Praha je nejen hlavním městem naší vlasti, ale i srdcem Evropy, bohužel už jen geograficky. Představy o jejím dalším rozvoji se poslední roky velmi různí. Jedni Prahu vnímají jako město evropské úrovně, které má nárok na další růst i na srovnání s ostatními evropskými metropolemi. Je však i druhá skupina milovníků Prahy, kterým stačí žít z podstaty kulturních hodnot vytvořených našimi předky a jakýkoliv rozvoj města vnímají negativně. Nabízí se otázka: jak vlastně ten zdravý, udržitelný rozvoj, o který se opírá řada argumentů pro i proti, vypadá?
Je to rozhodně důsledné zachování všech architektonicko-urbanistických a kulturních hodnot, které dělají Prahu výjimečnou. Tyto hodnoty však musí být přesvědčivě popsané a zdůvodněné. V tomto kontextu je samozřejmé zajištění péče o památkově chráněné stavby, soubory staveb, ale i plochy zeleně či jednotlivé stromy. Nezbytné je i zachování urbanisticky cenných území.
Nároky doby však rostou a Praha nemůže zůstat jen milovaným a obdivovaným historickým reliktem, musí také plnit roli hlavního města republiky a evropské metropole se vším, co k těmto posláním patří. Dávno se již nemůžeme při posuzování (a častém odmítání) nových projektů odvolávat na 90. léta, kdy se pod rouškou „nastartování ekonomiky“ mohlo stavět cokoli a kdekoli. Tuto extrémní uvolněnost v rozvoji dnes bohužel nahradila stejně nebezpečná extrémní upjatost, a tak je nezbytné podívat se po srovnatelných, historicky cenných metropolích, jako je Vídeň či Paříž, jak se v nich udržitelný rozvoj praktikuje a propisuje do soudobého urbanismu i architektury.