Vrtání hlubokých děr je jednou z nejtěžších operací a také překážkou pro mnoho výrobců. Ve většině případů se používají pájené monolitní dělové vrtáky, nicméně ty mají některé problémy, které je nutné řešit.
Pájenými dělovými vrtáky je obtížné zvyšovat výkonnost obrábění, jelikož jsou obvykle vyrobeny ze slinutého karbidu bez povlaku, a tudíž nejsou vhodné pro obrábění vysokými řeznými rychlostmi.
Zvýšení posuvu je velmi omezené, protože je operace prováděna jednobřitým nástrojem.
Stejně jako u monolitních vrtáků, ačkoliv zde lze použít vyšších hodnot posuvu v porovnání s dělovými vrtáky, zde hrozí odchylka otvoru a zničení nástroje díky špatnému odvodu třísek. Navíc jak pájené dělové vrtáky, tak i monolitní vrtáky zatěžují uživatele náklady na přebroušení a správu náhradních nástrojů.