Čtvrtá průmyslová revoluce změní celé hospodářství

MM: Čtvrtá průmyslová revoluce bude mít podle všeho zásadní vliv na podobu průmyslu. Jak si nyní můžeme představit továrnu budoucnosti?

Jiří Holoubek: Čtvrtá průmyslová revoluce není jen o továrnách a průmyslových podnicích. Jejím hlavním a rozhodujícím atributem je komunikace. A sice komunikace opravdu všech aktérů, kteří do průmyslové výroby nějakým způsobem vstupují nebo s výstupy průmyslové výroby dále pracují.

Bernard Bauer: Jde vlastně o proces digitálního propojování všech úrovní tvorby přidané hodnoty, od vývoje výrobku přes jeho výrobu a logistiku až k zákaznickému managementu a poprodejnímu servisu. Digitální řešení budou postupně pronikat do všech sfér a budou měnit struktury a procesy ve firmách. Již dnes si digitalizace našla cestu v podstatě do všech firemních oddělení. Dalším krokem bude jejich vzájemné komplexní propojení. Tak si představuji budoucnost.

Jiří Holoubek: Na veškeré toto dění je potřeba pohlížet optikou tzv. kyberneticko-fyzických systémů, v nichž se spojuje kybernetický a virtuální svět s konkrétními fyzicky existujícími zařízeními a lidmi. Tedy internet věcí, propojující jednotlivá technologická, výrobní, testovací, dopravní a skladovací zařízení, je rozšiřován o internet lidí a služeb, který propojuje všechny zdroje (materiálové, energetické i lidské) a také činnosti související s aplikací produktů, jejich provozováním, stejně jako s jejich nakládáním po skončení životnosti. Takže továrna budoucnosti bude podle mého názoru kromě velmi pokročilé míry automatizace vzájemně komunikujících autonomně pracujících technologických subsystémů hlavně neustále komunikovat se všemi předvýrobními i povýrobními etapami. Relevantní data vznikající při této komunikaci, stejně jako data vznikající při projektování a konstrukčních návrzích, data pořizovaná inteligentními senzory nebo strojovým viděním povedou při správně nastavené datové architektuře nejen ke kýženému zvýšení produktivity práce a potažmo konkurenceschopnosti, ale také k masivnějšímu rozvoji terciární sféry (služeb) přímo navázané na průmyslovou produkci.

Bernard Bauer: Novou roli má a bude mít i zákazník, a to jak ve smyslu B2B, tak B2C – bude mít na všechno mnohem větší vliv. Čtvrtá průmyslová revoluce mění a pořád bude krok za krokem měnit celé hospodářství. Je to proces, který se stále vyvíjí vlastní dynamikou a nikdo nedokáže říct, co bude přesně výsledkem.

MM: Liší se pohled na průmyslovou revoluci z české a německé strany?

Bernard Bauer: Víte, digitální propojování nezná český nebo německý pohled, nezná žádné státní hranice. Proces digitální transformace probíhá bez ohledu na to, jestli jste zrovna v Česku nebo v Německu. Nemyslím si, že by v tom byl nějaký rozdíl. Spíš jde o to, jakým způsobem a jak rychle kdo na tyto komplexní změny zareaguje.

Jiří Holoubek: Rozdíly jsou zejména ve struktuře a vlastnictví velkých firem. V České republice jsou velké průmyslové firmy převážně součástmi nadnárodních korporací sídlících mimo ČR, a tudíž přebírají nejen jejich úroveň jednotlivých technologických zařízení, ale i další vnitropodnikové procesy, mimo jiné i z hlediska interní a vnější komunikace a kybernetické bezpečnosti. Naproti tomu české firmy, převážně co do velikosti malé a střední, jsou daleko otevřenější, a spolupracují velmi často formou subdodávek s více velkými společnostmi z různých teritorií. Díky tomu jsou flexibilnější jak v akceptování různých standardů, tak i ve schopnosti činit strategická rozhodnutí bez zdlouhavých schvalovacích procesů.

MM: Jaké konkrétní kroky v tomto směru už podnikly vaše vlády, případně přední oborové svazy či asociace?

Jiří Holoubek: Národní iniciativa Průmysl 4.0 byla představena v hrubých obrysech ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem v září loňského roku. V současné době je v meziresortním řízení rozsáhlý materiál zahrnující i komplex návrhů opatření vedoucích k implementaci Průmyslu 4.0 v České republice. Na tvorbě všech těchto materiálů se v rámci Core Teamu i v jednotlivých odborných pracovních skupinách podíleli členové oborových svazů, aktivní podíl Elektrotechnické asociace České republiky nevyjímaje.

Bernard Bauer: Průmysl 4.0 je součástí akčního plánu high-tech strategie německé vlády už od roku 2011. Německé vládě se díky tomu velmi rychle podařilo vytvořit struktury pro spolupráci všech aktérů, kteří mají co do činění s inovacemi a digitálním propojováním. Skupina odborníků vypracovala dokument s doporučeními pro realizaci projektu budoucnosti Industrie 4.0. Na to navázaly oborové svazy a založily v dubnu 2013 takzvanou Platformu Průmysl 4.0 (Plattform Industrie 4.0). O dva roky později se k platformě přidalo Spolkové ministerstvo pro hospodářství a energii, Spolkové ministerstvo pro vzdělávání a výzkum a celá řada zástupců firem, svazů, odborů, vědy a politiky. A tento projekt přináší ovoce. Příkladem je model referenční architektury průmyslu 4.0 RAMI 4.0., který v sobě zahrnuje všechny hlavní technologické prvky Průmyslu 4.0 a poskytuje tak firmám z různých branží jednotnou orientaci, nebo nedávno založená Rada pro standardizaci v průmyslu 4.0 (Standardization Council Industrie 4.0), jež má iniciovat standardy v digitální výrobě a koordinovat je na národní i mezinárodní úrovni.

MM: Jakou vidíte roli státu v prosazování Průmyslu 4.0, v čem by měl firmám pomoci?

Jiří Holoubek: Podle mého názoru je jednou z nejdůležitějších rolí státu role edukační. Koncept Průmyslu 4.0 je opravdu hlavně o změně myšlení a přístupu k celému řetězci lidských činností. Proto je důležité vštěpovat jeho základní principy nastupující mladé generaci a vytvářet základní předpoklady pro jejich pochopení, například při výuce matematiky a ostatních přírodních věd. Ale stejně tak je potřeba vysvětlovat tyto principy zaměstnancům ve firmách a v neposlední řadě i sociálním partnerům, kteří se na vlně „starosti o pracující“ mohou dopouštět opravdu velkých přehmatů.

Bernard Bauer: Podle mě by stát měl předně zajistit co nejlepší podmínky pro vytvoření a vývoj infrastruktury pro digitální propojování. Tím nemyslím nějaké informační kampaně, ale především testovací centra, kde si lze Průmysl 4.0 „ohmatat a vyzkoušet“. Všichni mluví o Průmyslu 4.0, ale když se zeptáte, co to vlastně je, skoro nikdo vám pořádně neodpoví. Spousta malých a středních firem často neví, co jim konkrétně digitalizace přináší, nebo si pod ní představují například jen používání softwaru, ale nevnímají ji v její komplexitě. Tyto firmy potřebují na vlastní kůži zažít a vidět, jak mohou z Průmyslu 4.0 profitovat. Bez testovacích center to nejde. Dotace nebo úlevy na daních jsou samozřejmě také důležité, ale nejsou na prvním místě.

MM: Jaké by měly být první kroky firem, pokud chtějí zavádět Průmysl 4.0 do své strategie?

Jiří Holoubek: Prvním velmi důležitým krokem je právě ono rozhodnutí, že bude Průmysl 4.0 hlavní firemní strategií. Učinit toto rozhodnutí musí být ovšem podloženo alespoň elementární znalostí celého konceptu Průmysl 4.0. Dalším krokem by mělo být posouzení, na jakém stupni digitální zralosti se firma nachází a jak bude pracné její datovou architekturu upravovat, aby byl možný postupný odklon od vertikálního hierarchického řízení.

Bernard Bauer: Tady je obrovský rozdíl mezi velkými a malými firmami. Ty velké pracují na rozvoji digitálního propojování již dlouhodobě a investují do něj nemalé částky. Jinak je tomu u malých a středních firem, které si takové investice často nemohou dovolit. Pro ně by měla být prvním krokem jakási inventura struktur. Během ní by zjistily, jaké prvky digitalizace již používají a kde mají naopak rezervy. Pak by se měly zamyslet nad tím, jakým směrem se chtějí vydat a dál se rozvíjet. Přitom je důležité komunikovat se zákazníky, jak spotřebiteli, tak odběrateli, a zjistit jejich požadavky na obchodní partnery do budoucna. Poté se může firma rozhodnout pro konkrétní digitální řešení.

MM: Setkáváte se v praxi s firmami, které již prvky čtvrté průmyslové revoluce využívají?

Bernard Bauer: V Německu už jich je celá řada. Jen v databázi Platformy Průmysl 4.0 je téměř 240 příkladů využívání Průmyslu 4.0 v praxi. Například firma Festo pracuje se speciálním softwarem Systém transparentní energie, který systematicky mapuje spotřebu energie na všech úrovních a umožňuje vizualizaci posbíraných dat na mobilních zařízeních. V technologické továrně Festo v Scharnhausenu probíhá plně automatická montáž magnetických ventilů. Nebo firma RWE testuje malý počítač Smart Operator, který je zabudován v trafostanici a samostatně řídí lokální nízkonapěťovou síť. Těch příkladů je opravdu hodně. Jsou to samozřejmě i mimo jiné velké firmy, jako Siemens, Bosch, SAP, Volkswagen AG, Audi, ABB, ThyssenKrupp nebo T-Systems.

Jiří Holoubek: V České republice z hlediska vlastních procesů takovýchto firem mnoho není. Určitě jisté prvky Průmyslu 4.0 používají součásti nadnárodních korporací, jako Siemens, ABB, Škoda Auto, Honeywell, Phoenix Contact nebo KUKA, byť by se zdálo, že v jejich případech jde zejména o velmi pokročilou automatizaci. Další skupinou jsou firmy, u kterých probíhá výroba tradičním způsobem, ale jejichž produkty jsou do hodnotového řetězce odpovídajícího Průmyslu 4.0 plně aplikovatelné. Zde lze jmenovat například firmu ELCOM a její testovací zařízení, firmu IBM a její metody prediktivní údržby nebo firmu A-21, zabývající se mimo jiné i datovou architekturou směřující k integraci datových zdrojů v reálném čase.

MM: Jak ovlivní 4. průmyslová revoluce vzdělávací systém vaší země, pokud mají být zaměstnanci připraveni na fungování v kybernetické rovině výroby?

Jiří Holoubek: Vzhledem k oné pověstné obrovské setrvačnosti vzdělávacího systému na jedné straně a exponenciálnímu urychlování transformačních procesů na straně druhé není lehké dnes stanovit, jak a v jakém časovém horizontu bude vzdělávací systém čtvrtou průmyslovou revolucí ovlivňován. Co už dnes víme a v čem se shodujeme s drtivou většinou odborníků na světě, kteří se čtvrtou průmyslovou revolucí zabývají, je jednoznačné posílení výuky matematiky a dalších přírodních věd společně s nutným rozvojem počítačové gramotnosti. Velmi důležité bude také mezioborové vzdělávání. V České republice máme hodně dobrých zkušeností s celoživotním nebo firemním vzděláváním. I tyto dvě důležité součásti vzdělávacího systému najdou při zavádění konceptu Průmysl 4.0 svoje uplatnění.

Bernard Bauer: Stejně jako mění digitální propojování průmyslovou výrobu, tak se mění i požadavky na kvalifikaci a znalosti pracovníků. A je třeba si uvědomit, že i tyto změny se budou neustále měnit. Proto je důležitější než kdy jindy uvědomit si, že dynamika digitálního propojování se musí stát součástí vzdělávacího systému. V dnešní době vznikají inovace takovým tempem, že to, co se člověk učil nedávno, je záhy minulostí. A kde jinde získat nejnovější poznatky než v samotných firmách, které inovace používají a často i produkují. Praktická výuka ve firmách je centrálním prvkem Vzdělávání 4.0. A bez něj se Průmysl 4.0 neobejde.

MM: A jsou už v současné době začleněny do středního a vysokého školství prvky, které reflektují potřeby současného průmyslu?

Bernard Bauer: Digitální propojování je a bude obrovskou výzvou. Je to téma, které proniká do všech úrovní a kterým se zabývá celá řada specializovaných institucí a výzkumných pracovišť. Průmysl 4.0 se v Německu stal nedílnou součástí vysokého školství. Co se týče středního školství, zde jsou již dlouho ve výuce využívány moderní digitální technologie, například tablety nebo interaktivní tabule. V současné době dokonce vytváří spolková vláda společně s jednotlivými spolkovými zeměmi a dalšími aktéry z oblasti vzdělávání koordinovanou strategii Digitální výuka (Digitales Lernen). Ta bude zaměřena na využití, rozvoj a realizaci možností digitálních médií pro kvalitní vzdělání.

Jiří Holoubek: Schvalovací mašinerie nových středoškolských předmětů nebo vysokoškolských kurzů u nás není zrovna jednoduchá, a tudíž nejsou zcela reflektovány ani aktuální potřeby současného průmyslu. Na co si však průmysl velmi často stěžuje, není ani tak skladba předmětů, ale úroveň znalostí. Právě již zmiňovaná oblast přírodních věd, zejména matematiky a fyziky, jejichž zvládnutí je podmínkou pro studium dalších technických disciplín, je podle mého názoru velmi podceňovaná. Na druhé straně je velmi potěšitelné, že některá gymnázia a odborné střední školy vypisují například pro maturitní ročníky semináře k problematice Průmyslu 4.0 a na technických univerzitách i v rámci stávající vzdělávací struktury zařazují myšlenky Průmyslu 4.0. V nich je právě kladen důraz například na pochopení kyberneticko-fyzických systémů a globálního digitálního prostoru, v němž se budou všechny hodnoty nejen tvořit, ale i distribuovat. Pokud se podaří školám využívat při této výuce odborníky z praxe, je to pro vzdělávací systém další veliké plus.

MM: Jak ovlivní čtvrtá průmyslová revoluce zaměstnanost?

Bernard Bauer: Když jsme v roce 2015 vyhlásili za naše téma roku právě Průmysl 4.0, provedli jsme průzkum mezi 270 firmami. Přes tři čtvrtiny z nich uvedly, že neočekávají v souvislosti s digitálním propojováním žádné změny v počtu svých zaměstnanců. I náš letošní konjunkturální průzkum ukázal, že firmy se chystají spíš nabírat než propouštět. Jak to ale v budoucnu doopravdy bude, to vám neřeknu. Jisté je, že nekvalifikovaní zaměstnanci budou potřeba stále méně, naopak kvalifikovaní odborníci, i ve výrobě, budou potřeba pořád více. Navíc si budeme muset zvyknout na to, že se budou neustále měnit profesní profily. Některé profese zaniknou, jiné nové zase vzniknou. Profesní profily a vzdělávací kurikula budou muset být natolik flexibilní, aby držely krok s inovačním cyklem a odpovídaly technickým novinkám.

Jiří Holoubek: Postupný vývoj automatizace a robotizace výrobních procesů je přirozeně spojen s nahrazováním lidské práce stroji a tím i s jistým úbytkem pracovních míst. Nicméně jedním z nejdůležitějších atributů Průmyslu 4.0 je vnímání člověka jako komponenty celého hodnotového řetězce. Člověk bude vždycky součástí i vysoce automatizovaných, flexibilních procesů výrobních, ale i procesů podpůrných, jako např. údržby strojů a zařízení schopných autodiagnostiky a automatizovaného řešení odchylek od předepsaného nastavení. V každém případě bude nutná změna přístupu k definování pracovních pozic, protože budou stírány hranice mezi odbornostmi, například v oblastech mechaniky, elektrotechniky, datové analytiky apod., stejně jako v administrativě, podnikové ekonomice, vnějších vztazích, logistice a skladování. Je potřeba si však také uvědomit, že bude docházet k těsnějšímu propojení a postupnému prorůstání sekundární – výrobní – sféry a terciární sféry služeb. Tedy budou se zvyšovat požadavky na personální zajištění činností mimo výrobní podnik.

MM: Jak se dotkne tento fenomén malých firem a živnostníků, s jakými změnami mají počítat?

Bernard Bauer: Digitalizace přinese zásadní změny i pro ně. Jako dodavatelé větších firem se budou muset přizpůsobit jejich standardům. Proto bych jim doporučil, aby již teď začali zjišťovat, co mají jejich zákazníci v plánu a kterým směrem se vydají. Na druhou stranu budou muset zohlednit také „digitálního“ zákazníka. Budou muset zvážit, jednak jaká digitální řešení využít, aby si udrželi svoji klientelu, a jednak jaké nové možnosti, resp. nové obchodní modely jim digitální propojení nabídne. Na rozdíl od velkých firem mají ty malé výhodu, že mohou reagovat a jednat flexibilně.

Jiří Holoubek: Pokud jsou malé firmy a živnostníci již dnes subdodavateli výrobků nebo služeb pro větší průmyslové podniky, jsou již na čtvrtou průmyslovou revoluci připravováni a uvědomují si, že bez splnění základních prvků Průmyslu 4.0 jejich konkurenceschopnost velmi klesne. A to jak z hlediska jejich produktů, tak procesů, zejména těch digitálních, které umožní jejich plnou integraci do horizontálního odběratelsko-dodavatelského hodnotového řetězce. Příkladem mohou být vysoce odborné firmy, které se specializují na vývoj sofistikovaných technických řešení, speciálních SW produktů, nebo na druhé straně na výrobu komponentů vyžadujících unikátní technologické zařízení, jehož provoz se jejich odběratelům nevyplácí. Ale stejně tak se dotkne fenomén digitalizace i typicky neprůmyslových odvětví, jako například pohostinství, ubytování či celého spektra volnočasových aktivit, kde je bez permanentní multikanálové přítomnosti v globálním digitálním světě využívajícím nové obchodní modely, jejich další vývoj nemožný.

MM: Jak by mohla vypadat česká nebo německá firma, řekněme za deset dvacet let?

Jiří Holoubek: Docela těžká otázka. Pokud si firma jako hlavní firemní strategii Průmysl 4.0 zvolí, a ono jí upřímně řečeno nic jiného nezbývá, bude se čím dál víc díky postupným, tedy evolučním změnám začleňovat do globálního digitálního prostoru. Vlastní výrobní i nevýrobní činnosti budou ve firmě velmi těsně horizontálně provázané a jednotlivé subsystémy budou díky vlastní umělé inteligenci schopny v reálném čase nejen reagovat na požadavky odběratelů, ale i inovační podněty vývojářů, konstruktérů a projektantů a servisních pracovníků. Sběr a práce s relevantními daty pořizovanými podél celého hodnotového řetězce umožní zpracovávat prediktivní a následně i preskriptivní analýzy, které budou rozhodujícími vstupy pro řízení firmy. Rozhodně to však nebude „neživá“ firma bez lidí, byť se jejich úloha během následujících deseti dvaceti let diametrálně změní.

Bernard Bauer: Deset až dvacet let je dnes ve světě technologií velmi vzdálený horizont. Nedá se říct, kam se za tu dobu dostaneme. O to důležitější je zachovat na všech úrovních vysokou míru flexibility. Co vím ale jistě, je to, že hranice nebudou hrát žádnou roli. Digitální propojování se jimi rozhodně neřídí. A při tak intenzivních hospodářských vztazích, jaké spolu Česko a Německo mají, si myslím, že za dvacet let se česká a německá firma moc lišit nebudou.

MM: Děkuji za rozhovor

Denisa Ranochová

denisa@ranochova.cz