Mechanické vlastnosti termoplastů k výrazně větším hodnotám posunuje technologie označovaná jako LFT nebo LFRT (Long Fiber Reinforced Thermoplastics). Oproti krátkovláknovým kompozitům, u nichž je délka vláken v granulátu okolo jednoho mm, u LFRT technologie to je 12–15 mm (stejná délka jako délka granule). Přínosem této technologie je současné zvětšení modulu pružnosti, pevnosti i houževnatosti termoplastu, čehož krátkými vlákny nelze dosáhnout. Ještě dokonalejší technologií je D-LFRT (Direkt-LFRT) sestávající z kompaundačního zařízení pro přípravu granulí nebo směsi v jedné výrobní lince přímo navazující technologie vstřikování a lisování (délka vláken až 25 mm). Uvedené technologie konkurují klasickému procesu GMT (Glass Mat Thermoplastics) se skleněnou výztuží ve formě rohože. GMT technologie byla vyvinuta v 60. letech v americké firmě Pittsburgh Plate Glass Company a stála na samotném počátku vývoje termoplastových kompozitů. Těm již v současné době materiáloví odborníci v mnoha konstrukčních řešeních, včetně leteckých, dávají přednost před kompozity reaktoplastovými. Pro technologii lisování jsou vyráběny termoplastové prepregy s vláknovou výztuží ve formě rovingů, rohoží nebo tkanin. K využití je řada vláken, syntetických i přírodních a je možno je i vzájemně kombinovat.
Ačkoliv od doby prvních strojírenských aplikací plastů uplynulo již několik desítek let, ani v současné době nejsou ještě strojní inženýři v potřebné míře odborně vybaveni pro práci s plasty a polymerními kompozity, ať už jde o konstruování, zpracovatelské technologie či aplikační problematiku ve strojírenství. Jedním z důvodů je i obsah a rozsah výuky tohoto oboru na školách, která prozatím není adekvátní rozsahu výuky kovů.
Inženýrská akademie ČR, sekce Materiálové inženýrství a technologie
Prof. Ing. Josef Steidl, CSc., FEng.
jose.steidl@gmail.com
www.iacr.cz