001 obdržel Radek Urbiš cenu rektora vyhlášenou u příležitosti 100. výročí VUT v Brně za vynikající výsledky ve studiu doktorandského studijního programu. Ve stejném roce mu Česká společnost pro mechaniku a Jednota českých matematiků a fyziků udělila čestné uznání prof. Babušky za vynikající práci v oboru počítačových věd.

Pokud Radek Urbiš hovoří o českém vysokém školství, má možnost srovnávat, protože sám prošel jak studiem v Česku, tak i v zahraničí. Faktem je, že od doby, kdy sám studoval, se mnohé změnilo a dnes má české technické školství pověst jednoho z nejlepších v Evropě. Nicméně stále mu něco chybí. Podle Radka Urbiše je to zejména nejméně jeden semestr povinné praxe ve firmě a dále semestr v zahraničí.

„Naštěstí si spousta šikovných studentů ještě během studia najde nějakou práci v oboru a také existuje spousta aktivních studentů, kteří vycestují,“ zamýšlí se Urbiš. „Sami pak velmi dobře ví, o čem mluvím a co jim to přineslo: naučili se cizí jazyk, osamostatnili se, získali jiný pohled na věc… To však není nic ve srovnání s Čínou. Díky politice jednoho dítěte je tam na studenta kladen extrémní tlak ze strany rodičů. Skoro každý má za cíl se po studiích dostat do zahraničí.“

Studiem a oceněními však profesní cesta Radka Urbiše teprve začala.

„Měl jsem výhodu, že jsem nebyl fixovaný na žádné město,“ vzpomíná. „A tak jsem před ukončením studia poslal životopis do několika firem v České republice. Všude o mě měli zájem, ale já jsem si uvědomil, že nemám vyřešenou základní vojenskou službu, tak jsem se rozhodl ‚emigrovat‘ do zahraničí a vyčkat tam až do zavedení profesionální armády.“

Oslovil tedy vědce z Cardiff University v Anglii, z Tulane University v Americe a dva z Technische Universität Darmstadt. Ve všech mu nabídli místo postdoktorálního vědce. V té době však ještě neuměl německy, a proto se rozhodl přijmout nabídku TU Darmstadt v Německu.

Přeskočme nyní až do roku 2007. Tehdy Ing. Urbiš nastoupil do Škodovky. Zde byl nejprve zodpovědný za virtuální vývoj všech vozů z nejrůznějších hledisek, jako například tuhost, pevnost, únosnost, životnost, vibrace a akustika. Dále podélné i příčné nárazy a také ochrana chodců.

V koncernu Volkswagen však není zvykem nechávat odborníky pouze na jednom místě. Cílem je, aby získali co nejširší spektrum zkušeností, a tak v koncernu „rotují“, obvykle každé tři roky.

„Na pět let jsem byl vyslán do oddělení bezpečnosti vozu ve Volkswagenu v Německu,“ vypráví Urbiš. „Zde jsem byl zodpovědný například za vývoj MQB37 SUV platformy pro Audi Q2, dále Seat Ateca, Škoda Karoq a VW T-Roc a VW Tharu. Vývoj posledních dvou jmenovaných aut jsem měl na starosti také já,“ říká.

Po pěti letech dostal nabídku na místo vedoucího oddělení bezpečnosti vozu značky VW a Škoda Auto v Shanghai Automotive Industry Corporation, ale rodina si nepřála odejít na tři roky do Číny. Další nabídka směřovala do Indie.

„Škoda Auto přebírá v rámci projektu INDIA 2.0 zodpovědnost za aktivity koncernu Volkswagen v Indii, a tak jsem dostal nabídku na tři roky na místo vedoucího oddělení konstrukce exteriéru a interiéru vozu značky Škoda Auto a VW v Pune, ale ani to doma neprošlo. Čas od času se takhle objeví nějaká větší výzva a je otázka, zda se ji podaří skloubit se soukromým životem,“ bilancuje Urbiš. „Nicméně v rámci Evropy to ze strany rodiny není problém. Například v Německu byli jako doma a milé bylo, že když jsem šel na třídní schůzku dcery do mateřské školky v Leiferde, tak ji chválili, že přestože jsme přistěhovalci, má nejlepší němčinu z celé školky, že mluví gramaticky správně, že má velkou slovní zásobu a cit pro jazyk. To je pro každého rodiče pocit k nezaplacení.“

Když dnes, po zkušenostech z Česka i ze zahraničí, praxi v průmyslu obou zemí srovnává, všímá si mimo jiné jedné důležité věci: „V Německu je větší nabídka míst na částečný úvazek nebo s možností ‚home office‘. Díky tomu se vrací většina maminek již po roce zpět do práce. Tedy pokud chtějí. Naopak v Čechách je to po dvou, třech nebo čtyřech letech, a to už toho spoustu zapomněly a svět se mezitím posunul zase o kus dál. To je obrovské mrhání potenciálem motivovaných kolegyň, které nám chybí.“

Na současné pozici ve Škodě Auto je Radek Urbiš necelý rok a je zde, jak už bylo řečeno, zodpovědný za koordinací modulů. Svou práci se pokouší přiblížit na příkladu vnitřního zrcátka:

„Společně s oddělením marketingu a prodeje je potřeba rozhodnout, zda do nově vyvíjeného Superbu s náběhem v roce 2022 nasadíme vnitřní zrcátko z koncernového regálu, nebo zda je potřeba vyvinout nějaké nové. Třeba zrcátko s integrovanou kamerou, která monitoruje dění před vozidlem a v případě dopravní nehody poskytne nezpochybnitelný důkazní materiál pro policii a pojišťovny, nebo případně takové, které při příjezdu ke křižovatce změní své optické vlastnosti a stane se částečně průhledné, aby se zlepšil výhled na semafor. Anebo to, na němž se bude zobrazovat obraz z bočních kamer, které z důvodu lepší aerodynamiky budou postupně nahrazovat vnější zpětná zrcátka. Je tedy nutné se domluvit s ostatními koncernovými kolegy, zda by měli o takové nové vnitřní zrcátko zájem: to znamená postavit roadmapu s modely od každé koncernové značky, termín náběhů těchto nových modelů a počet kusů v jednotlivých letech, přičemž plánujeme na 10 let dopředu. Pak následuje vytvoření technického zadání pro vývojového dodavatele a další kroky k realizaci.“

Hana Janišová, foto: Zdenka Hradecká

radek.urbis@skoda-auto.cz

hana.janisova@mmspektrum.com