Nerezové oceli ve strojírenské výrobě
Nejpoužívanější nerezové oceli jsou ze skupiny austenitických ocelí. Tyto oceli disponují vysokým podílem chromu - přes 12 % a díky tomu jejich vysoká korozivzdornost působí také proti chemicky agresivním látkám. Chrom vytváří na povrchu jen malou atomární chromdioxidickou vrstvu, která zabraňuje difuzi kyslíku a tím znemožňuje korozi do hloubky. Vedle chromu je však i nikl důležitou součástí chemického složení, často je také používán molybden k optimalizaci mechanických vlastností.
Austenitické nerezové oceli jsou dnes nejčastěji používány v potravinářství, energetice, v lodním a petrochemickém průmyslu. Hojné využití nacházejí také v externí architektuře i stavebních okrasných prvcích. Nejpoužívanější jsou chromniklové oceli třídy 17 240, 17 246 a 17 348.
Nerezové oceli (kromě feritických ocelí) jsou těžko obrobitelné. Tyto materiály mají sklon ke zpevňování obrobeného povrchu. Zpevnění vzniká přetvořením austenitu na deformační martenzit, který zvyšuje pevnost. Problém pak přináší rychlé opotřebení břitu, špatné lámání a špatný odchod třísek vlivem zadírání se v profilových drážkách nástrojů. Nízká tepelná vodivost způsobuje plastické deformace řezné hrany. Nárůstky na břitu způsobují následně nízkou jakost obrobeného povrchu. Chemická difuze mezi povrchem obrobku a břitu, obzvlášť na kulatých vodicích fazetkách jsou dalším velice nepříznivým typem opotřebení. Vlivem této difuze dochází k vyplavování kobaltového pojiva z tvrdokovového řezného materiálu. K poškození nástroje dochází následně praskáním či vylamováním řezné hrany.
Obrábění nerezových ocelí
S ohledem na všechny uvedené nepříznivé vlivy je nutné nástroje pro aplikace v nerezových ocelích optimalizovat jako komplexní systém:
řezný materiál - geometrie - povlak - řezné parametry.
V každém případě je nutné zvolit správný typ řezného materiálu, kde v případě tvrdokovu je rozhodující velikost karbidových zrn i správný podíl kobaltového pojiva. Optimální typ povlaku pak chrání řezné i vodicí části nástrojů před difuzním opotřebením. Obrábění nerezových ocelí také vyžaduje geometricky ostré nástroje,
kde jejich úhly hřbetu a stažení průměru jsou koncipovány tak, aby vysoký podíl elastických přetvárných složek při obrábění nevedl k nalepování materiálu na břit. Vysoké posuvy vedou k optimálnímu odvodu tepla z místa řezu prostřednictvím třísek. Používání nástrojů s vnitřním chlazením zabezpečuje odvod tepla i třísek a snižuje efekt zpevňování povrchu. Aplikace vysoce výkonných řezných olejů zlepšuje poměry řezného procesu. Při nasazení emulze jako chladicího média je minimální koncentrace 8 %. Řezné rychlosti jsou proti ostatním druhům ocelí markantně nižší a jsou silně závislé na jednotlivých šaržích obráběného materiálu. Zvolení konkrétní optimální řezné rychlosti je nutné na základě obráběcích zkoušek pro každý daný případ. Při obrábění nerezových ocelí dochází k velkému zatížení, kde je třeba obzvlášť dbát na co nejtužší upnutí obrobku a na co nejmenší vyložení nástroje při nasazení na stabilních strojích.